Vaření pod širým nebem

Vaření na čerstvém vzduchu má mnoho půvabů a není divu, že se stává čím dál oblíbenější. Za posledních dvacet let mnozí milovníci venkovního relaxu opustili jednoduchá ohniště a naostřené svářečské dráty s buřty a pořídili si gril nebo se přímo pustili do budování opravdové letní kuchyně. To byl například příběh našeho čtenáře pana Petra Koutného z Hradce Králové, který si improvizovanou letní kuchyň postavil už v roce 1994. Zahradní vaření mu ale učarovalo natolik, že se rozhodl pro velkou a plně vybavenou letní kuchyni z kamene.

Podle velikosti a vybavení

Co se pod pojmem letní kuchyně vlastně skrývá? Úplně jednoduchá letní kuchyně je kout, který je vybavený pracovní deskou se zabudovaným elektrickým či plynovým grilem a nějakou formou živého ohně, například krbem s otevřeným ohništěm. Vlastní „kuchyňská linka“ zde může mít podobu vyzděného, betonového, kovového nebo dřevěného pracovního pultu či skříňky. Na pracovní plochu je třeba volit co nejodolnější materiál, který snese kolísání teplot, vzdušné vlhkosti a další rozmary počasí. Ideální je kámen, beton, nerez ocel, případně můžete použít i spárovku z kvalitního tvrdého dřeva.

Kuchyně s udírnou

Dalším stupněm na pomyslném žebříčku jsou středně velké kuchyně. Základem je krb s otevřeným ohništěm, kde můžete grilovat či péci nebo využít litinovou či kamennou plotnu (k přímé přípravě masa, příloh, k ohřevu v hrnci, pánvi či pekáči). Tyto kuchyně by neměly postrádat ani udírnu. Může být konstruována pro takzvané studené uzení nebo jako kamenná pec, ve které se maso pomalu upeče ve vlastní šťávě a zároveň se vyudí.

Velkoryse pojaté kuchyně

„Největší letní kuchyně začínají na ploše 25 metrů čtverečních, kdy kromě krbu s udírnou obsahují také pec na pizzu a chleba či pec tandoori,“ říká projektant a stavitel kamenných letních kuchyní Tomáš Hrdina z firmy Hrdina a České pískovce.

V peci na pizzu ale podle Tomáše Hrdiny můžete péci i maso: „Pec se večer pořádně roztopí dřevem a pak se do ní vloží například pekáč s kachnou položenou na bramborách a důkladně se zavřou dvířka pece. Ráno kolem jedenácté hodiny vytáhnete z pece hotovou kachnu, která se krásně rozpadá od kosti a jejíž šťáva vsákla do brambor a krásně je ochutila. Taková pec musí být dobře zaizolovaná, aby vychládala jen velmi pomalu a dlouho si teplo podržela. Když večer pec roztopíte, ráno kolem 10. hodiny má pokrm teplotu ideálně kolem 80 °C.“

Lednice a dřez

Větší letní kuchyně by neměla postrádat ani ledničku pro pokrmy a nápoje a dřez. Zde není nutné dělat klasické odpady, ale stačí vyvézt odpadní trubku někam na zahradu a nechat ji vsakovat do země. Dovolit si to můžete proto, že zde nebudete umývat černé nádobí pomocí saponátů – dřez v letní kuchyni slouží spíš k opláchnutí zeleniny, rukou nebo sklenice od piva či limonády.

Zásobník na dřevo

Součástí středních či větších letních kuchyní je také prostor pro ukládání dřeva, které také příjemně voní a hezky vypadá. Dřevo máte přitom hned po ruce, nejlépe v části pod pracovní deskou.

Připojení vody

Vodu lze přivést několika způsoby. Nejjednodušší je připojení pomocí hadicové rychlospojky – po dobu užívání kuchyně připojíte zahradní hadici na rychlospojku, která je nenápadně zabudována například do vnější části stěny kuchyně, nejlépe v blízkosti země. Další možností je napojit kuchyň na takzvanou letní vodu, která bude po dobu sezony kuchyni napájet. Stačí k tomu běžná vodovodní trubka zakopaná mělce do země, jen nesmíte zapomenout na konci sezony ze systému vypustit vodu, aby trubky nepotrhal mráz.

Teplou vodu vyřešíte v letní kuchyni snadno, postačí k tomu malý elektrický průtokový ohřívač na 240 V, umístěný dole pod dřezem či pracovní deskou – to znamená, že vám do letní kuchyně postačí přívod vody jen jednou trubkou.

Elektřina v letní kuchyni

Budete ji potřebovat na svícení, provoz ledničky či rychlovarné konvice nebo kávovaru. Nedočkavcům, kterým se nechce čekat, až se rozpálí pec, a chtějí grilovat okamžitě, umožní elektřina použít elektrický gril. Elektřinu do letní kuchyně musí zapojit školený elektrikář, rozvodný kabel se zakopává v chráničce do pískového lože s výstražnou červenou páskou nahoře do hloubky 40 cm.

Vaření a paragrafy

Podle stavebního zákona by měla být letní kuchyně umístěna nejméně dva metry od hranice pozemku se sousedem, v tom případě nemusíte souseda žádat o souhlas. U kuchyně, která je sousedovu plotu blíže než dva metry, potřebujete sousedův souhlas. Pro kuchyně o ploše větší než 25 m2 musíte zažádat o stavební povolení, pro menší stavby postačí jen stavbu ohlásit.

Umístění letní kuchyně

K umístění letní kuchyně jsou možné dva přístupy a každý z nich má své výhody a nevýhody. Umístění na terase hned u domu je výhodné z hlediska snadného přívodu elektřiny, vody i odpadu, takže venkovní kuchyni můžete snadno vybavit veškerým komfortem – osvětlením, elektrickým vařičem či varnou plochou i dřezem k mytí nádobí. Nevýhodou tohoto řešení je, že při večerní zábavě můžete rušit obyvatele domu.

Druhou variantou je samostatná letní kuchyně dál od domu, která snese i hlučnější zábavu většího počtu návštěvníků dlouho do noci. Obtížnější ale bude přivést sem přípojky, ale u dražších kuchyní, kde se cena pohybuje v řádu statisíců, nejde o nákladnou operaci.

Orientace a dispozice

Prostor pro venkovní vaření by měl být chráněný proti povětrnosti – ideální je zastřešená terasa, pergola, malou kuchyňku lze také umístit v nice ve zdivu. Je dobré, aby byl vnitřní prostor letní kuchyně chráněn před zraky sousedů, ale naopak byl otevřen směrem do zahrady. Nejlepší je, aby oheň směřoval směrem k domu a hlavní zeď byla orientována směrem k sousedovi. Důležitý je také směr větru, kuchyně by neměla být otevřená směrem k návětrné straně.

Založení stavby

Kamenná kuchyně se neobejde bez důkladného založení na betonových pasech, obvykle širokých 20 cm. Ty se vybagrují po obvodě celé kuchyně, i pod pecí, krbem, udírnou a všemi kamennými doplňky (podstavcem pod dřezem, pracovním kamenným stolem atd.).

Podlaha sestává z vrstvy 15 cm hrubého štěrku a 5 cm jemného štěrku, obě vrstvy musí být zhutněné. Následuje podkladní betonová deska vyztužená kari sítí, povrch tvoří kamenná či keramická dlažba, cementová stěrka nebo paluba z tvrdého dřeva.