Předposlední díl seriálu najdete zde.
Odborníci tvrdí, že nedostatečné větrání je problémem lidí, nikoliv budov. Nevětráme kvůli tepelným ztrátám, aby se do domu nedostal smog a prach nebo zkrátka zapomínáme. Nejde však pouze o zápach, ale především o vysoké koncentrace škodlivých látek, formaldehydu, CO2 apod., jejichž neustálá přítomnost se většinou projeví až při vzniku zdravotních obtíží. Tomuto neutěšenému stavu se říká Sick Building Syndrom, tedy syndrom nemocných budov.
Okno jako výměník vzduchu
Při nedostatečné intenzitě větrání se může v různých místech v interiéru na ochlazovaných plochách (severní rohy, okenní skla…) projevit kondenzace vodních par, což je živná půda pro plísně nebo výskyt roztočů.
Řada zdrojů znečištění vzduchu se nachází rovněž přímo v budově. Při aplikaci lepidel, tmelů a nátěrů, z interiérového vybavení, při použití úklidových prostředků, z kouření, při spalování nekvalitního dřeva v otevřených ohništích apod.
Moderní systémy okenních kování umožňují ustavit okenní křídlo do polohy tzv. mikroventilace (spárové větrání), kdy je křídlo uzavřeno, ale není „dotlačeno“ k těsnicím profilům. Dochází k infiltraci, tedy minimální výměně vzduchu, ovšem vždy v závislosti na vůli uživatele. V běžném provozu domácnosti tak lze odstranit stav „zadušenosti pokoje“, ale hygienickou výměnu vzduchu to nenahradí.
Nevýhodou mikroventilace je fakt, že se na ni snadno a často zapomíná. Pomoci může měřič koncentrace CO2 s alarmem, ovšem jak často je třeba větrat, záleží hlavně na počtu osob a objemu místností. Doporučená hodnota výměny vzduchu je minimálně 15 m3/h na osobu v klidu (při práci až 25 m3/h). To znamená, že v obývacím pokoji s 20 m2 podlahové plochy a při výšce stropu 2,8 m činí vyměnitelný objem vzduchu velmi přibližně 50 m3 za hodinu.
Kontinuální a systémové větrání
Energeticky o něco náročnější, ale příjemnější je kontinuální větrání pootevřeným oknem. K udržení koncentrace škodlivin v normě ovšem musíte tímto způsobem vyměnit zhruba 2,5x více vzduchu (bohužel i tepla) než při větrání „průvanem“. Nevýhodou je, že s čerstvým vzduchem do místnosti vniká i polétavý prach, alergenní pyly a hluk.
Nabízí se však řešení například pomocí integrovaného okenního větracího systému Schüco VentoTherm s rekuperací vzduchu. Jde o integrovaný systém přívodu a odvodu vzduchu s filtrem, rekuperací a řízením pomocí senzorů. Další významnou přednost představuje úspora energie, systém snižuje energetické ztráty způsobené odvětráváním až o 35 %. Existuje i systém větrání Gecco (Gealan), větracích klapek Regel-air, ventilační klapky Inoutic atd.
