Současná moderní izolační zasklení se vyznačují výbornými vlastnostmi, které vedou nejen k energetickým úsporám, ale dokonce významně přispívají k pasivním solárním energetickým ziskům – okna „vyrábějí“ energii. Tyto zisky umožňují podle typu zasklení a orientace okna i převýšit tepelné ztráty, to znamená, že se okna mohou stát nejpřínosnějším prvkem vnější obvodové konstrukce domu.
Na druhé straně se dá sebelepší prosklení degradovat chybnou instalací. U některých novostaveb se například objevují problémy s chybně navrženým osazením oken. Trendem je osazovat okna do vnějšího líce stavby, což způsobuje kondenzaci vodních par v místech napojení okna na obvodový plášť. Stavební firmy se také většinou snaží před zimou osadit okna, aby se stavba uzavřela a bylo možno během zimy pokračovat s vnitřními pracemi. Tím se ale v novostavbě „konzervuje“ vlhkost ze stavebních prací a tento „mokrý“ režim může po nastěhování do domu přetrvávat i několik let.
U rekonstrukcí starších objektů s původními špaletovými okny zase někdy zedníci umístí nová okna až téměř do vnějšího líce obvodového pláště, přitom správně by se okna měla umístit zhruba do poloviny tloušťky obvodového pláště, tedy většinou do místa původního vnitřního špaletového okna.
Druhý díl seriálu najdete v této rubrice příští úterý.
