Zimní zahrada do chladného počasí

Pro vnitřní klima zimní zahrady je asi nejzásadnější otázkou, kam ji umístit. V praxi to znamená využít některých přírodních zákonitostí ve prospěch tvorby vnitřního klimatu zimní zahrady. Toho lze velmi efektivně dosáhnout jak správným umístěním, tak i přizpůsobením tvaru.

Mezi takové přírodní zákonitosti patří pohyb slunce po obloze během dne i během ročních období. Od poloviny podzimu, v zimě a až do poloviny jara se pohybuje nízko na obloze. V pozdním jaru, létě a babím létě se zas pohybuje vysoko.

Z toho vyplývá, že nejvýhodnější v našich zeměpisných šířkách je jižní orientace – jižní stěna by měla být co možná největší. Střechu byste ale měli odklonit od jižního sklonu na sklon severní, po okrajích pak na východní a západní směry.

Pokud je zimní zahrada propojena s domem, může dobře zvolená poloha přispět k vylepšení mikroklimatu celého domu. Naopak špatně zvolená poloha a tvar mohou zapříčinit to, že vám část roku bude příliš horko a po tu další naopak zima.

Poloha zimní zahrady v praxi

V praxi se ale ukazuje, že není ideální orientovat zimní zahradu zcela na jih, doporučuje se nasměrování na jihovýchod či jihozápad. Na jih otočená zimní zahrada má maximum tepla a světla po celý rok, ale vyplatí se zvolit speciální reflexní skla nebo vhodnou stínicí techniku. V létě je bezpodmínečně nutné zajistit účinné stínění a větrání takové zahrady, aby uvnitř nedocházelo k nežádoucímu přehřívání.

Zimní zahrady orientované na sever bývají studené a stinné, ale s termoizolačním sklem a speciální izolací stěn a podlahy se promění v příjemné zázemí. Zimní zahrady postavené na východ jsou po ránu zalité sluncem, a s použitím speciálního zasklení se tu teplo udrží až do odpoledne. Zimní zahrady umístěné na západ budou nejvíce vyhřáté a prosvětlené navečer.

Před topením větrání

Umístění zimní zahrady vůči světovým stranám je důležité i z hlediska odvětrání. Prosklené prostory je třeba větrat příčně. V průběhu dne (zároveň s pohybem slunce) je vždy na jedné straně v zimní zahradě teplejší vzduch. Při příčném větrání pak dochází ke změně tlaku a vzniku průvanu, který ochlazuje zahradu zevnitř. Teplý vzduch v prostoru vždy stoupá vzhůru (tzv. komínový efekt), proto by alespoň část větracích otvorů měla být položena co nejvýš. Přirozeným větracím prvkem v tomto smyslu je například střešní okno, dodatečnými pak ventilátor nebo odtahový uzavíratelný komín.

Tyto principy nelze podceňovat ani ve vztahu k obyvatelnosti zimní zahrady v zimních měsících. Za slunečných dní mohou velké prosklené plochy – obzvlášť není-li věnována patřičná pozornost výběru zasklení a konstrukci stavby – přivodit výrazný „skleníkový efekt“.

Zasklení a teplo

Rozhodující pro správné fungování (a klima) zimní zahrady je kvalita okenních výplní. Při správně zvoleném systému zasklení, stínění a orientaci celé zimní zahrady tak nedochází v zimě k úniku tepla a v létě k přehřívání. Zasklení je možné volit ze standardních dvojskel nebo trojskel, popřípadě v kombinaci se speciálními skly:

• Vnější sklo kalené maximálně zvýší odolnost proti kroupám, padajícím větvím, taškám ze střechy apod.
• Vnitřní sklo bezpečnostní poskytuje ochranu a zabraňuje pořezání či jiným škodám.
• Protisluneční skla a skla s vyšší izolační schopností zabraňují přehřátí zahrady (například s fólií Heat Mirror).

Správně vybrané zasklení vede k výrazné úspoře tepla na vytápění (v létě na chlazení) celého domu, a to jak v případě zimní zahrady oddělené od domu například dveřmi, tak i zimní zahrady propojené se zbytkem domu – vhodné je například použít sklo Sunenergy a protisluneční ochranu. Je-li zahrada přímo otevřena do domu, za slunných dní i v zimě přispívá k vytápění ostatních místností v domě, za špatného počasí je naopak její vytápění zajištěno i z ostatních místností.

Celoroční komfort a čidla

Optimální výměnu vzduchu během celého roku lze zajistit buď mechanicky (ručně otevíravé výplně a větrací mřížky), nebo pomocí motoricky ovládaných výplní a větracích prvků.

Zimní zahrady si dnes již díky různým čidlům dokážou samy regulovat například celkové vnitřní klima, teplotu i výměnu vzduchu. Systém inteligentního větrání je řešen pomocí řetězových elektromotorů ve střešních oknech, které lze napojit na centrální řídicí jednotku. Ta pomocí různých čidel reaguje na určité rychlosti větru, intenzitu deště a podobně.

To znamená, že při otevřeném střešním okně a překročení nastavené hranice rychlosti větru či intenzity deště se okno samo zavře. To samé pak funguje i naopak – pokud vnitřní teplota zimní zahrady stoupne nad určitou danou hranici, okno se samo otevře. Systém má nastavené koncové polohy pro otevření okna, které nelze překročit.

Pro správné větrání a regulaci vnitřní teploty zimní zahrady je potřeba elektromotor vždy umístit do jejího nejvyššího bodu, protože zde se drží nejteplejší vzduch. Při inteligentním větrání ale nezapomínejte na zvolený účel zimní zahrady – jiné parametry je totiž potřeba nastavit pro uskladnění rostlin a jiné pro relaxační zónu či naopak pracovnu.

Vytápění zimní zahrady

Jelikož už dnešní zahrady neslouží pouze jako úložiště květin, ale často jako plnohodnotné obytné místnosti určené k celoročnímu využívání, je potřeba myslet i na vytápění celého prostoru. Dnešní zimní zahrady již většinou mají svůj vlastní systém vytápění, zpravidla podlahové topení s možností regulace nebo s možností napojení na centrální řídicí systém domu.

Další možností jsou například fancoily – podlahové konvektory, které v zimních měsících dokážou prostor vytopit na stabilní pokojovou teplotu. Instalují se podél okenních ploch, aby stoupající teplý vzduch zabránil vzniku kondenzátu na studeném skle. Zastánci tohoto systému vytápění pak tvrdí, že celoplošné podlahové topení (teplovodní či elektrické) tento efekt neřeší. Fancoily mají navíc několik výhod:

• Jsou zcela zapuštěné do podlahy a mají pochůznou mřížku.
• Mají v sobě ventilátor s několika stupni otáček, který podporuje proudění vzduchu.
• V létě lze ventilátor spustit i samostatně, takže napomáhá větrání a ochlazování prostoru.
• Fancoily s elektroregulačními hlavicemi lze napojit na centrální řídicí jednotku, která po naprogramování obstarává regulaci mikroklimatu v zimní zahradě zcela automaticky.

Samostatně stojící zimní zahrady se využívají a vytápějí příležitostně, lokálními zdroji (infrazářiči, kamny, fotovoltaickými panely apod.). Jiné řešení by bylo příliš neekonomické.