Alchymie bez chemie

Tento proces v přírodě trvá několik let. Těžké půdy jen tak udušeně pasivně leží. Nechat je jen tak a čekat, až bude půda úrodnější, trvá opravdu dlouho. Mezitím přicházejí pěstitelské neúspěchy, které odrazují od dalších zahradnických pokusů.

Aby zúrodňování probíhalo rychleji (z pohledu lidského života), je třeba velkého úsilí zahradníka, zpravidla důkladné založení nového záhonu. Může následovat ještě jedna sezona, kdy se záhon dostává „do kondice“ kompostováním nebo zeleným hnojením. Existují čtyři základní možnosti, jak založit a zúrodňovat záhon.

Hlubinné zrytí – jednou a nikdy více

Hnůj, kompost, jakákoliv organická hmota, případně vylehčující substance – to vše zaryjte (promíchejte s původní zeminou) na dvě hloubky rýče (bez násady!). Většinou je vhodné jít do hloubky kolem 50 cm. Říká se tomu anglicky „double digging“, česky rigolování.

Někteří double diggeři nic nepřidávají, jen půdu do velké hloubky zkypří. Někteří ani neprohodí horní vrstvu se spodní, jiní ano. Myslím si, že každé místo, každý typ půdy i každý typ člověka potřebuje jiný přístup.

Já rád do převážně jílovitější půdy vždy něco hlubinně přidávám. Vylehčující substance na bázi přírodních materiálů (dřevěné uhlí, perlit, zeolit, vermikulit a písek). Horní vrstvu je ale vždy nutno vytvořit z kvalitního kompostu, případně vrátit horní tmavší „ornici“, pokud tam byla. Do této úrodné vrstvy lze ihned vysévat.

Nemáte-li připravený bezplevelný kompost a nespěcháte, můžete s tímto hlubinně zrytým záhonem plynule přejít do zahnojování shora (viz následující metoda). Tím se kompost během jednoho roku ve vrchní vrstvě záhonu vytvoří. 

Ani jednou nerýt, hnojit jen shora

Půda získává výživu ve formě hnojů a kompostů pouze na povrch. Hnojicí substance musí být neustále mulčována, aby v ní zůstala vláha a nerostl plevel. Tato metoda skvěle funguje hlavně u písčitějších a jiných propustnějších půd, kde necítíte potřebu provádět hlubinné rytí – kde se nenachází ztuhlé, kořenům nepřátelské podloží. Živiny i humus se přirozeným tlením a prací půdních organismů dostanou i do hloubek, půdní živočichové vytvoří dobrou strukturu a je hotovo.

V mezičase na takto zahnojeném a přemulčovaném záhoně můžete pěstovat dýně a cukety, sázené/seté v květnu do hnízd. Výsledný záhon připomíná plochou či mírně vypouklou kompostovou hromadu. Zatímco se zlepšuje kvalita půdy v celém profilu, hustý mulč zahubí vytrvalé plevele, které tam dříve rostly. Záhon je za jednu nebo více sezon této péče připraven k jakémukoliv používání.

Hlubokokořenící zelené hnojení

Spočívá ve výsevu rostlin s hlubokými kořeny, které poslouží jako zelené hnojení. Během sezony se většinou nepoužívá mulč, ten se dá až na zimu.

Na jaře začnete zrytím a uhrabáním půdy (pravděpodobně to bude rytí první a poslední), na holý záhon vysejete hustě a plošně hlubokokořenící rostliny, například konopí (technické), vojtěšku nebo komonici. Zvlášť, nebo společně. Každá z těchto rostlin má svá specifika, někdy se podaří je zkombinovat, jindy převládne jedna z nich.

Tyto druhy koření hluboko, což v kvalitních půdách a podložích k zúrodnění záhonu úplně stačí. V létě nebo k podzimu celý záhon přemulčujte velkou vrstvou hnoje a slámy nebo štěpky. Zelené hnojení zahyne a zetlí. Nikdy už nebudete muset rýt!

V těžší nebo uježděné půdě ale tento postup nestačí. Obvykle je vhodné použít metodu číslo 1, to jest „double digging“. Místo zeleniny doporučuji na jeden rok vysít hlubokokořenící zelené hnojení. Narušená půda se tak může zregenerovat, zabydlet půdními organismy a zelenina v tom o rok později bude růst šťastněji.

Hlubinný kompost se dřevem

Tato kultura se nazývá hugel-záhon nebo „německá kopa“. Celý záhon se vyryje do hloubky nejméně půl metru (nejlépe bagrem, s více záhony naráz). Z původní vyryté zeminy se zpět do jámy vrátí jen menší množství, obvykle desetina až třetina.

Díru postupně zaplňujte nejrůznější organickou hmotou, čím pestřejší, tím lepší. Každou vrstvu prosypte tenkou vrstvu původní zeminy z výkopu. Lze použít dřevo, větve, malé pařezy, prokládat to hnojem, perlitem, dřevěným uhlím a zemí, listím, slámou, zase hnojem a dřevem, kuchyňskými zbytky, dřevěným uhlím, zase zemí a dřevem, perlitem a hnojem…

Záhon lze zarovnat s povrchem zahrady nebo navršit velkou muldu. Tu opět pokryjte humózní půdou nebo kompostem. Tlení postupně objem záhonu zmenší a velká mulda bude za pár let srovnána.

Výhodou této přípravy záhonu je získání úrodného humusu v celém jeho objemu. Tato metoda má úspěch, když je půda velmi jílovitá, kamenitá nebo naopak velmi písčitá. Kameny do záhonu zpět nevracejte. Dobře se tím také zužitkuje nadbytek dřeva a organického odpadu na zahradě. Dřevo v půdě zároveň dobře drží vláhu.

V prvních přibližně dvou letech se tento záhon hodí pro rostliny první tratě, je-li důkladně prohnojen hnojem (tykve, košťáloviny, brambory). Nehodí se pro kořenovou zeleninu (mrkev, pastinák), protože v hnoji a tlejícím materiálu kořeny červaví.

Pokud jste použili málo hnoje, ale hodně dřeva a listí, záhon v prvním roce poslouží nejlépe na listovou zeleninu (salát, špenát, rukola), luštěniny (bob, hrách, fazole). Rychlé ředkvičky porostou ve všem. Po dvou až třech letech s německou kopou pracujte jako s normálním záhonem, můžete doplňovat na povrch kompost.

Záhony hluboce zúrodněné, jak zde popisuji, dá hodně práce založit, ale jejich neomezená životnost a další snadná údržba po celá desetiletí vám to bohatě vynahradí. Nikdy už nemusíte rýt! Stačí jen přidávat na povrch kompost a mulč, a to v mnohem menších množstvích než na začátku.

Nový záhon krok za krokem

V jílovité udusané půdě je základem nového záhonu pořádná jáma o hloubce kolem 0,5 m. Mnoho zelenin koření vlásečnicovitými kořeny ještě mnohem hlouběji. Zelí a fazole cca do 1 metru, řepa až do 3 metrů, když může. Když vytvoříte propustné a zároveň vláhu zadržující podloží, pěstování všeho bude snadnější a úspěšnější.

Připravené jámy pro nové záhony, zde je vykopal brigádník ručně. Dalších dvacet obdobných záhonů jsem následující rok raději svěřil bagru.

Rozhodnete-li se vyzkoušet tzv. hugelkulturu, dejte na dno záhonů jakékoliv nezávadné dřevo – pařezy, klády, větve. Při rozkladu zadrží hodně vláhy, kořeny zeleniny ji budou čerpat v době sucha. Nakonec se po letech promění v humus. Nepoužívejte dospod piliny ani štěpku, ty by svým rychlým rozkladem odebíraly příliš mnoho dusíku. Efekt zakopaného dřeva se začne projevovat až od druhého roku dále.

Jámu vyplňte jako sendvič různými zúrodňujícími vrstvami, každou proložíte trochou původní zeminy. Můžete použít hnůj, listí, drny, písek, perlit, vermikulit, dřevěné uhlí, větvičky, kusy dřeva, trávu… Stále střídejte a míchejte vrstvy se zeminou. Můžete je prolévat zákvasem z kopřiv, kostivalu nebo slepičího trusu. Zakládáte podzemní kompost, z něhož se vytvoří hluboká úrodná půda, jaká zde bývala v dávných listnatých pralesích.

Povrch záhonu můžete vyvýšit rámečkem, aby se oddělil od okolní vegetace. Také tím vymezíte cestičky. Horní vrstvu o tloušťce nejméně 10 cm tvoří kvalitní kompost (vlastní či koupený) nebo úrodná bezplevelná zemina.

Jako hlavní plodiny v prvním roce volíte ty, které preferují hodně dusíku (pokud jste použili hnůj). Říká se jim zeleniny 1. tratě (dýně, cukety, košťáloviny, celer). Z kořenové zeleniny se hodí pouze ředkvičky jako jarní předplodina. Kořenová zelenina 2. tratě, např. mrkve a pastinák, si počkají až na druhý rok.

Černá a bílá v harmonii. Perlit a drcené dřevěné uhlí, dvě nejpraktičtější přírodní substance pro vylehčení půdy v záhonech. Poskytnou výborné životní podmínky mikroskopickým půdním organismům. Tyto organismy a jejich výměšky jsou ve skutečnosti tím, co živí naše rostliny.