Těžká doba moderních hledačů rostlin
V současnosti nemají „náhončí“ předních světových šlechtitelských firem na růžích ustláno. Dnešní rostlinný svět je díky technickým vymoženostem téměř dokonale zmapován, prozkoumán a komerčně využit. Nové odrůdy a kultivary okrasných rostlin se nyní objevují především díky šlechtitelům, jejichž práce ovšem také není jednoduchá – vždyť genetické zdroje dávno objevených přírodních druhů nejsou nevyčerpatelné.
Přesto se u nás nedávno objevila zajímavá novinka, která by mohla trochu zvlnit až příliš stojaté vody zahradnického sortimentu: v bytech a domech České republiky se zabydluje růžovoplodý banánovník!

Opravdu to není překlep?
„Růžový banán – propánakrále, co to na nás ten zahradník vytahuje? Nebo je to tisková chyba? A i kdyby podobný banán existoval, kde by se vzal zrovna u nás?“ Podobné úvahy jistě probleskly hlavou nejednomu čtenáři. Ovšem ať to zní jakkoliv nepravděpodobně, není „český“ růžový banán ani výmyslem nesvéprávného autora článku, ani produktem práce šíleného šlechtitele… Růžovoplodý banánovník skutečně roste a plodí a byl nalezen (lépe řečeno „znovuobjeven“) právě českými botaniky. Že by tedy lovci rostlin ještě nevymřeli?

Překvapení z Ekvádoru
Odkudpak se inkriminovaný banánovník do zemí Koruny české vloudil? Odpověď může zasvěceného odborníka trochu překvapit – jihoamerický Ekvádor a vůbec celá Jižní Amerika přece nejsou považovány za historické centrum vzniku kulturních banánovníků. Ekvádorský stát je sice světovým vývozcem jedlých banánů číslo jedna, ovšem banánovníky tam původní nejsou; s největší pravděpodobností byly dovezeny už před stovkami let z jihovýchodní Asie.
Právě v teplých asijských tropech totiž žije nejméně 30 druhů divoce rostoucích botanických druhů banánovníků – především tento fakt přivedl vědce k domněnce, že pravlast rodu Musa (jak se banánovníky latinsky jmenují) musí být právě tam. S prapůvodem jedlých banánovníků je to ovšem pěkně zamotané; tak jako v případě mnoha jiných užitkových plodin (včetně např. kokosové palmy, kukuřice nebo dokonce některých našich druhů obilí) jsou doba a místo jejich vzniku zahaleny tajemstvím.
Plané růžovoplodé banánovníky podobné ekvádorskému nálezu údajně rostou v jižní Číně (a jsou pojmenovány pracovním názvem Musa uranoscopos). Ovšem přesnou cestu, po níž se mohly dostat do ekvádorské přírody, nejspíš do světové zahradnické mapy hned tak někdo nezakreslí…

Pytlík semen do batohu
Jak přicestovali růžoví exoti z Ekvádoru k nám? Tahle otázka už není tak složitá: rostliny nalezl autor tohoto článku během svých toulek ekvádorskou přírodou. Přestože jeho malá
expedice hledala v buši středního Ekvádoru úplně jiné rostlinné druhy, nejcennějším „úlovkem“ se stala právě semena inkriminovaného banánovníku.
Ano, čtete dobře: růžovoplodý banánovník má – na rozdíl od svých žlutých „bratrů“ – plody plné velkých a tvrdých semen. Tahle vlastnost sice znemožnila jeho objevitelům konzumaci lákavě vyhlížejícího ovoce, na druhou stranu ovšem velmi usnadnila dovoz a rozmnožení druhu v České republice.

Ideální pokojová rostlina?
Ať už to se zařazením a původem „našeho“ banánovníku dopadne jakkoliv, nic mu to neubere na kráse. Druh má velkou budoucnost coby pokojová okrasná rostlina – i v nekvetoucím stavu má totiž velmi sympatický vzhled, je nenáročný, jeho žlutočervené květy jsou docela zajímavé a dávají vzniknout trsu ozdobných, trvanlivých a výrazných plodů.
Z estetických důvodů je velmi výhodné, že se nově vzniklé drobné banánky (délka 5–8 cm) zvětšují a plně probarvují už několik dní po svém vzniku – a protože jejich následné zrání trvá i tři až pět měsíců, doba, po kterou je můžeme naplno obdivovat, je příjemně dlouhá. Navíc si plodící exempláře ponechávají pro závěr své ozdobné „kariéry“ ještě jedno velké překvapení: v době plné zralosti všechny bobule puknou v podélných švech a zpětně se srolují. Banánky pak vypadají, jako bychom je přímo na rostlině oloupali a připravili k jídlu. A protože všechny plody zpravidla uzrávají současně, budí celé zralé plodenství dojem nesmírně bizarního souboru „masitých“ červenobílých květů!

Banánovníkové bonsaje
Proti svým „obyčejným“ příbuzným má růžový banán i další výhodu – jeho červeně žíhané listy a tenké „kmínky“ nikdy nedorůstají nebytových rozměrů. Pokud jej budeme pěstovat v chudší zemině a i jinak omezovat ve výživě, zestárnuvší rostlina je schopna rozkvést i při výšce kolem 40 cm. V takovém případě můžeme s trochou nadsázky hovořit o pravých banánovníkových bonsajích.
Růžovoplodý banánovník navíc intenzivně odnožuje, takže pokud se pěstovaná rostlina „neskladně“ vytáhne (zejména v zimě), můžeme ji beze strachu odříznout – přerostlého otesánka totiž rychle nahradí některý z čekajících dceřiných výhonů.
Když už jsme u výhonů a kmínků – co vlastně jsou banánovníky a jak je to s jejich kvetením a vůbec životem?

Určitě to nejsou palmy?
Přes svůj vzhled nemají banánovníky s palmami vůbec nic společného. Jde o byliny(!), které vytvářejí nepravý kmínek složený z těsně na sebe nasedajících a velmi pevně stavěných listových bází. Stavba „kmene“ je naprosto dokonalá, zvlášť uvědomíme-li si, že nejvyšší druhy rodu Musa dorůstají až do desetimetrových výšek a jediným stavebním materiálem jejich stonků jsou relativně měkká a velmi šťavnatá pletiva. Každý z nových listů se musí doslova protlačit středovou dutinou ve zdužnatělém řapíku svého předchůdce a je tedy vždy o něco málo delší.
Kvetení u jednotlivých banánovníkových exemplářů probíhá pouze jedinkrát za život: poté, co na rostlinách vyroste určitý počet listů (udává se kolem 45 kusů), vysune se ze středu listové růžice masivní květenství. To se u jedlých kultivarů postupně sklání k zemi. Ze samičích květů se zakládají nám dobře známé chutné bobulovité plody, samčí kvítky záhy opadají.
Poté, co banány plně dozrají, mateřská rostlina vždy odumře. Přes tuto na první pohled neradostnou skutečnost však můžeme o banánovníku mluvit
jako o dokonale nesmrtelné bytosti. Každý exemplář má totiž už dávno před svou smrtí „zaděláno“ na budoucnost: několik silných a různě velkých odnoží je připraveno pokračovat v tradici rodu.
Množení semeny není u vyselektovaných kultivarů banánovníků možné – plody totiž vznikají bez opylení a v jejich sladké dužnině téměř nikdy nenajdeme semena. Jinak je tomu ovšem u divokých druhů – na jejich bobulích (respektive na obsahu bobulí v podobě kamenných a velkých semen) bychom si určitě vylámali zuby!

Banánovníkový boom
Pěstování klasických banánovníků z okruhu jedlého druhu Musa paradisiaca prodělalo v našich domácnostech za uplynulých jedenáct let vzestup i pád.
Za časů „železné opony“ byly banánovníky vzácnými chloubami botanických zahrad. V bytech je téměř nebylo vidět – snad s výjimkou příbytků některých šťastných specialistů a prominentních jedinců pobývajících občas v tropech.
Po otevření hranic se k nám díky sílícímu proudu cestovatelů dostalo množství „nadivoko“ dovezených odkopků žlutoplodých jedlých banánovníků. Začaly se také prodávat tisíce kvalitních sazenic zakrslého klonu „Dwarf Cawendish“, pocházející z farem holandských producentů.
V obou případech ovšem rostliny končily zhruba stejně – po několikaměsíčním intenzivním růstu přesáhly prostorové možnosti svých majitelů, jejichž nadšení z exotického nájemníka pohasínalo úměrně vzrůstu rostliny… Pokud banánovník nezlikvidoval sám pěstitel (ať už záměrně, nebo nedostatečnou péčí), postaraly se o to přílišné teplo a tma našich zimních bytů nebo smrtelná invaze svilušek – tyhle „neviditelné“ potvůrky jsou sladkými a šťavnatými banánovníkovými listy přitahovány jako železo k magnetu.
Dnes mají banánovníky u nás zlaté časy za sebou. Přežívají – až na výjimky – především ve velkých halách bank či autosalonů a na chodbách nemocnic a úřadů. Je to určitě škoda, vždyť tyhle rostliny k žití (a efektnímu vzhledu) zas tak moc nepotřebují. Snad může k návratu banánovníkových „palem“ do našich domovů přispět i nový růžovoplodý minibanán.

Banánovníková plantáž v obýváku
Pěstování rychle rostoucích a velmi vitálních růžových banánovníků není složité a prakticky se neliší od péče o běžné banánovníkové kultivary. Důležité je jen dobře sladit trojici hlavních růstových faktorů – teplotu, světelnou intenzitu a výživu.
Růžové banány mohou plodit i při minimální výšce. Pokud jim ovšem poskytneme příliš mnoho živin (např. formou nadmíru bohatého substrátu nebo velké pěstební nádoby), mohou nám brzy přerůst přes hlavu. Ideální je držet banánovníky ve středně humózním a chudším substrátu, tak abychom měli možnost kontroly jejich výživného stavu. Pokud rostliny ve vyčerpané zemině zastaví růst, hned nepřesazujeme a raději přihnojíme.
Světla by mělo být poskytováno vždy co nejvíce, zato teploty rozhodně nemusí okupovat extrémní hodnoty (zvláště v zimních měsících by se nám v přílišném teple banánovníky nevhodně vytahovaly – pokud se tak děje, pravidelně otáčíme květináčem). Letní teplotní optimum kolísá mezi 19–25 °C, v zimě postačí 15–18 °C (samozřejmě za předpokladu maximálně světlého stanoviště). V bezmrazém období roku je dobré rostliny vynést ven na slunné místo v závětří.
Banány můžeme množit dobře odříznutými výhony (podmínkou je co nejmenší řezná plocha ošetřená např. práškem z dřevěného uhlí), v případě růžového banánovníku i výsevem sklizených semen.
Listy všech banánovníků překypují sladkou vlhkostí a jsou v suchém ovzduší interiéru neodolatelným lákadlem pro svilušky – tahle zvířátka v České republice zlikvidovala rozhodně nejvíc banánovníků! Proti jejich masovým útokům se zřejmě nelze ubránit jinak než občasným preventivním postřikem spodních stran listů (např. přípravkem Apollo nebo Omite). Přemnožení svilušek poznáme snadno – na rubu listů najdeme jemné pavučinky a při detailním zkoumání i jejich droboučké pobíhající „autory“. Nadměrné sání svilušek po čase způsobuje nápadnou tečkovitost rostlinných pletiv a sílící žloutnutí listových okrajů a celých ploch. Občas mohou na rostlinách napáchat škody také mšice, vlnatky nebo slimáci. Boj s nimi ovšem není tak obtížný.
Takže, milí obdivovatelé netradičních pokojových rostlin, banánovníků se rozhodně nemusíte bát. Až příště na nějaký v květinářství narazíte, určitě jej tam nenechte. A chcete-li se brzy dočkat plodů a nestěhovat se přitom z bytu, zkuste to třeba s naší růžovoplodou novinkou!

Zdeněk Ježek, Foto autor
Zdroj: Můj dům 7/01