![]() |
Běžnou chybou je slovní spojení banánová palma – banánovníky jsou totiž víceleté byliny s nepravým kmenem, který vyrůstá z podzemního oddenku. „Kmen“, který může být i přes půl metru tlustý, tvoří dužnaté listové pochvy, nikoli dřevo. Klasovité květenství prorůstá středem kmene. U ovocných a zeleninových banánovníků (vznikly křížením M. acuminata s M. balbisiana) bývá asi 2 m dlouhé, obloukovitě skloněné k zemi. V horní části květenství vyrůstají květy plodné, tedy funkčně samičí, následují oboupohlavné sterilní a konečně samčí. Květenství ukončuje listenový strboul. Plody, správně nazývané bobule, se tvoří i bez oplození (partenokarpicky), proto neobsahují semena. Jiná situace je u původních „botanických“ druhů. Zejména nižší a drobnější druhy mívají květenství malá, ale pěkně barevná – žlutá, růžová, oranžová nebo červená. Dekorativní jsou i plodenství drobných banánků, které však bývají semeny doslova přecpány a k jídlu se nehodí.
|
V domě a v zimní zahraděK nejodolnějším planým banánovníkům patří Musa rosacea, dorůstající maximálně metrové výšky. Kvete ochotně a často drobným, jemným květenstvím s růžovými listeny, také plody o velikosti 3–5 cm jsou růžové. Snese velmi dobře i bytové podmínky. O trochu vyšší je Musa velutina, o němž lze rovněž říci, že je velmi nenáročný. Dosahuje asi 1,5 metru a zaujme fialově červenými listeny květenství i banánky, které ve zralosti na vrcholu hvězdovitě praskají. V přírodě oba druhy rostou v severovýchodní Indii a patří k nejčastěji pěstovaným planým druhům banánovníku.
Snad nejkrásnějším druhem je dvoumetrový Musa coccinea z jihovýchodu Číny a severu Vietnamu. Vzpřímené květenství se může objevit v kterémkoli ročním období, květy jsou oranžové, rudé listeny mívají žlutou nebo oranžovou špici. Plody mají sytě červenou barvu. Samozřejmě lze pěstovat i ovocné banánovníky s jedlými plody, tedy křížence Musa x sapientum. Zahradnické firmy nabízejí řadu zakrslých forem, jakými jsou například asi 150 cm vysoký ´Dwarf Orinoko´ nebo do dvou metrů dorůstající ´Dwarf Cavendish´; únosně vysoké jsou ještě ´Honey´, ´Lacatan´ a další. Některé z nich mají efektní listy zbarvené do temně ruda.
Jak na toPůvodní druhy je snadné vypěstovat ze semen (která je možné koupit po internetu), kultivary pak z odnoží odřezávaných těsně u „kmene“. Semena nejsou klíčivá příliš dlouho, před výsevem je namočte na dva dny do vody a poté vysejte do rašelinného substrátu pod povrch země. Čerstvá semena klíčí do měsíce. Mladé rostliny vyžadují kvalitní zem bohatou na živiny, pravidelné přihnojování, vydatnou zálivku a nádobu vysokou i širokou alespoň 40–50 cm. Rostou velmi rychle a v dobrých podmínkách kvetou po roce či dvou. Pokud se ohýbají ke světlu (musí být co nejblíže k oknu), můžeme rostlinou otáčet. Po odkvětu matečná rostlina odumírá, s odříznutím kmínku však počkáme až do doby, kdy vyrazí statné odnože.
|
![]() |
Banány na zahraděVětšina lidí si představuje banánovníky jako ryze tropické rostliny. Není to však pravda, protože rod má veliký areál výskytu a více druhů roste v horách severní Indie, Myanmaru nebo Číny. Jejich listy snesou minimální teplotu 0° C, kmen až –5 °C, takže při pečlivém zazimování rostliny a mírné zimě má teoreticky šanci přežít i u nás.
V Evropě často pěstovaný jihočínský druh Musa basjoo dorůstá výšky kolem čtyř metrů. Je vhodný do velkých mobilních nádob nebo i do volné půdy. Při teplotách nad 15 °C velmi rychle roste, a to až o 15 cm za týden. Vytváří velké množství odnoží, takže na konci léta lze opatrně odebrat několik malých a starou rostlinu nechat zmrznout. Podobně se chová Musa sikkimensis, který pochází z podhůří Himaláje v severovýchodní Indii. Efektní je jeho kultivar ´Red Tiger´ s červeně žíhanými listy. |
|
Sněžný banánovník a spol.Blízkými příbuznými banánovníků (Musa) jsou podobné rody Ensete a Musella. Ensete od banánovníků odlišují dva podstatné znaky – vytrvávající listeny květenství a fakt, že neodnožuje, na rozdíl od banánovníku po odplození umírá a nové rostliny si musíme vypěstovat ze semen.
Ensete ventricosum pochází z náhorních plošin tropické východní Afriky až do výšky 2 300 m n. m., kde teploty klesají i pod bod mrazu. Pokud semena vysejeme na začátku zimy a dobře narostlou mladou rostlinu v květnu vysadíme přímo do půdy v zahradě, máme šanci se na podzim potěšit květenstvím. Plody však v našich podmínkách nevytvoří.
|
ČLOVĚK A BANÁN■ Banánovník, latinsky Musa, patří k nejstarším kulturním rostlinám světa. Domestikován byl na ostrově Nová Guinea asi před 7 000 lety (Musa acuminata ssp. banksii). Brzy poté začal s domorodci i „cestovat“ na další ostrovy i na asijský kontinent, kde byl křížen s dalšími druhy bez ohledu na ubohé budoucí botaniky. Snaha o co největší a nejsladší banány, kterých by na rostlině vyrostlo co nejvíc, vedla k neobyčejně složité a komplikované skupině kříženců, v níž se dnes už jen těžko rozeznává, které rostliny patří k původním druhům a které jsou šlechtěné. ■ Možná vás překvapí počet planých druhů banánovníků, dosud jich byla vědecky popsána necelá stovka, nemálo dokonce až po roce 2000. Jejich vlastí je především tropická Asie, Austrálie a Tichomoří, po jednom druhu najdeme i v Africe a Austrálii. Listy bývají většinou svěže zelené, u některých druhů modrošedé až sivé či červeně pruhované. Existují i kultivary s listy tmavě rudými. Snášejí i pětistupňové mrazy. |
|
![]() ![]() ![]() |
![]() |
Stejně lze vyzkoušet Ensete glaucum z jihovýchodní Asie, které má kmen a listy sivě namodralé. V horských oblastech, kde se vyskytuje, není sníh vzácností, proto se mu říká „sněžný banánovník“.
Skvělé vlastnosti má Musella lasiocarpa, pocházející z hor jihozápadu Číny, kde roste až do nadmořské výšky 2 500 m. Pěstitelé se shodují, že je vůči mrazu nejodolnějším dru-hem z celé čeledi banánovníkovitých. Dorůstá výšky 1–1,5 metru a kvete nepřetržitě i 6 měsíců. Potřebuje velkou nádobu, hodně živin, v létě přistíněné místo v zahradě a v zimě světlý prostor s teplotami 5–10 °C s mírně omezenou zálivkou.
|