 |
Lilie bělostná je jednou z nejstarších pěstovaných květin na světě. Pro svou spanilost a omamnou vůni byla oblíbena již v době hluboko před Kristem, ve středověku platily lilie za symbol míru, Lilium candidum byla květinou Panny Marie a stala se symbolem čistoty a cudnosti, ve skautském znaku například symbolizuje čestnost. Teprve ve 20. století ale došlo v jejím šlechtění k ohromnému rozvoji a škála hybridů se rozrostla o několik tisíc nových přírůstků. Jen v Holandsku je ročně vyprodukováno přes 500 milionů cibulí lilií.
|
Botanické druhyLilie jsou jednoděložní rostliny s charakteristickou cibulí složenou ze šupin, květenstvím ve tvaru hroznu nebo okolíku a především velkými barevnými květy, složenými ze šesti okvětních plátků. Botanických druhů lilií, tedy přírodních forem, je popsáno něco okolo stovky. Vyskytují se pouze na severní polokouli, v Evropě, Severní Americe, ale především v Asii. Ačkoli je jejich pěstování velmi náročné, je mu věnována značná pozornost, protože mnohé druhy jsou v přírodě již velmi vzácné.
HybridyNejvětší rozmach šlechtění zahradních lilií spadá do poválečných let 20. století a zasloužili se o něj především Američané a Holanďané. Hybridní lilie a kultivary bývají krásnější a pěstitelsky odolnější. Dělí se do devíti skupin zahradnického třídění, ale zahrádkáři je většinou rozdělují jednoduše podle tvaru květů do tří plynule přecházejících skupin. Rozlišujeme lilie s trubkovitými květy (od masivních širokých po dlouhé s úzkým hrdlem), lilie s miskovitými květy (vyrůstajícími vzhůru nebo do stran) a lilie s turbanovitými květy, které mají okvětní lístky ohrnuty nazpět.
|
|
  |
POZORChraňte lilie před houbovými chorobami (plíseň šedá poškozuje listy a fusariová hniloba cibule) a před hmyzem – chřestovníček liliový a jeho žravé larvy okusují květy ještě v poupatech. |
Dobré radyLilie milují slunce, ale snáší i přechodný polostín. (Čím užší má lilie listy, tím více slunce snese a naopak.) Mezi jejich základní požadavky patří propustná humózní půda s dobrou drenáží, dostatek vláhy na jaře a v létě a naopak sucho v zimě. Na rozdíl od ostatních cibulnatých květin nemají lilie období úplného klidu, i když nadzemní části odumřou. Rostliny po odkvětu nezatahují a cibule neztrácejí kořeny, které dokonce za vhodné teploty půdy přirůstají i v zimě. Cibule lilií nesmí nikdy vyschnout, proto je vhodné je vysadit poměrně hluboko, alespoň 10 centimetrů, a to nejlépe hned po zakoupení. Půdu kolem nich je třeba řádně zkypřit, protože jediné, co lilie nesnesou, jsou „mokré nohy“. Většina lilií ocení přes zimu lehký kryt, například nastýlku z rašeliny či suchého listí, čas od času je dobré rostliny přesadit (podle druhu po 3–6 letech), dříve pak ty, které rychle tvoří shluky cibulí.
|
Vhodné kombinacePro svou rozmanitost a různé požadavky na pěstování mají lilie v zahradě široké možnosti použití. Dorůstají výšky od 15 až do 240 cm, takže nízké druhy se výborně hodí na skalku, vysoké solitérní naopak vyžadují podpěru. Na záhonech mají mít výrazné místo, většinou se jim nevěnuje samostatný záhon, protože ve směsi nevynikne jejich krása. Proto se kombinují s letničkami, trvalkami, ale i dřevinami. Praktické jsou hlavně plazivé a nízké trvalky, které nemají „agresivní“ kořeny a pokrývají půdu mezi liliemi. Vhodným doplňkem jsou také traviny nebo romanticky působící kapradiny. Světlejší druhy, zejména bílé lilie, vytvářejí pěkný kontrast před tmavými dřevinami nebo před ploty a zdmi porostlými popínavými trvalkami. Všechny velkokvěté lilie působí nejlépe vysazené do skupin po 3–5 rostlinách od jednoho druhu či odrůdy, nižší druhy lilií můžeme pěstovat po 3 až 5 kusech ve větších nádobách (s průměrem alespoň 30 cm). Nejkrásnější rostliny s více květy lze uplatnit jako solitéry v kombinaci s jemným pažitem nebo se souvislým porostem nejnižších okrasných trav.
|
|
