Čistý jako lilie

Lilie rostou divoce i v naší přírodě. Drobnější květy má lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), která je vlastně živorodá: v paždích lístků se vytvářejí drobné cibulky. Ve světlých hájích můžete narazit na lilii zlatohlavou (Lilium martagon). Obě dvě jsou přísně chráněné, nesmějí se trhat ani vyrývat.

Vyberte si podle půdních podmínek

Téměř všechny druhy rostou dobře na humózních propustných půdách, nesnášejí těžké půdy. Některé potřebují vápenatou půdu – Lilium martagon, L. candidum, L. longiflorum, jiné vápník tolerují (L. regale, L. bulbiferum…), ale většina druhů vápník nesnáší a některé vysloveně vyžadují kyselé půdy s pH 4 až 5 – L. auratum, L. speciosum, L. superbum. Liliím vyhovuje směs rašeliny, kompostu a hrubého písku a často i drenáž ze štěrku, která odvádí přebytečnou vodu.

Vlhko, nebo sucho?

Lilie potřebují takovou vlhkost, jaká odpovídá jejich původu. Druhy z pobřeží Tichého oceánu (L. canadense, L. pardalinum) jsou v době vegetace velmi náročné na vlhkost. Převaha druhů má ráda stále mírně vlhkou půdu, ale ty které pocházejí například ze suchých svahů Středomoří (L. pomponium nebo L. candidum) jsou naopak po odkvětu citlivé na přemíru vláhy. Extrémem je L. pumilum, která roste ve velmi suchých oblastech Mongolska a Číny, a musíte jí zajistit naprostou propustnost půdy. Šlechtění nových odrůd se soustředí na odolnost a přizpůsobivost, aby se daly pěstovat v téměř každé zahradě.

Odolné či choulostivé?

Druhy, které se u nás běžně pěstují, jsou vesměs odolné vůči mrazu. Prospěje jim lehká zimní ochrana nakopčením a přihrnutím kompostu, nejlépe posílená chvojím nebo slámou, které chrání před vlhkostí. Nejodolnějšími jsou Lilium martagon, L. bulbiferum, L. dauricum, naopak chladný skleník (kolem 5 °C) potřebují orientální hybridy, které absolutně nesnášejí zimní vlhkost.

Jak nakupovat?

Vyberte si zpočátku odrůdy ze skupiny asijských hybridů, které se snadno pěstují (například ‘Avignon’, ‘Aphrodite’). Již v obchodě pečlivě zkontrolujte stav cibulí – měly by být v mírně vlhké rašelině ve vzdušném sáčku, bez známek hniloby a plísní. Pokud vám cibule zašle zásilkový obchod, proveďte stejnou kontrolu. Cibule někdy stojí jen pár desetikorun, ale jediný kus vzácné odrůdy se může vyšplhat přes pět set korun, a tak by vás opomenutí kontroly přišlo pěkně draho.

Jak lilie pěstovat?

Vysaďte je hned po nákupu (podzim je vhodnější než jaro). Hloubka výsadby záleží na velikosti cibule. Nejčastěji by nad cibulí mělo být alespoň 5 cm zeminy. L. candidum se překrývá jen 2,5 cm, asijské hybridy a hybridy martagon se sázejí hlouběji. Vzájemná vzdálenost by měla být alespoň 25 cm.

Záhon je dobré důkladně připravit: odstraňte zeminu, na dno položte štěrkovou drenáž (5 až 15 cm, podle vašich půdních podmínek) a pak rozprostřete liliový substrát. Před zimou je už nezalévejte a připravte jim zimní ochranu nakopčením a slámou či chvojím.

Na jaře odstraňte kryt, začněte důkladně zalévat a aplikovat hnojiva podporující kvetení a později i zrání cibulí. Vysoké odrůdy potřebují opory – pořiďte si gracilní bambusové tyčky nebo jiné elegantní opěry, které lilie nebudou hyzdit.

Některé druhy lilií mohou zůstat na svém stanovišti dlouhá léta (L. candidum, L. martagon). Šlechtěné odrůdy se po 3–5 letech vyjmou, očistí a přesadí na místo, kde lilie dříve nerostly. Toho můžete využít k množení dceřinými cibulkami nebo šupinami. Častěji se vyjímat a dělit nemají.

Zdobí kdekoli

Příklad ze zahrádky naší čtenářky vás utvrdí v tom, že lilie se hodí kamkoli. Můžete je vysadit do předzahrádky, do trvalkového záhonu, k mnohokvětým růžím, ale klidně i do užitkové zahrádky. Hustý podrost trvalek nebo drobných keřů chrání navíc povrch půdy před vyschnutím. Botanické suchomilné druhy se hodí na skalky, hajní do stinných partií. Velmi vysoké odrůdy z nejnovější skupiny zvané „orientpety“ (kříženci mezi čínskými a orientálními) jsou vysoké 1,5–2,5 metru. Skvěle vyniknou u stěny domu nebo zahradní zdi, ale na větrném místě je zláme vítr.

Modrá a fialová se v paletě barev u lilií neobjevuje, a proto je dobrá kombinace vznešených krásek s kakosty, stračkami, omějem, šalvějí, perowskií, sporýšem, komulí nebo ořechokřídlecem.

Lilie vypadají nádherně také v nádobách na terasách. K tomuto účelu je v poslední době šlechtěno stále více nižších odrůd s pevnými stonky. Některé druhy (skupina Longiflorum – hybridy) vyniknou ve sklenících a zimních zahradách, výtečně se hodí k řezu.

Tvary květů lilií

turbánkovité květy – typické pro vývojově starší lilie, lístky jsou ohnuté nazpět, někdy se až dotýkají vnější strany květu (L. martagon, L. davidii, L. pyrenaicum apod.)

miskovité květy – otočené do stran nebo vzpřímené, okvětní lístky vytvářejí misku nebo pohárek (L. bulbiferum, L. sachalinense, Auratum hybridy a další)

trubkovité květy – okvětní lístky vytvářejí dlouhou trubku, někdy se na konci otáčejí nazpět, květy jsou nejčastěji otočené do stran (např. čínské hybridy)

Rudé nebezpečí – chřestovníček liliový (lilioceris lilii)

Určitě znáte krásně červeného brouka a jeho nápadné larvy, které se často maskují pod černým slizem tak, že vypadají jako ptačí trus. Požírají nejprve listy, pak i květy vašich krásných lilií. Ochrana spočívá v systematickém sběru brouků i larev a postřiku Actelicem 50EC v době výskytu brouků.

Množení lilií

Výsevem – botanické druhy se dají množit výsevem na jaře, ale trvá 4–6 let, než vykvetou

Vegetativně – částí rostliny (zachovají se vlastnosti)

Cibulkami, které se tvoří v paždí listů – L. bulbiferum, L. sargentiae, L. lichtinii – sbírají se v době, kdy květy vadnou a cibulky vyzrávají. Vysaďte je asi 3 cm od sebe do směsi jemného štěrku nebo hrubého písku, rašeliny a listovky. Hloubka odpovídá dvojnásobku výšky cibulky. Přezimují v bezmrazé místnosti a v létě dalšího roku je vysadíte ven

Dceřinnými cibulkami (B)– některé druhy tvoří na podzemní části stonku nad cibulí drobné cibulky. Po vyjmutí cibule na podzim je opatrně oberte, zasaďte do substrátu (hloubka = 2 x výška cibulky)

Vnějšími šupinami cibule (A) – od konce léta do listopadu (podle doby zatažení nadzemní části) rozeberte opatrně cibuli, vnější šupiny prosypte fungicidem a vložte je do mikroténového sáčku se směsí rašeliny a perlitu (1 : 1). Řádně sáček protřepejte, nafoukněte a zavažte. Označte jmenovkou a uložte na suchém temném místě s pokojovou teplotou.

Asi po 6 týdnech je třeba některým liliím – třeba lilii zlatohlavé – dopřát ještě dalších 6 týdnů v chladu (5 °C). Pak se na bázi šupiny objeví maličká cibulka s lístky, kterou vysadíte do kompostového substrátu (hloubka = výška cibulky)