Pokud jste na podzim řádně do hloubky nezryli záhony, musíte tak učinit s prvním jarním sluníčkem, aby se půda usadila, než začnete s jejím pečlivým obděláváním. Využijte kultivátory, rýče a hrábě, rozmělněte větší hroudy, posbírejte kameny a odstraňte zbytky plevele.
Neopominutelnou fází je pečlivé očištění půdy od drnů, oddenků, hlíz a kořenů vytrvalých rostlin trávníkových plevelů. Máte dvě možnosti, jak nad plevelem vyzrát: buď mechanickou cestou, nebo chemicky. U prvního zvoleného způsobu potřebujete zahradní lopatku, dloubák, malé vidle nebo vytrhávač plevele a rostliny vyrývejte i s kořínky. Pro chemickou likvidaci si kupte osvědčené přípravky (např. Roundup, Touchdown) a postupujte podle návodu. Bude to sice finančně nákladnější, ale nejspíš o mnoho jednodušší. Obvykle se aplikují přípravky rozpuštěné ve vodě přímo na list rostliny – buď postřikem, nebo pokropením.
Vyčištěnou, odplevelenou půdu řádně prokypřete do hloubky 15 až 20 cm a zapravte do ní zásobní hnojení fosforem a draslíkem, nejlépe v podobě kombinovaného průmyslového hnojiva. Je-li půda příliš kyselá, přidejte vápno. Máte-li pozemek spíše těžký, jílovitý, přidejte do půdy písek. Lehkou půdu promísíte s humusovitými substráty (rašelina, drcená kompostovaná borka, piliny, dobře rozložený kompost). Půda musí být dostatečně pórovitá, má obsahovat půdní vzduch.
Na upravené, vyčištěné a zkypřené podloží rozprostřete chráněnou zeminu nebo ornici (vegetační vrstvu) do výšky 10 až 20 cm. Takto připravenou půdu nechte asi tři týdny ležet ladem. Po této době opět odstraňte nové výhonky plevelů. Povrch uhrabte a jemně utužte. Do nejsvrchnější vrstvy půdy se doporučuje zapravit takzvanou startovací dávku průmyslového hnojiva s velkým obsahem dusíku a uválet. Pokud byste chtěli sázet citlivé dřeviny, lze doporučit půdní rozbor, který provádějí zemědělské oblastní laboratoře. Výsledky přesně určí, jaké hnojivo a v jaké dávce do půdy aplikovat.
Půdní rozbor rukama |
| Nechcete-li přímo zadávat profesionální půdní rozbor, stačí, pokud půdu vezmete do dlaní, lehce ji navlhčíte a pak ji krátce třete mezi prsty. Pokud zemina prsty propadne, bude to nejspíše písčitá půda. Pokud ji budete moci lehce hníst, ale bude stále měkká a drobivá, jedná se nejspíše o písčitohlinitou půdu. A pokud se vám podaří uplácat nějaký kompaktní tvar, máte v rukou hlinitou půdu. |
Dobrá půda pro venkovní záhon
U užitkové zahrady je vždy dobré znát konkrétní požadavky vysazovaných květin, keřů, stromů, bylin i zeleniny. Je třeba zajistit patřičné množství minerálů, vzduchu, vody a organických látek. Písčitá půda je lehká, dobře propouští vodu a snadno se s ní pracuje, ale neuchovává žádné živiny. Jílovitá půda je naopak těžká, hroudovitá, udusaná, špatně vsakuje vodu a za suchého počasí rychle ztvrdne. Nejblíže k ideálu mají podle odborníků takové půdy, které v sobě spojují výhody písčité, jílovité a hlinité půdy. Zadržují vodu a živiny s velkým podílem humusu, propouštějí kyslík a snadno se kypří.
Záleží-li vám na dobré kvalitě půdy, přidávejte vždy humus. Zahradníci o něm hovoří jako o zázračném léku, kde jeden gram zeminy bohaté na humus obsahuje více než miliardu nepatrných půdních organismů, které kypří půdu svým pohybem a přeměňují organickou hmotu na onen vytoužený a velmi cenný humus. Takže, pokud se daří v půdě dešťovkám, máte vyhráno, jsou poměrně spolehlivým indikátorem kvality.
Dobrou půdu byste neměli hledat v lesích (často bývá kyselá a neúrodná), ale raději nakupovat u odborníků, či se pokusit doma „zúrodňovat“ (což je běh na dlouhou trať). Ovšem i při nákupu byste měli být obezřetní. Pod pojmy hlína, půda, rašelina, ornice se mnohdy skrývá široká škála často až záhadných materiálů, které se tu více, tu méně jen stěží podobají vznešenému ideálu. I zkušení zahradníci velmi často tvrdí, že je pro ně velmi těžké rozpoznat kvalitu, a přistupují na půdní rozbory od specialistů.
