Skip to content

Ekozahrada: Dýně a kopřivy si pomáhají

Kopřivy jsou většinou považovány za plevel, který je třeba nekompromisně vymýtit. Na ekozahradě ale mohou někdy sehrát i užitečnou roli.

Představte si záhon o ploše 100 m2 kompletně zarostlý kopřivami. Znamená to, že půda je celkem úrodná, bohatá na dusík. (Doufejme, že ne díky chemickým hnojivům, ale díky hnoji a humusu z rozložené biomasy.) Pokud jsou na takový záhon splavena umělá hnojiva, kopřivy dělají dobrou službu – čistí půdu, po pár letech nadbytky hnojiv vysají a úrodnost zachovají svým vlastním cyklem růstu a odumření. To samé platí i o pýru a jiných vytrvalých plevelech.

Souvislý kopřivový porost je vlastně bohatá vrstva žahavého výživného dobra. Má to jednu výhodu – nepustí ke slovu žádný jiný plevel. Nestresujte se, kopřivy budou věrně čekat, až z nich uděláte dýňoviště. V sezoně je občas pokoste tak, aby staré stonky čerstvě obrazily – na špenát.

Plánování a příprava 

V létě mohou být kopřivy vysoké jeden až dva metry, takže nejdříve je nutné je pokosit. Na menší ploše někdy funguje i sešlapání. V zimě nadzemní část kopřiv odumře, nové vyrostou až v průběhu jara, takže je dobré využít v tu dobu holé plochy k snadnému vytyčování a přípravě záhonů.

Nejlepší čas pro zakládání záhonů je právě období od konce podzimu do začátku jara. Nejenže je půda měkká, ale všechna bujná letní vegetace hnije a je polehlá (nebo ji prostě finálně pokoste, pokud ještě stojí). Vše je přehledné, terén je jasně vidět, jednotlivé záhony, cestičky, manipulační plochy lze snadno rozměřit, naplánovat, kde bude altánek s nářadím, kde loučka nebo nádrže s vodou…

Nastal čas přípravy záhonů. Kopřivy pokoseny, vytvořeny tři nové do půl metru hloubky zúrodněné záhony, vytvarovány pro začátek do muld, cestičky zahloubeny pro vyplnění dřevem a štěpkou. Hodně práce, zvlášť bez bagru, ale je to dílo, které nám bude sloužit tisíce let. Záhony byly zavezeny bobkatým hnojem (nejlépe s přimíchanou štěpkou) a zamulčovány slámou nebo slamnatým hnojem.

Plánujete-li celkově třeba jen tři záhony, udělejte je všechny najednou. Tam kopřivy nesmí dále růst. Pletí je tou nejpracnější možností, herbicidy jsou tou nejhorší možností, tlustý mulč a výsadba dýní jsou tou nejlepší. Vyberte si.

Plánujete-li záhonů třicet, můžete se rozhodnout každý rok jich udělat jen několik. Místo, kde budou ty budoucí, lze dočasně ponechat kopřivám a jen je průběžně kosit (a využívat nať na jídlo či hnojení). Na naší zahradě nebylo životní prioritou udělat všechno naráz. Každý rok dle času a energie přibylo tři až šest záhonů (a úměrně tomu ubylo kopřiv). Nově vytvarované a úrodnými substancemi obohacené záhony jsme nekompromisně zamulčovali. Mulč se časem přemění v humus a prospěje zelenině.

V první polovině června jsou mladé rostlinky tykvovitých bojovnic v plném růstu, stejně jako kopřivy a pýr. V místech s nedostatečným mulčem plevel prorůstá, většinou velmi rychle. Tato místa i s plevelem opět hojně zamulčujte. V tuto dobu je to velmi efektní, kořeny plevele vydaly, co mohly, do tvorby nadzemní části a ta se ocitne ve tmě. Zároveň je čas sundat dýním plechové límce, každým dnem už odrůstají slimáčímu nebezpečí.

Blahodárná symbióza

Záhony by měly být široké kolem 1,2 m, tedy poměrně úzké, aby se na ně dobře dosáhlo z cestičky. Navrstvením kompostu, hnoje a mulče vznikne vyvýšený tvar. V této fázi vypadají záhony jako horské hřebeny i přesto, že finální vize je rovina. Během tří let, kdy bohatá organická hmota slehne, z nich budou normální, „slušné“, nekonfliktní bezorebné záhony, skoro v rovině se zemí, které lze vzorně uhrabat hrabičkami a vtisknout jim tvar dokonalého obdélníku nějakým dřevěným rámečkem.

Do hřebene těchto zamulčovaných muld vytvořte hnízda a sázejte tykvovité rostliny. Kvůli bujným listům, které zakryjí celou plochu, a minimálním nárokům na péči po celou sezonu je to nejlepší „postkopřivová plodina“. Kopřivám je tím dopřán nerušený čas k odumření všech jejich kořenů, protože listy, pokud vyraší, ve tmě hnijí a nedochází k fotosyntéze. Silnou vrstvu mulče neprorazí (to umí jen brambory).

Kdoví, co se pod tím vším listovím děje. Pokud někde vyleze z té změti kopřiva, vytrhněte ji, už obvykle do podzimu nemá šanci obrazit. Jde-li vše podle plánu, pak zde od června do října není nic jiného na práci. Tykvovité rostliny mají svou misi pevně podchycenou.

Dýně kořenící do půdy skrze tlející kopřivy a mulč jsou šťastné a bujné. Žijí nejen z hnoje, rozkládajícího se mulče, ale také z odumřelých a rychle se rozkládajících kopřiv, které ze sebe uvolní naakumulované minerály do vaší zeleniny. V průběhu roku tloušťku mulče kontrolujte a podle potřeby doplňujte

Na podzim sklidíte hromady dýní a příští rok budou tyto záhony čisté. Použijte je na jiné plodiny. Tímto způsobem vybudujte postupně všechny záhony. Kde vyrostly dýně na silném mulči, tam získáte božskou půdu, žádné vytrvalé plevely a snadno vypěstujete cokoliv.

Podle průběhu počasí v září nebo říjnu začnou rostliny odumírat. Není to hezký pohled, ale je to nezbytný koloběh života a smrti, aby mohly být stále nové a velkorysejší začátky a zrody. Teď to z dálky vypadá, jako že není žádná úroda, jenom nepořádek...

Krok za krokem 

V případě nezdaru (například když bude mulč mezi dýněmi slabý a kopřivy prorostou, nebo budou dýně napadeny škůdci) zopakujte příští rok tento postup znovu s jinou plodinou. Kromě semínek mrkve, která vyžadují upravený záhon, můžete zkusit cokoliv. Počítejte s tím, že druhý nebo třetí rok se bez trochy pletí neobejdete.

Pozor – plevel je nutno likvidovat, dokud jsou rostlinky malé! Budete-li několik nově vyrašených kopřiv nebo trs pýru tolerovat v záhonu nebo kolem něho celou sezonu, budete zase tam, kde jste byli. Kořeny se rozrostou i pod okolní mulč a čeká vás opět hodně pletí, hodně mulčování a příští rok výsadba dýní.

Každý mulč se promění v humus a v dalších letech se vám tento postup mnohonásobně vrátí, lepší je ale brzy „naskočit“ na stále snazší a bezplevelnější jízdu. Abyste tento blahodárný stav zachovali, udržujte i okolí záhonů bez kopřiv, ideálně obklopené zídkou, květnatou loukou nebo trvalkami a keříky.

V lednu je na zahradě uklizeno a vzorně vybíleno. Na fotografii vidíte třetinu našeho záhonoviště s devíti záhony, přidávanými postupně během let. Původně tu bylo jen pole kopřiv. Teď je vše připravené na jaro pro košťáloviny, saláty, celery, pórky, řepy... Koncem února nebo v březnu už jako vždy budeme nažhavení na další jaro a nové tvoření na sluníčku. Každým rokem je to mnohem snazší a zábavnější, díky nabytým zkušenostem a hlavně díky již hotovým záhonkům, které jen tak odevzdaně čekají, co na ně vysadíme tentokrát.

Více informací o autorech a jejich projektech najdete na webu Ekozahrady.cz.

TIP NA KNIHU: Zelenina z ekozahrady – pro radost i soběstačnost

Odebírejte newsletter

Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení