|
|
Tak jako každá činnost, která je prováděna nesprávně, může i chybná volba a použití popínavých rostlin představovat riziko. Ne každý druh se hodí všude – některé se pnou samy po stěnách (samopnoucí), jiné potřebují oporu. Důležité jsou stanovištní podmínky, velikost pokrývaných objektů a také jejich kvalita a stabilita.
Zelené stěny Pro pokrytí větších ploch jsou vhodné samopnoucí druhy. Pomocí adhezivních terčíků nebo příčepivých kořínků se dokážou držet zdi a nepotřebují nosnou konstrukci. Kvalitní vyzrálou omítku neponičí, pokud se ale olupuje, spadnou časem i s ní. Velmi špatnou omítku tedy raději odstraňte, popínavé rostliny zeď ochrání lépe. V našich podmínkách takto roste břečťan (Hedera helix) a přísavník trojhrotý (Parthenocissus tricuspidata).
Tam, kde chceme ozelenit jen část stěny, použijeme popínavé rostliny, které oporu vyžadují, a tím je usměrníme. Můžete tak řešit i situaci, kdy chcete zkrášlit sousedovu ošklivou stěnu a on si nepřeje, aby obrůstala. Na konstrukcích se pěstují liány, které se okolo nich ovíjejí: například vistárie (Wisteria floribunda a sinesis) nebo podražec (Aristolochia macrophylla). Konstrukci vyžadují i úponkaté druhy (réva – Vitis, plamének – Clematis), anebo takové, které se neumějí samy opory chytit a je nutné je vyvazovat (jasmín – Jasminum, popínavé růže – Rosa, trubač – Campsis). Oba typy popínavých dřevin můžete, a později i musíte, vychovávat správným řezem.
Popínavky a stavba Přirozenou oporou pro popínavky se zdají být okapy, sloupy, hromosvody, ale tam je na místě opatrnost. K okapovým rourám nesmíte sázet ovíjivé druhy, které by je časem rozmačkaly. Například zimokeř (Celastrus) je pro svou sílu německy nazýván „Baumwürger“ – škrtič stromů, nebezpečná je i vistárie. Tyto druhy nesázejte ani k mladým stromům.
Rizikové jsou i druhy s negativním fototropismem – odklánějí se od světla. Sice si snadno najdou oporu (za ní je méně světla než před ní), ale jejich výhony s úponky nebo příčepivými kořínky zalézají do tmavých koutů – do spár, škvír, mezi střešní tašky a trámy. Perfektně prověří práci obkladačů a pokrývačů, ale tento test může vyjít dost draho.
Světlo, půda, voda Stálezelený břečťan se svými nároky trochu vymyká: může růst ve stínu a toleruje sušší půdu (ovšem trápit ho suchem nesmíte), nesnáší však sluneční úpal. Na konstrukci ve stínu poroste i podražec a některé plaménky. Vydrží tu i přísavníky, ale na podzim se neprobarví. Výslovně slunomilný jsou trubač (Campsis), vistárie (Wisteria) a révy (Vitis).
Jak je dobře známo, plaménky mají rády „nohy ve stínu, hlavu na slunci“. Většina druhů je poměrně nenáročná na půdu, ale třeba hortenzie (Hydrangea anomala ssp. petiolaris) nesnáší vápno, potřebuje totiž kyselejší půdu. Většina lián ocení kvalitní substrát, hlubokou půdu (zejména vzrůstné liány) a dostatek vody v mládí. Později si pro vodu „sáhnou“ i do hloubky několika metrů. Pokud máte vlhkost v základech domu, liána ji spolehlivě odsaje.
text: Samuel Burian foto: Jana Pyšková |
Mýty kolem neplech způsobených popínavými rostlinami se díky osvětě zahradníků a odborného tisku pomalu boří. Na domech a plotech se objevují kvetoucí i bohatě olistěné liány. Přesto má používání popínavých rostlin svá úskalí. Jak se jim vyhnout?
