Sběr bylinek k létu patří. Nejlépe v suchém dni, na čistém místě, což vaše zahrádka jistě splňuje. Jak bylinky pěstovat a zpracovávat, aby zahrada byla stále krásnější a zdraví prospěšnější, poradí naše průvodkyně zahradami Jana Nováková. Na zahradě sklízí bylinky pro kuchyňské použití (majoránka, bazalka, pažitka, libeček), bylinky pro provonění domácnosti (potpourri) a šatníku (levandule, mateřídouška, rozmarýn), ale i pro využití k relaxaci (koupelové soli). Čerstvými bylinkami a jedlými planými rostlinami zdobí pokrmy nebo je dá zmrazit a používá je k ozdobě koktejlů a limonád.
Bylinkové spirály nestárnou
Za permakulturní „klasiku“ lze označit bylinkové spirály. Pokud jsou dostatečně velké, mohou obsahovat celé spektrum stanovišť, což by mělo zaručit kvalitní podmínky takřka pro všechny druhy bylinek. Dokonce i pro ty bahenní, které mohou růst v nádržce zabudované na úpatí bylinkových spirál. Jana Nováková má s nimi dobré zkušenosti a vřele je doporučuje. „A ještě je důležité nespoléhat na vlastní paměť, nepodcenit označení na stanovišti a zejména pak u sušených bylinek. Obal opatřete štítkem s druhem bylinky a datem sběru,“ připomíná.
Bylinkové kopečky, hřbety a suché zídky
Kromě klasických záhonů a domácích nádob jsou tady ještě bylinkové kopečky a hřbety, které fungují v principu stejně jako bylinkové spirály. Navíc mohou krásně lemovat nebo oddělovat jednotlivé části zahrady. Teplomilné a suchomilné druhy se dají využít na skalkách a sutích. Jana Nováková připomíná i velký význam pro místní živočišné druhy: „Takto upravené plochy mohou hostit různé druhy hmyzu, obojživelníků a plazů, které udržují zahradu zdravou. Třeba pro puškvorec, vachtu nebo některé kosatce budete potřebovat mokřadní stanoviště, což ocení zejména žáby či vážky,“ podotýká. Ve stěnách suchých zídek se daří například netřeskům (Sempervivum sp.), rozchodníkům (Sedum acre), tařici skalní (Aurinia saxatilis), ale i dalším skalničkám a bylinkám. Osvědčené jsou různé druhy mateřídoušek s kobercovitým charakterem růstu – vhodné jsou například mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), mateřídouška časná (T. x praecox) nebo náš nejběžnější druh mateřídouška vejčitá (T. pulegioides).
Zpracování a uskladnění
K sušení bylinek můžete využít i materiál z jejich prostříhání a tvarování. Suší se venku, na čisté půdě, ve stinném a vzdušném prostředí, ideálně při teplotě 25 až 30 °C. Podkladem bývá nejčastěji speciální síto, suší se i ve svazečcích zavěšených stonky nahoru, vrcholy rostlin dolů. Můžete využít i sušičku potravin či zbytkové teplo trouby po pečení; teplota by ovšem neměla překročit pro listové a květové bylinky 30 °C. Troubu nechte pootevřenou, aby mohla vlhkost průběžně odcházet. „Bylinky musejí uschnout co nejrychleji, jinak se znehodnotí, zpravidla tmavnou,“ upozorňuje Jana Nováková. Sama k uskladnění používá velké šroubovací sklenice a dává je na místa, kde nemá vlhkost ani prudké světlo šanci. „Naše babičky ukládaly označené bylinky do plátěných sáčků. I to je řešení. Měly je pěkně uložené na suchém a nepříliš teplém místě a pečlivě hlídaly, aby nezvlhly nebo nebyly napadeny škůdci,“ dodává na závěr naše průvodkyně zahradami.
Jana Nováková: Bylinkové recepty nejen do kuchyně |
|
Domácí směs do polévky: Od jara sbírám a ukládám listy planých rostlin i mladou nať: kopřiva, bršlice, popenec, sedmikráska, violka, řebříček, řeřišnice, česnek medvědí. Používám i pažitku, petrželku, naťové cibule, libeček, kerblík, nať petržele, celeru, mrkve i mladou nať ředkviček nebo červené řepy. Občas přidám i trochu listové zeleniny: špenát, mangold. Vše důkladně usuším, suché rostliny ukládám do velké nádoby a poté pořádně promíchám, rozdrtím či proseju sítem. Bouquet garni: Je to kytička bylinek vkládaná do vařených a dušených jídel, můžete s ní potírat i pokrmy na grilu. Používají se aromatické bylinky a druhy se vybírají tak, aby s pokrmem ladily. Klasicky to bývá bobkový list, tymián a nať petržele. Lze ale použít i rozmarýn, dobromysl, šalvěj, saturejku, yzop, majoránku či estragon. Čerstvé rostliny se svážou do kytičky, sušené lze vložit i do plátěného pytlíčku a použít je stejným způsobem. Bylinkový olej: Kvalitním olejem zalijete nasekanou zavadlou bylinku (asi hrst na půl litru oleje), promícháte a necháte dva týdny stát. Pak scedíte a uložíte v chladu a temnu. Z bylinek můžete použít rozmarýn, tymián, dobromysl, libeček, bazalku, saturejku, meduňku, ale i kopr, feferonku, česnek – prostě vybíráte podle toho, co máte doma rádi… Bylinková sůl do koupele: Používá se asi 250 g mořské soli a sušený měsíček, plátky růže, žluté plátky slunečnice, meduňka, máta, levandule, heřmánek, violka nebo chrpa. Lze použít jednotlivě i ve směsi, přidává se 15 až 20 kapek 100% čistého esenciálního oleje a asi 3 polévkové lžíce kokosového oleje pro zvláčnění pokožky. Do nádoby postupně vkládejte vrstvu soli a vrstvu bylinek, nakonec vše pokapejte esenciálním olejem a případně také rozpuštěným kokosovým olejem. Domácí měsíčková mast (nebo pampelišková, svízelová či z listů kostivalu): Rozpusťte asi 200 g vepřového sádla, přidejte hrst květů bylinky (nebo natě), dobře promíchejte a nechte vychladnout. Druhý den znovu rozpusťte. Pro tužší konzistenci lze přidat trochu včelího vosku, ideálně panenského, přeceďte přes plátno do skleničky, uzavřete a uchovejte v chladu. |
Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., kontakt: Janinyzahrady.cz
