Pár slov z historie

Do Evropy se dostaly první rododendrony (Rhododendron ponticum) z Malé Asie již v druhé polovině 18. století. Nejprve to byla Anglie, jejíž přírodní podmínky – vlhké a mírné klima – rostlinám velmi vyhovovaly. Dokonce zde i zplaněly. K nebývalému zvýšení zájmu došlo však až tehdy, když byly dovezeny z Himálaje, jihozápadní Číny a Barmy četné, dosud v Evropě neznámé druhy. Dodnes bylo objeveno v těchto a dalších oblastech přes tisíc botanických druhů. I Evropa má své domácí druhy. Našli bychom je například v Alpách.

Pestrá škála

Snad největší předností rododendronů je jejich obrovská mnohotvárnost a škála barev květů (od čistě bílé nebo krémové přes mnoho odstínů žluté, růžové, lososové, meruňkové, karmínové, šarlatové, purpurové či fialové až po téměř modrou). Jsou zde zastoupeny rostliny relativně drobné, vhodné do skalek a menších zahrádek, ale i keře dorůstající úctyhodných rozměrů. Zákoutí v zahradě můžeme ladit do nejrůznějších tónů a barevných kombinací. Pokud pečlivě zvolíme odrůdy, které na sebe navazují dobou květu, můžeme se z těchto atraktivních keřů těšit po delší dobu. Nebo naopak lze kvetení načasovat najednou a vytvořit kouzelný barevný efekt, který zahradu doslova rozsvítí. Po odkvětu jsou tyto keře s tmavozelenými lesklými listy vhodným pozadím pro záhony letniček i trvalek podobně jako konifery.
Rododendrony zpravidla dělíme na dvě skupiny: azalky a vlastní rododendrony. Azalky bývají většinou opadavé. Toto dělení je však umělé – obě skupiny patří do rodu Rhododendron.

Pár slov k pěstování

Pěstování, až na nepatrné výjimky, je u obou zmíněných skupin stejné. Rododendrony vyžadují kyselý substrát. Jestliže na zahradě máme půdu neutrální nebo dokonce zásaditou, vykopeme pro výsadbu keře větší jámu a vyplníme ji směsí, která bude mít hodnotu pH kolem 5 až maximálně 6, což značí substrát kyselý. Do této směsi přidáváme rašelinu nebo lesní hrabanku. Pro přihnojování používáme zásadně hnojiva kyselá, která neobsahují vápník. K zalévání je nejvhodnější dešťová voda.
U rododendronů nebývá problém s přesazováním i větších rostlin a lze tedy hned na začátku vytvořit již částečně zapojené seskupení. K přesazování a výsadbě vůbec se nejlépe hodí duben či květen, na podzim pak září a říjen. Rostliny prodávané v kontejnerech lze vysazovat po celé vegetační období.
Co se týče řezu, máme situaci u těchto rostlin usnadněnu. Řez bývá nutný jen zcela výjimečně při bujnějším růstu. V takovém případě lze odříznout i celou větev až u hlavního kmínku. Takový zásah děláme zpravidla krátce po odkvětu. Po odkvětu také vylamujeme květenství, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen.
Vřesovcovité rostliny, mezi které rododendrony patří, koření poměrně mělce a nesnášejí okopávání. Pokud je substrát slehlý, pokryjeme povrch rašelinou nebo lesní hrabankou, která podpoří růst nových kořínků a zabrání nadměrnému vysychání.
Rododendrony v přírodě rostou (s výjimkou horských druhů) zpravidla v polostínu. Také na zahradách se mnoha kultivarům daří lépe na stanovištích mírně zastíněných například korunami listnáčů. Pokud keře pěstujeme na plném slunci, je třeba upravit substrát tak, aby příliš rychle nevysychal – např. přidáním dostatečného množství kvalitního kompostu a rašeliny do jámy ještě před výsadbou.
Rododendrony bývají poměrně citlivé na mráz. Proto na zimu vytvoříme kořenovou přikrývku z listí, rašeliny nebo drcené kůry. U menších rostlin je vhodné přistínit i nadzemní část, kupříkladu chvojím.

Novinka z Japonska

Kromě mnoha běžně pěstovaných kultivarů se objevují stále nějaké novinky. Jednou z nich jsou kultivary vyšlechtěné z druhu Rhododendron yakushimanum, což je endemit z jednoho japonského ostrůvku. Zde roste na plném slunci, bohatě kvete a má nízký kompaktní vzrůst.
Tyto vlastnosti využili šlechtitelé k vytvoření odrůd vhodných do alpin, na zahrádky, ale také do nádob. Pěstují se ve tvaru drobných keříků, ale i stromků s kmínkem. Rostliny v nádobách nevystavujeme plnému slunečnímu úpalu, aby nedocházelo k přehřátí substrátu v nádobě. Nutností je drenáž a odtokový otvor.
Většina rododendronů nesnáší dlouhodobější přemokření. Na zimu tyto rostliny přeneseme do studeného skleníku, na verandu či světlou chodbu, anebo je zakopeme na zahradě tak, aby nádoba byla celá ponořena pod povrchem okolní půdy.

Jan Stanzel, Foto: autor

Zdroj: Můj dům 6/01