|
|
První zahradní pivoňky byly do Evropy dovezeny až koncem 19. století a získaly si značnou oblibu. Byly ozdobou klasických francouzských zahrad a svou výškou 75 až 100 cm poutaly neobvyklou pozornost. Většina zahradních pivoněk pochází z pivoňky bělokvěté. Popisují se podle barvy květu a jeho tvaru. Ten je jednoduchý, poloplný, plný nebo tzv. třepenitý. Na pivoňce můžeme kromě květu obdivovat sytě zelený list. U některých druhů se postupně zbarvuje do měděnočervené barvy. Rozmanité květy mohou být bílé, růžové, červené, vínové.
Kam patří? Pivoňky patří do čeledi pryskyřníkovitých a dělíme je do dvou velkých skupin: na bylinné a dřevité keře. Květiny rostou na stejném stanovišti řadu let, do své přirozené krásy vykvetou po třech až čtyřech letech po výsadbě. Mají nápadné květy se zelenými kališními lístky. Pivoňky jsou rozšířené v Evropě i v Číně. Některé druhy, například pivoňka keřovitá, se odpradávna pěstují pro krásné růžové nebo bílé květy, které se rozvíjejí od května do června.
Druhy Tradiční léčivkou je pivoňka lékařská. Původní nešlechtěný druh pivoňky lékařské kvete červeně (květy mají průměr až 12 cm). Pivoňce se daří na světlých místech i na výsluní a v půdě obohacené vápníkem. K evropským druhům patří pivoňka tenkolistá. Od příbuzných květin se liší listy, které jsou mnohonásobně dělené v tenké úkrojky, takže připomínají lístky kopru. Vyžaduje drenážovanou a ži- vinami bohatou zem. Zajímavým druhem je pivoňka úzkolistá. Dorůstá pouze do výšky 50 cm a má čárkovitě stříhané listy. Pivoňka obecná má štětinky na horním okraji listů. Roste na Balkáně a v Turecku (z Istanbulu byla přivezena v roce 1583). Má zářivě červené květy, podobné vlčímu máku.
Zahradní pivoňka se často označuje také jako čínská pivoňka. Domovem tohoto druhu, který byl základem pro další šlechtění, je Čína.
Co pro ně udělat Všechny druhy pivoněk mají podobné nároky. Vysazují se mělce (kořenový bal má být zakryt do výšky maximálně tří centimetrů). Květiny by se neměly často přesazovat. Travnatý porost jim nevyhovuje, mají raději výživnou humózní půdu, která nesmí být příliš mokrá. Daří se jim na chráněném osluněném stanovišti, při silnějším větru se totiž ničí květenství. Pivoňky s těžkými květy by se měly podpírat nebo vyvazovat, protože se ohýbají. Na jaře můžete přihnojovat organickým hnojivem nebo hnojivem s nižším obsahem dusíku. Když na podzim ostříháte uschlé listy, zabráníte tak houbovým chorobám. Odkvetlá květenství se musejí odstřihnout, aby tvorba semen rostlinu nevysilovala. Pivoňky množíme dělením starších rostlin nebo výsevem semen (na konci léta).
Zajímavost – Léčivé účinky pivoňky byly a jsou využívány hlavně v čínské medicíně. Spolknutí semínka chránilo před zlými sny, vývar z kořene pomáhal proti žaludečním a střevním křečím.
Čínská kráska Legenda vypráví, že čínská císařovna Wu přikázala pivoň-kám, aby kvetly i v zimě. Květiny ji však neposlechly, a proto byly císařovnou vyká-zány ze dvora až do města Lójang, kde se dodnes dodržují květinové slavnosti. Za dynastie Tchang (7. až 9. stol.) byla pivoňka velmi oblíbenou květinou. Básník Li Po o ní napsal, že je to krasavice, z níž rosa mámí vůni. V Číně je pivoňka symbolem moci, vznešenosti, bohatství, úspěchu a naděje. Je ozdobou při slavnostních příležitostech.
Křížení druhů S umělým mezidruhovým křížením začali v polovině 19. století Francouzi, ovšem nejvíce hybridů pochází z dvacátých a třicátých let minulého století od Fran-couze V. Lemoina a Američana A. R. Saunderse.
text: Lenka Kopecká foto: Hortiservis a Josef Blažek |
Snad pro svou nápadnou krásu patří mezi nejkrásnější zahradní květiny, které vyžadují celoroční poměrně intenzivní péči. Z jejího květu se můžete těšit nejen na zahradě.
