Kvalitní osivo zeleniny

Například z brukvovitého „plevelu“ jménem brukev zelná (Brassica oleracea) bylo vyšlechtěno zelí, květák, kapusta, brokolice, kadeřávek a kedluben, z kořenů dalším přikřížením jiného druhu tuřín a vodnice. Když vidíte ty rozdílné tvary, je celkem těžké si to vůbec představit. Každý druh má i své variety neboli odrůdy. Takže nejde jenom o to, zda pěstovat brokolici, nebo zelí, nebo rajče, ale také o to, jakou odrůdu brokolice a jaké odrůdy zelí nebo rajčat zvolit.

Máte na výběr z různých chutí, velikostí, tvarů, barev, vitality, odolnosti proti chorobám, nepříznivému průběhu počasí, z různé doby sklizně i náročnosti na péči. Pokud toto vše zohledníte a vyberete si správné osivo, výrazně zvýšíte svou šanci na kvalitní zdravou úrodu.

Jak získat semena pro vlastní výsevy

Je více možností, jaká semínka vysejete, a jaká je jejich historie:

1) Domácí semenaření – pro zkušené pěstitele je úplně ideální pěstovat si vlastní semínka. Důvodů pro to je několik:

• Je to zdarma, je to doma, je to přirozené a nadčasově tradiční;
• Osivo je přizpůsobené místním půdním i klimatickým podmínkám = odolnější každým rokem;
• Vznikají tím nové a jedinečné lokální odrůdy;
• Udržuje se genofond pro potomky, rodinné bohatství uložené v genech rostlin;
• Víte, co sejete a co můžete od úrody čekat;

Budete soběstační a nezávislí na dodavatelích semen a supermarketech.

Pro začátečníky to má některá úskalí:

• Je potřeba mít značné znalosti a zkušenosti, abyste dokázali semenařit obtížnější druhy. Zelí a mrkev například kvetou až druhý rok, musíte je tedy sklidit, skladovat ve sklípku a pak na jaře znovu hlávku nebo kořen vysadit a dopěstovat;
• Pro zachování konkrétní odrůdy je třeba často řešit, co ji může opylit a co ne, chránit květ proti náhodnému hmyzu… musíte vědět, které rostliny jsou samosprašné a které cizosprašné;
• Je potřeba provádět kvalitní výběr, aby odrůda nezdegenerovala (hořká chuť, tuhost, ztráta dobrých vlastností, nechtěné přikřížení nějaké sousední odrůdy);
• Osivo se musí správně zpracovat – vyčistit, usušit a uskladnit.

Domácí semenaření tedy velmi doporučuji, ale je to poměrně vysoká laťka pro začátek. Začínajícím pěstitelům bych doporučil cvičně si semenařit hlavně ty „snadné“ plodiny, jako jsou ředkvičky, saláty, fazole, hrách, boby, slunečnice, měsíčky, zahradní lebeda a mnoho dalších. A s přibývajícími zkušenostmi zdvihat laťku.

Dokud neumíte dobře vypěstovat hojnost obtížnějších plodin, jako je třeba zelí nebo brokolice a květák, je lépe zaměřit své snažení ke zlepšování úrodnosti půdy a mikroklimatu záhonů než mít za každou cenu svá semena z nekvalitních rostlin zarostlých v plevelu (vím, o čem mluvím, také jsem kdysi začínal 🙂

2) Nákup od velkých osivářských firem

Je to nejlepší zdroj semen na experimenty do začátků. Firem je na trhu dost a produkují velké množství kvalitních odrůd. Samozřejmě nelze mluvit o nadnárodních korporacích, které geneticky modifikují osivo, to naštěstí náš zeleninový trh ještě nepostihlo a musíme udělat maximum pro to, aby se to ani nestalo.

Semena na zkoušku můžete koupit levně na stojanu skoro v každém obchoďáku. Pokud se vám něco nepovede, nemusíte zoufat, že jste přišli o nějaké pracně sehnané vzácné osivo. Pro serióznější pěstování se studují katalogy, porovnávají vlastnosti odrůd a objednává se po internetu. Některé odrůdy v obchoďáku nenajdete, ale pro první léta testování vlastních záhonů určitě vystačí i ten stojanový sortiment.

Při výběru odrůd od firem, které jich nabízejí hodně, si ujasněte své záměry. Já mám od dětství vášeň pro ty barevné pytlíčky se semínky a vždy jsem jich nakoupil víc, než jsem potřeboval. Naštěstí mají semínka většinou životnost (záruku na klíčivost) aspoň dva roky… jen ten další rok nesmím koupit zase tolik nových. Datum spotřeby semen je vytištěn vzadu na sáčku, a čím je lhůta delší, tím lépe.

3) Staré odrůdy, vzácná semena od nadšených pěstitelů nebo z genobanky

Existují nadšenci i ústavy zabývající se uchováváním starých odrůd (např. Gengel, Arche Noah, Real Seeds…). Začátečníkům moc nedoporučuji vkládat nadmíru energie k získávání vzácných starých odrůd nebo shánět biosemena, protože v začátku jde o získávání zkušeností se založením záhonu a pěstováním celkově. Také jsem kdysi sel spoustu vzácných semen, a všechna přišla vniveč, protože mé záhony a znalosti potřebovaly mnohem důležitější věci než speciální osivo.

Teprve když vytvoříte fungující záhony s živou humózní půdou bez plevele a slimáků, jste schopni spolehlivě vypěstovat zelí, rajčata, brokolici, tuřín nebo mrkev „obyčejných odrůd“ a má smysl zvýšit si laťku a snažit se šířit staré vzácné a tradiční plodiny pro uchování genofondu.

Pokud si například obstaráte genofondová semena od některých nadšenců, kteří je udržují (kéž jich stále přibývá), přebíráte i závazek, že je namnožíte a vrátíte jim část zpět (tak funguje třeba Gengel). Tím můžete napomoci uchování cenných odrůd.

Co jsou F1? Lekce z genetiky

Označení F1 na sáčcích s osivy znamená, že jde o potomka dvou ustálených odrůd. Odrůda se vždy cíleně opyluje sama se sebou tak dlouho, až se geneticky ustálí. Po vysetí pak vždy ze semínek vyrostou plus minus ty samé rostliny. Z nich si můžete uschovat zase semínka (pokud vám ji neopylilo něco jiného), a množíte si tak tuto odrůdu dál. Šlechtitelé (nejen) zeleniny přišli na to, že když vezmou dvě ustálené odrůdy a zkříží je spolu záměrně, jejich potomek má jiné vlastnosti.

Obvykle dobré, někdy lepší, někdy podobné, údajně je vitálnější (což může, ale nemusí být pravda). Staré dobré odrůdové geny dostanou někdy po promíchání novou „mízu“. Genetici dobře vědí, že první potomci rodičů s ustálenými geny (v našem případě dvou odrůd zeleniny) jsou všichni stejní. Mají půlku genů z jedné odrůdy a druhou půlku z té druhé. Říká se tomu F1, to jest první generace po křížení.

Křížení mohou provést včelky a čmeláci, může se provádět štětečkem… není to žádná násilná manipulace. Z tohoto pohledu na F1 osivu není nic špatného. Problém nastává, když si chcete uschovat další osivo z těchto rostlin. Vzniká tím totiž druhá generace od zkřížení ustálených odrůd, tzv. F2, a v ní už je každý jedinec úplně jiný. Geny se natolik promíchají, že nemáte tušení, co z kterého semínka vyroste. Pro člověka, který čeká svou jistou oblíbenou úrodu, je to tragédie. Naopak je to skvělé pro ty, kdo si chtějí hrát na šlechtitele a z této obrovské rozmanitosti si vybírat svou vysněnou novou odrůdu.

Abyste své vyvolené geny (chuť, tvar, velikost, odolnost…) výběrem a znovuvýsevem a znovuvýběrem a znovuvýsevem… ustálili, musíte to dotáhnout až do generace F6. Plodina, která se dá sít nejméně jednou ročně a semena dává už jako jednoletka, může tudíž být ustálena v novou odrůdu během šesti let nebo i dříve (ředkvička, salát, rajče, dýně, fazole…). Plodině, která dává osivo až druhým rokem (zelí, pastinák, mrkev…), to bude trvat dvanáct let.

Poučení na závěr

Je v tom ještě nějaký jiný háček? Ano, je. Existují dohady o tom, že trendem některých výrobců osiv je produkovat co nejvíce F1 osiv, aby si lidé nemohli schovávat vlastní semínka a museli si opět kupovat osivo od nich. Je možné, že tak výrobci semen opravdu uvažují, ale takový přístup považuji za zbytečný, protože většina běžných lidí nemá ambice si vše semenařit. Pohodlnost a nedostatek znalostí často vítězí a osiva v prodeji nejsou drahá. Navíc deklarované lepší růstové vlastnosti generace F1 jsou mnohdy jen marketingový tah a získávání semen F1 je pro výrobce osiv dražší.

Osobně preferuji už z principu nakupování ustálených odrůd, protože si schovávám vlastní semínka. A také proto, že nechci „efjedničkaření“ ve velkém podporovat. I tak stále nakupuji hojnost barevných sáčků a stále musím přidávat nové záhony. A úrodu pak nezvládáme sníst sami. S konzumací nám někdy pomáhá naše zvířectvo i lidé na našich seminářích. A nikdy si nestěžují. Takže zase happy end, jak už jste z mých článků zvyklí.