Letní a podzimní rozmnožování okrasných dřevin

Když už je někdo majitelem zahrádky, časem dojde do bodu, kdy nebude chtít pěstovat jenom to, co někde nakoupil, ale bude si chtít rostliny sám namnožit. Přínosem je hlavně pocit sebeuspokojení, že si dokáže vypěstovat vlastní rostliny, ale výhodou je i to, že si může rozmnožit určitou odrůdu, která není jinde k dostání. Co sám neužije, může vyměnit se sousedy. Nezanedbatelný je i přínos ekonomický: bude-li chtít vysadit třeba živý plot, vypěstování vlastních sazenic znamená velkou úsporu peněz.

Jak známo, rostliny se množí dvojím způsobem: generativně (semeny), nebo vegetativně (oddělováním jejich částí k zakořenění). Připravit výsev je poměrně složité, je potřeba skleník nebo pařeniště a speciálně ošetřenou zem. Některé druhy všeobecně špatně klíčí, jiné potřebují delší období chladu, aby vyklíčily, další mají tvrdý obal semen, který se musí narušit. Často zpočátku pomalu rostou a ani nemusejí zachovávat původní vlastnosti mateřské rostliny.

Dobrý tip

Samostatnou kapitolou jsou růže. V současné době se pěstují na podnožích (tzv. Pávův šípek), ale zahrádkáři je často množí řízky, které přiklápějí sklenicemi nebo polovinami plastikových lahví. Dost často je však napadají houbové choroby. Pravokořenné růže mají menší vitalitu a zpravidla dříve hynou. Většina okrasných keřů koření snadno, pouze u některých je nutné použít růstového stimulátoru. V tomto případě je třeba držet se návodu a zachovávat při práci s ním zásady bezpečnosti, je to látka jedovatá.

Dělení, hřížení nebo řízkování

V létě a na podzim je hlavní období pro rozmnožování vegetativní. Pouze je třeba vyhnout se období největších veder. Existuje několik způsobů, výhodou je, že se vždy uchovají původní vlastnosti.

Dělení je patrně nejjednodušším způsobem rozmnožování u rostlin s křovitým vzrůstem. Rostlinu obryjete a dobudete ze země, pak ji rozdělíte pomocí nůžek, případně rýče. Získáte tím menší množství rostlin, výhodou však je to, že budou vyspělé. Zpravidla se dobře ujmou a pokračují v růstu. Podobné je množení výmladky a odkopky, pokud je rostliny tvoří. Typické je to například u Forsythia (zlatice), nesprávně nazývané „zlatý déšť“, anebo u Syringa (šeřík).

Hřížení je způsob, který do jisté míry napodobuje přírodu. Užívá se zejména u keřů plazivých nebo popínavých. Letorosty plazivých keřů často koření i samovolně, typickým příkladem je Cotoneaster (skalník), jehož větvičky stačí jen oddělit a zasadit a získáte nové jedince.

U popínavých rostlin, jako je Clematis (plamének) nebo Lonicera (kozí list), mladý výhon ohněte a přihrňte zemí. Nechte ho u mateřské rostliny, dokud nezakoření, což může trvat šest až dvanáct měsíců. Pak jej můžete nůžkami oddělit a přesadit na zvolené místo.

Řízkování je způsob sice složitější, ale můžete jím získat i větší množství rostlin, například na živý plot. Vyzrálé řízky oddělujte nůžkami a odlistěné upravujte nožem – dole rovným řezem těsně pod pupenem, nahoře šikmým seříznutím asi centimetr nad pupenem. Potom řízky zapichujte do země. Máte-li jich víc, udělejte brázdu na jedné straně s kolmou stěnou. Zem přitlačte, aby řízky nevyschly, a nahoře zasypte jemnou zemí nebo kompostem, abyste viděli, kam jste sázeli.

Na jaře začnou řízky rašit a koncem sezony jsou připraveny k přesazování na trvalé místo. Jiné způsoby jsou řízky vrcholové nebo oddělované s patkou starého dřeva. V tom případě vrcholky neodlisťujte a nezasypávejte celé zemí.

V červenci a srpnu se řízkují například druhy Berberis (dřišťál), Daphne (lýkovec), Hydrangea (hortenzie), Potentilla (mochna), Spiraea (tavolník), Viburnum (kalina). V říjnu a listopadu je nejvhodnější doba pro Buxus (zimostráz), Ligustrum (ptačí zob), Jasminum (jasmín), Philadelphus (pustoryl), Populus (topol), Ribes (meruzalka) a Salix (vrba).