Méně známé způsoby pěstování jahodníku

Plody jahodníku jsou velmi oblíbené pro svou červenou barvu a charakteristickou chuť. Děti je často označují za své nejoblíbenější ovoce a kromě přímé konzumace mají také široké využití při kuchyňském zpracování. Jeho jediným nedostatkem je poměrně vysoký obsah kyselin, který může u citlivých jedinců vyvolat kopřivku. Tomu lze předejít konzumací spolu s mlékem či smetanou – obsah vápníku postačí přebytek organických kyselin zneutralizovat.

Ve své domovině, jíž jsou teplé oblasti Severní Ameriky, roste jahodník divoce na vlhčích stanovištích, často i v záplavových pásmech řek. Tím se liší od našeho jahodníku lesního i jahodníku truskavce, které vlhká místa nemilují. Z toho vycházíme při pěstování. Vyžaduje půdu slabě kyselé reakce, nesnáší přímé hnojení vápníkem. Půdu je nutno zpracovat do hloubky alespoň 25 cm a zásobit ji dobře živinami a humusem. Hodláme-li použít umělá hnojiva, nejlepší jsou s plným obsahem živin a bez chlóru (tradiční Cererit, nebo speciálně pro jahody vyráběný Fragarin).

Jahodník vysazujeme v srpnu, nikdy ne až na podzim – rostliny by pořádně nezakořenily a další rok by přinesly nízkou úrodu. Ponechávat vysazené rostliny na stanovišti déle než tři sezóny je neekonomické.

Choroby jahody

Staří praktici říkávali: „S jahodou je to těžké. Co letí kolem, to nachytá.“ V oblasti chorob a škůdců jsou hlavně dvě úskalí: časté napadání rostlin virózami a šedá plíseň (vědecky Botrytis cinerea, odtud botrytida), která ve vlhkých letech dokáže zničit celou úrodu. Praxe nám uká­že, co bude hrozit právě u nás.

Virózy se projevují abnormálním vzrůstem nebo zabarvením listů, někdy i deformacemi listů a květů. Takové sazenice z výsadby co nejrychleji odstraníme a zlikvidujeme. Někdy můžeme zaměnit za virové onemocnění poškození hmyzem nebo účinek postřiku. Z tohoto důvodu se nedoporučuje vysazovat jahodník pod ovocnými stromy.

SLOVNÍČEK

Termoterapie – ozdravení rostlin vystavením vyšším teplotám po určitou dobu. Zahubí viry, dokonce i uvnitř rostlinných pletiv.

Fytoncidy – látky podobné antibiotikům, avšak původu rostlinného. Jsou obsaženy v cibulových zeleninách, zvláště v česneku. Omezují šíření virů.

Mulčování – starší výraz pro nastýlání půdy různými materiály, jako je rašelina, dřevěné štěpky, seno, sláma, ale i různé druhy fólií.

Fungicidy – látky hubící plísně a houbové choroby. Nejčastěji se aplikují ve formě postřiků. Starší přípravky jsou založeny na bázi sloučenin kovů (měď, zinek), novější a účinnější jsou tzv. organické.

U virových chorob působíme především prevencí: Vysazujeme jen sazenice zakoupené u zahradnických firem, kde máme záruku, že rozmnožují jen bezvirózní materiál, nejlépe ozdravený termoterapií. Virus je nejčastěji přenášen savým hmyzem, ale můžeme jej přenést např. infikovanými nůžkami, dokonce i uštipováním plodů nehty.

Určitou možností, jak ochránit výsadbu jahodníku před virózami, je pěstování v širších řádcích, kde v meziřadí každý druhý rok pěstujeme česnek. Vhodnější je v tomto případě přihnojovat pouze kompostem, nikoli čerstvým hnojem, který česneku neprospívá.

Proti plísní šedé působíme preventivně odstraňováním starých listů a udržováním záhonů v bezplevelném stavu. Postřik fungicidy je o něco účinnější, ale stříkáme-li až po objevení plísně, bývá většinou pozdě. Plíseň se projevuje nejdříve rezavohnědými skvrnami na dozrávajících plodech, později může jahoda vypadat jako obalená šedým prachem. To jsou výtrusy, jimiž se choroba šíří.

Způsoby pěstování jahod

Rostliny můžeme vysazovat na vyvýšené hrůbky (vyvýšený záhonový řádek), nebo je chránit nastýlkou. U jahodníku se nejlépe osvědčuje černá fólie. Chrání půdu před prorůstáním plevelů, napomáhá zahřívání půdy, čímž urychluje sklizeň a omezuje i šíření plísně šedé. Existují také skládací košíky, které se dají upravit tak, že nedovolí dozrávajícím plodům klesnout až na zem. Po pravdě řečeno, všechny tyto metody jsou účinné jen pokud se v době dozrávání nedostaví trvalé deště.

ODRŮDY JAHOD

Jednouplodící: Surprise des Halles (Překvapení tržnice), Senga Sengana a odrůdy od ní odvozené, Anita, Karmen, Maryša

Remontantní: Red Rich, Rena, Ostara

Měsíční: Rujana – neodnožuje, množí se semeny

Trelážové (špalírové): zatím nejnovější odrůdy, je s nimi málo zkušeností

Jahodová pyramida

V malých zahrádkách, kde nemůžeme věnovat pro pěstování jahod mnoho místa, můžeme zřídit jahodovou pyramidu. Postavíme ji z prkének asi 15 cm širokých, mohou to být i krajinky. Jestliže je základní plocha, kterou můžeme jahodám vyhradit, čtverec asi o straně 2,25 m, vyznačíme jej na zemi. Na obvodu zryjeme a prohnojíme pás 20 cm široký. Pak z desek uděláme rám o straně 195 cm a položíme jej do středu čtverce, aby všude po obvodu vybylo 15 cm. Podle něj vyplníme rám dobrou zemí smíšenou s kompostem, uprostřed čtverce může být zemina horší kvality. Povrch urovnáme, střed sešlápneme a dovnitř postavíme další rám, o 30 cm menší než předchozí. Takto pokračujeme dál, až úplně nahoře máme čtverec jen 45 x 45 cm velký. Hotovou pyramidu osázíme jahodovými sazenicemi na vzdálenost 15 cm. Spotřeba na plochu je 184 sazenic. Dále pěstujeme stejně jako na záhonech. Výhodou je i menší kontakt dozrávajících plodů se zemí a tedy nižší výskyt plísně šedé.

Jako třešničku na dortu lze ještě uvést možnost vypěstovat jahody úplně bez půdy. Máme-li balkon, terasu nebo vybetonovaný dvorek, můžeme se pokusit vysadit jahodník do igelitových sáčků nebo nápojových kartónů. Objem jednoho litru by měl na jednu sezónu stačit, určitým nedostatkem je nutnost častější obnovy. Nejlepší možnost by byla nechat v sáčcích zakořenit malé rostlinky jahodníku, vytvářené oddenky (šlahouny). Do sáčků nebo kartónů neděláme žádné díry. Posledním úskalím tohoto způsobu pěstování řekněme na městském balkoně by mohla být nepřítomnost hmyzích opylovačů. V takovém případě bychom si museli zahrát se štětečkem v ruce na pilnou včelku…