Mnoho tváří živé vody

Existují zahrady na Dálném východě, ve kterých je voda pouze naznačena vysypanými oblázky nebo uhrabaným pískem, ale nám Evropanům je přece jenom bližší jiná kulturní tradice, máme ze všeho nejraději vodu opravdovou. Tím nechceme ani v nejmenším snižovat uměleckou a často i mystickou hodnotu těchto „suchých“ zahrad – naopak, představují svým způsobem vrchol zahradního umění.

Voda je jedním z nejfantastičtějších zahradních prvků, je to životadárná a drahocenná tekutina, která dodá zahradě zcela nový rozměr. Představuje jedinečný životní prostor pro celou škálu krásných a neobvyklých rostlin i živočichů. Máme samozřejmě na mysli vodu živou, která není čištěna žádnými chemickými přípravky, ale pouze přírodními biologickými procesy.

Příznivci modrých bazénů často tvrdí, že bez chemie se voda nedá vyčistit. Naše letité zkušenosti však už přesvědčily i velké skeptiky – a někdy překvapily dokonce nás samotné: průzračná voda v největších vedrech, kdy se v poměrně malém jezírku koupala celá rodina, nám doslova vyrazila dech.

Voda na zahradě může mít mnoho podob. Od malých okrasných až po velká jezírka nebo rybníky vhodné ke koupání. Všechny stavby tohoto druhu jsou dnes izolovány speciální PVC – fólií nebo gumovou plachtou, pro velmi malá jezírka jsou vhodné i pevné plastové výlisky. Tyto moderní materiály se nejenom velmi osvědčují, ale jsou i relativně levné. Součástí vodních staveb jsou často i potoky s prameništi, kaskádami a vodopády. Jak tedy docílíme čistou vodu bez chemie? K tomu musíme znát jisté zákonitosti a přírodní principy. Vodní prostředí je velmi komplikovaný ekologický systém, který využívá i na zahradě svou přirozenou samočisticí schopnost. Ta funguje automaticky dnem i nocí, pokud jí v tom nebráníme. Podobně pracují i další procesy v přírodě, avšak musí být splněny určité minimální předpoklady.

V našem případě bude takovým předpokladem hlavně velikost vodní plochy a její hloubka, konstrukce, materiály a použitá technika. Další důležitou kapitolou jsou vhodné mokřadní a vodní rostliny, jejich počet a druhy. Ty totiž také vodu čistí, ale nejsou na to samy. Hlavní práci odvedou miliony užitečných mikroorganismů. Rozloží organické zbytky na prvky a sloučeniny, které jsou pro kořeny rostlin přijatelné. Tím pádem nám voda už nemůže zahnívat a kazit se. Tito neviditelní pomocníci potřebují ke svému životu vysoký obsah kyslíku, který dodáváme tím, že vodu necháme proudit v potocích, padat přes peřeje a z vodopádů, tryskat ve fontánách. Neobejde se to bez vhodné techniky, jako je čerpadlo s filtrem a podzemní rozvody.

Pokud založíme jezírko kvalitně, po čase se v něm vytvoří biologická rovnováha a kvalita vody je stabilní. Naší úlohou je pak jen dohlížet, aby se nějaký druh nerozšiřoval na úkor druhého a aby svou činností nezatěžoval prostředí nad únosnou míru. Typické to bude především u ryb, které není dobré nechat přemnožit. Do rozumného množství jsou téměř nepostradatelné, požírají larvy komárů, mšice z listů leknínů, živí se i řasami. Optimální množství je 10 až 15 ryb na 1 m3. Vhodný je karas zlatý, jesen zlatý, slunka, plotice.

Jak jsme si již naznačili, biologické čištění (mikroorganismy, vodní a bahenní rostliny, živočichové) funguje spolehlivě jen tehdy, má-li jezírko určité minimální množství vody. My uvažujeme 10 m3 a více, obecně čím méně, tím je systém labilnější. Platí to i o hloubce. Jak víme ze školy, voda mění svou hustotu podle teploty, nejtěžší je při 4 °C. Díky tomu v zimě nepromrzne až na dno a živočichové tam v klidu přezimují. Aby se ale sloupec vody mohl podle teploty diferencovat, musí mít výšku alespoň 1 m, raději o trochu více. Také v létě máme pak záruku, že se voda v celém jezírku nepřehřeje, což má velký vliv jak na menší tvorbu řas, tak na obsah kyslíku a potažmo i život ryb.

Když se řekne slovo řasa, tak většině bazénových nadšenců vstávají vlasy hrůzou. Zelený zákal vody způsobují jednobuněčné řasy a sinice, které po určité době z vody zmizí. Jiným druhem je dlouhovláknitá řasa, která ve vodách s vysokým obsahem živin hladinu doslova zaroste. V dobře založených jezírcích žije jen mezi pobřežními rostlinami a spolu s nimi naopak velmi účinně pomáhá při odsávání živin z vodního roztoku. Paradoxně se nám jednou dočistilo jezírko až poté, co jsme sem spolu s novými rostlinami „zavlekli“ i tuto nenáviděnou řasu! U jezírek platí dvojnásob rčení, že všechno se vším souvisí. Do biologických procesů i rovnováhy bychom měli minimálně zasahovat. Vodu odebíráme co nejméně, připouštíme jen za tu, která se přirozeně odpařila a vsákla.

Jezírka čištěná pouze biologickými procesy jsou jedním z nejmladších odvětví okrasného zahradnictví a v současnosti doslova revolučním způsobem mění pohled na vodu v zahradách. Pochopení přírodních procesů se tak stává klíčem k novému „zahradničení“ i k moudrosti starého lorda, který věděl, že na zahradě mají být jen samé originály.

Základní pravidla pro udržení čisté vody

Jak zabránit zvyšování koncentrace živin:

– Rostliny vysazujeme do praného štěrku a písku. Pouze nejnáročnější, jako je leknín, do speciální zeminy kryté pískem

– Před koupáním se omyjeme čistou vodou

– Neodebíráme vodu

– Odstraňujeme odumřelé řasy a části rostlin

Jak prokysličovat vodu:

– Proudící a padající vodou

– Vhodně ponořenými rostlinami produkujícími kyslík

Jak omezit přehřívání vody:

– Dostatečnou hloubkou – nad 1 m

– Dostatečným objemem vody