Mrazuvzdorná zelenina

Například pozdní odrůdy růžičkové kapusty sklízíme od poloviny zimy do poloviny jara. Sklizeň od října do března poskytují třeba pastinák nebo černý kořen. Přes zimu si můžeme pochutnávat i na čerstvém křenu nebo na topinamburech.

Královna kapusta

Pramáti všech košťálovin pochází z oblasti Středozemního moře. Nejčastěji vídáme na zahrádce kapustu růžičkovou nebo kadeřavou, jež svůj původ odvozují od brukve zelné. Zásadně se liší v tom, že kapusta kadeřavá poskytuje ke konzumaci listy, zatímco růžičková pupeny.

Růžičkovou kapustu sklízíme, dokud jsou pupeny pevně zavřené, to znamená, pokud dosáhnou velikosti vlašského ořechu. Vaříme je ve vodě nebo v páře velmi rychle, aby se nerozvařily. Vysázíme-li kapustu mezi dozrávající cibuli, dokáže využít látky nashromážděné kolem kořenů cibule a rovněž profituje ze zpevněné půdy. Otužilá je i kapusta kadeřavá neboli kadeřávek. Některé odrůdy přežívají mrazy do –15 °C, a dokonce prý získávají na pikantnosti. Dobře prospívají v místech, kde se pěstoval hrách či brambory.

Obě kapusty jsou skutečným kulinářským zážitkem. Zapečená kapusta se smetanou a sýrem je tou nejlepší přílohou k masu, kterou si můžete připravit. Dušený kadeřávek politý máslem, smetanovou či sýrovou omáčkou se hodí nejenom k přípravě polévek a salátů.

Aromatické kořeny

Pastinák setý je podle znalců pozapomenutý předchůdce mrkve a brambor. Nyní se vrací na trh a dokonce získává převahu nad jemnější, ale méně úrodnou kořenovou petrželí. Jeho kuželovitý kořen se tvarem podobá krmné mrkvi. Je aromatický podobně jako petržel nebo celer. Používá se jako polévková zelenina, rašící listy se během zimy uplatní coby listová zelenina či jako koření do polévek. Vyplatí se pěstovat jej společně s hrachem, salátem, rychle klíčící ředkvičkou, a hlavně s mrkví – ponechá-li se na záhonu několik rostlin, příští rok po vykvetení přivábí užitečný hmyz.

Černý kořen neboli hadí mord španělský je v Evropě oblíbenou zimní zeleninou. Svou chuť si nejlépe uchovává při vaření. Jelikož po nakrájení rychle hnědne, doporučuje se ponořit jej ihned do vody s trochou citronové šťávy. Vaří se zhruba půl hodiny ve slané vodě. Podává se politý rozpuštěným máslem a posypaný petrželkou.

Křen selský pochází z kontinentální Evropy. Tato vytrvalá bylina dorůstá do výšky 1 m, má velké protáhlé listy a drobné bílé květy. Anglický název „horseradish“ neboli „koňská mrkev“ odkazuje na konzumní část rostliny – mohutný válcovitý kořen ostře štiplavé chuti. Charakteristickou ostrou chuť způsobuje aromatický olej, který může vyvolat i puchýře na pokožce. Strouhaný křen je skvělou pochutinou k pečenému či uzenému masu, v Anglii se používá hlavně k roštěné.

Topinambur neboli jeruzalémský artyčok

Vytrvalou rostlinu, která je blízkou příbuznou slunečnice, znají Angličané jako jeruzalémský artyčok. Topinambur neboli slunečnice hlíznatá, jak zní její oficiální název, ovšem nemá nic společného ani s Jeruzalémem (jde o zkomoleninu italského názvu girasole), ani s artyčokem, i když jeho hlízy svou ořechovou chutí artyčok trochu připomínají.

Topinambur se pěstuje většinou na místech, jež jsou méně vhodná pro jiné plodiny. Květenstvím je malý světle žlutý až hnědočervený úbor. Semena u nás nedozrávají. Zelená nadzemní část slouží krmným účelům, ovšem podzemními stonkovými hlízami lze obohatit jídelníček. Čerstvé hlízy nejsou podle znalců nejchutnější, ale uskladněním získávají na stravitelnosti. Uvaří se velmi rychle, chutnají sladce a jsou lehce stravitelné. Můžete je také dusit, péci, smažit, grilovat anebo pojídat syrové.

Topinambur se rozmnožuje pomocí hlíz, které jsou charakteristické nepravidelným tvarem a hrbolky s přezimujícími pupeny. Barva hlízy bývá bílá, růžová nebo červená.

Hlízy zakryté ornicí vydrží mrazy až –30 °C, proto se mohou nechat přezimovat na poli a sklízet postupně během zimy. Ovšem pozor – nesklizené hlízy v příštím roce vzejdou a pro případnou následnou plodinu se stávají nepříjemným plevelem.