|
|
Zahrada u rodinného domku z osmdesátých let na jihu Prahy je jedním slovem krásná. Možná si řeknete, že když je maličká, nepotřebuje tolik péče. Opak je ale pravdou. Domov v ní našla spousta rostlin, a proto majitelé museli najít způsob, jak je všechny spravedlivě podělit vodou a životním prostorem. Je to prosté: rostliny se stále musejí krotit a láskyplně omezovat nůžkami, pilkami a dalšími nástroji včetně vlastních prstů, které zaštipují růstové vrcholy borovic a dalších jehličnanů.
Pozdravy z Orientu Jako Středoevropanka odmítám „japonské“ zahrady vytvořené v našich končinách českými zahradními architekty. Není to proto, že bych japonské zahrady neobdivovala – vzbuzují ve mně naopak velkou úctu. Japonskou zahradu ale „nedělá“ sebelépe uhrabaný štěrk, sebekrásnější napodobenina kamenné lampy ani bambusové vodní „neklidy“. Je to filosofie, způsob života, kultura – a ty jsou u nás jiné. Tak jako se liší čajový obřad od prolévání se pivem v hospodě, tak se liší pravá japonská zahrada od laciné napodobeniny.
Jedna věc je špatná napodobenina, jiná je zdařilá inspirace, a to se podle mého názoru na Chodově skvěle povedlo. Prvky východního (úmyslně neříkám japonského) zahradního umění zde jen cítíte jako otisk, vzpomínku, sen. Vše je vkusné, citlivě a pečlivě dotahované až do posledního detailu, ale nikdo vám nenutí falešnou představu, že jste se ocitli v Kjótu. Koneckonců – na zahradě se pracuje již dvacet let.
Architekt a uživatelé Před dvaceti lety se majitelé potkali u přátel s Jiřím Fingerem, významným zahradním architektem z Olomouce. Je mimo jiné tvůrcem krásného atria stanice metra Holešovice, u kterého se i ve spěchu zastavím v každém ročním období – vždy je na co se dívat. Atrium vzniklo v podobné době jako chodovská zahrádka a rukopis architekta je v ní patrný: najdeme zde magnolie, zlaté zeravy, jinan, červenolistý myrobalán, cypřišky, stříbrolisté kostřavy. Stálezelenou kulisu proměnlivým listnáčům, bylinám a travinám dodávají břečťan, skalníky a hlohyně.
Architekt si přál, aby zahrada byla čistá, nerušená amatérskými prvky. Majitelé ji však natolik milují, že se stala opravdovým pokračováním domu. Během let sami přistavěli zahradní domeček se sklípkem a pergolou, která je částečně zakryta sklem, aby se dalo venku sedět i za deště. Pergolu obrůstá aktinidie (kiwi) a vinná réva, která každoročně bohatě plodí. Ke stěně domku se přimyká malý skleníček, kde se derou ke světlu okurky a jiná zelenina.
Odměna za dřinu Rostliny se do zahrádky vejdou především proto, že je pán domu pravidelně ukázňuje tvarovacím řezem do vejčitých, kulovitých, obláčkovitých nebo jiných, poněkud bizarních tvarů. Největší raritou je deštníkovitý tvar tamaryšku: keř běžně dorůstá velikosti 4 až 7 metrů a je znám svou rozčepýřenou nespoutaností a krásnými růžovými kvítky, které jej na přelomu jara a léta pokryjí. Rostlinám přísné, ale laskavé vedení vyhovuje: spousta se jich samovolně šíří (skalníky, meduňky, ibišky), některé se do zahrady samy nastěhovaly (lesní jahody, dobromysl).
Život v zahradě je pestřejší o to, že je v ní jezírko a krátký potůček, přes který vede můstek z kulatiny. Pohodlí zajišťuje kovové zábradlí a vůbec nevadí, že není ani trochu orientální. Cestička přes most nekončí falešně v „hluchém“ zákoutí: dovede vás k maličké lavičce se stolkem v houštině, do které není ze zahrady ani z domu vidět. V létě, když je vše zarostlé, vzniká soukromá zóna, do které se dá utéct před světem a v klidu odpočívat nebo trucovat.
Okrasná i užitková Sami dobře víte, že zahradu netvoří jen trávník, rostliny a třeba vodní prvek. Zajímavost a originalitu vnášejí pečlivě nasbírané a uložené kameny, plastiky, nábytek, krmítka pro ptáky, květináče s opečovávanými rostlinami, zpevněné povrchy a zdi pokryté zelenými draperiemi břečťanu a révy. Za pozornost stojí také mistrné rozdělení zahrady na okrasnou a užitkovou část: produkční záhony z obytné části vůbec nevidíte – jsou totiž schované za živým plotem ze skalníku nad opěrnou zídkou, která už také zmizela v džungli. Vstup do ní je vyřešen atraktivní rampou, dlážděnou kamením. Přestože se vám může zdát, že krása tu vítězí, opak je pravdou: cílem bylo propojit okrasnou a užitkovou část tak, aby se dalo nahoru pohodlně vyjet s kolečkem.
Nezapomeňte, zahrada je vaše! Při návštěvě jsem získala jeden cenný dojem, o který bych se s vámi ráda podělila. Přestože pro zahradní tvorbu existují určitá pravidla, nejdůležitější je, aby vám v zahradě bylo dobře a líbila se především vám. To se mým hostitelům na Chodově rozhodně podařilo – jsou ve své zahradě šťastní.
Kontakt: Ateliér zahradní a krajinářské tvorby, Kačení 6, 772 00 Olomouc, tel.: 585 233 557, mobil: 737 630 653
text: Jana Pyšková foto: Alena Hrbková kresba půdorysu: Jana Pyšková |
Řeknete-li Pražanovi „Chodov“, představí si betonovou džungli panelového sídliště. Ale i tady zůstala enkláva starší zástavby, která se krčí ve stínu betonových kolosů a žije svým vlastním životem. Kolem rodinných domků jsou zahrádky, které jsou pro jejich majitele možná cennější než pro obyvatele zahradních čtvrtí.
