|
|
Rododendrony patří do čeledi vřesovcovitých, která je rozšířena po celém světě. Všechny rostliny z této čeledi vyžadují kyselou humózní půdu, což je také jedna ze základních podmínek jejich úspěšného pěs tování. Rostliny, které vysazujeme do svých zahrad, nepatří mezi původní druhy, jsou to šlechtěnci, často mnohonásobní kříženci, kteří na rozdíl od původních druhů kvetou bohatě, pravidelně a v mnoha barvách, stavba jejich keřů je kompaktnější a robustnější.
Jaké mají nároky? Rododendrony bezpodmínečně vyžadují kyselou půdu, s pH nižším než 6,5. Protože u nás se ale na většině území kyselá půda přirozeně nevyskytuje, je třeba půdní reakci pro pěstování rododendronů upravit. Jestliže se rozhodneme pěstovat rozlehlejší vřesovištní partie, musíme půdu na uvažované ploše úplně odstranit a nahradit ji kyselým substrátem s vysokým podílem rašeliny. Na takto upraveném místě pak můžeme kromě rododendronů pěstovat i vřesy, vřesovce a jiné vřesovištní rostliny. Častější možností je pouze bodová úprava kyselosti. Jáma pro výsadbu nemusí být příliš hluboká, protože kořeny rododendronů se rozrůstají hlavně do šířky. Půdu kolem vysazované rostliny (v kruhu o průměru kolem 80 cm a hloubce asi 30 cm) vyjmeme a promísíme v poměru 1:1 s rašelinou. Do této směsi pak mladou rostlinu zasadíme. Původním druhům vyhovuje dlouhodobě mírné až chladné klima, nadmořská výška nad 1 000 metrů, středně teplé až chladné léto, přiměřené srážky a vysoká vzdušná vlhkost. Vyšlechtěné druhy ale dobře snášejí i středoevropské klima. Nejlepší je polostinná chráněná poloha.
Nezbytné živiny Velmi důležitá je pro rododendrony zálivka. Zejména stálezelené druhy vyžadují dostatek vlhka prakticky po celý rok, především však na jaře během vývoje poupat a květů. Mladé výhony, které se utvářejí po odkvětu, tedy v červnu, jsou velmi křehké a rozhodně by také neměly zavadnout. Abychom dosáhli bohatého květu, je třeba dodávat rostlinám dostatek živin. Vhodná je například rohovinová moučka, doplněná o speciální hnojivo pro vřesovištní rostliny. Hnojivo se volně rozhodí pod korunu keře, nezapravuje se do země, aby se nepoškodily mělké kořeny.
Výběr rostlin Vybíráme rostliny rozvětvené, které mají alespoň tři výhony. Listy nesmějí být okousané nebo skvrnité. Kořenový bal musí být pevný, nerozpadavý.
Množíme 1 semenem (rostliny množené semeny nemusí být stejné jako mateční rostlina, mohou mít různé vlastnosti) 2 řízkováním (toto množení nám zaručí pravost odrůdy; všechny odrůdy však řízky nezakoření) 3 roubováním (u takto množených rostlin může docházet k prorůstání podnoží) 4 mezistémovým množením (je to nová laboratorní metoda, která usnadňuje množení odrůd, které se musí pracně roubovat)
text: Lucie Martínková foto: Oto Pajer a archiv |
Pro rod Rhododendron vybrali v 19. století bratři Preslové české jméno pěnišník. Odvodili ho od názvu jednoho druhu rostoucího v Rusku, známého pro opojné účinky medu, sbíraného z jeho květů. Nazýval se pijanišnik (pjanyj = opilý). Ovšem nejen včely se mohou opájet sladkým nektarem rododendronů – v květnu a červnu s jejich ohnivými barvami nemůže soupeřit žádný jiný keř – jsou tedy právoplatnými vládci jarních zahrad.
