|
|
Lilie jsou jednoděložní rostliny s charakteristickou cibulí složenou ze šupin, květenstvím ve tvaru hroznu nebo okolíku a především velkými barevnými květy, složenými ze šesti okvětních plátků. Botanických lilií, tedy přírodních druhů, je popsáno něco okolo stovky.
Vyskytují se pouze na severní polokouli, v Evropě, Severní Americe, ale především v Asii. Ačkoli je jejich pěstování velmi náročné, je mu věnována značná pozornost, protože mnohé druhy jsou v přírodě již velmi vzácné.
Hybridy Největší rozmach šlechtění zahradních lilií spadá do poválečných let 20. století a zasloužili se o něj hlavně Američané a Holanďané. Hybridní lilie a kultivary bývají krásnější, pěstitelsky odolnější.
Dělí se do devíti skupin zahradnického třídění, ale zahrádkáři je většinou rozdělují jednoduše podle tvaru květů do tří plynule přecházejících skupin: na lilie s trubkovitými květy (od masivních širokých po dlouhé s úzkým hrdlem), lilie s miskovitými květy (vyrůstajícími vzhůru nebo do stran) a lilie s turbanovitými květy, které mají okvětní lístky ohrnuty nazpět.
Co mají rády? Lilie milují slunce, ale snáší i přechodný polostín. Mezi jejich základní požadavky patří propustná humózní půda s dobrou drenáží, dostatek vláhy na jaře a v létě a naopak sucho v zimě. Jejich cibule jsou velmi choulostivé, proto je vhodné je vysadit poměrně hluboko, alespoň 10 centimetrů, a to nejlépe ihned po zakoupení, aby nevyschly. Půdu kolem nich je třeba řádně zkypřit, protože jediné, co lilie nesnesou, jsou „mokré nohy“. Kde nejlépe vyniknou? Pro svou rozmanitost a různé požadavky na pěstování mají lilie v zahradě široké možnosti použití. Dorůstají výšky od 15 až do 240 cm, takže nízké druhy se výborně hodí na skalku, vysoké solitérní naopak vyžadují podpěru. Na záhonech mají mít výrazné místo, většinou se jim nevěnuje samostatný záhon, protože v jejich směsi nevynikne jejich krása.
Proto se kombinují s letničkami, trvalkami, ale i dřevinami. Praktické jsou hlavně plazivé a nízké trvalky, které svými kořeny nejsou agresivní a pokrývají půdu mezi liliemi. Vhodným doplňkem jsou také traviny nebo romanticky působící kapradiny.
Skupiny hybridních lilií: – Asijské hybridy – Martagon hybridy – Candidum hybridy – Americké hybridy – Longiflorum hybridy – Trubkovité hybridy – Orientální hybridy – hybridy, které nelze – zařadit do předchozích – skupin, např. orienpety – botanické druhy lilií
Milovníci lilií se sdružují ve specializovaných organizacích, které pořádají každoroční výstavy, dále burzy semen a cibulí, zajišťují vzdělávací činnost a udržují kontakty s pěstiteli lilií v zahraničí. Příkladem je pražský spolek Martagon.
Chraňte lilie před chorobami (plíseň šedá poškozuje listy a fusariová hniloba cibule) a před hmyzem (chřestovníček liliový a jeho žravé larvy okusují květy ještě v poupatech).
Kontakt: SZO MARTAGON, Osadní 37a, Praha 7, tel.: 224 112 301
text: Lucie Martínková foto: archiv RNDr. Karla Vereše |
Jednou z nejstarších pěstovaných květin na světě je lilie bělostná. Pro svou spanilost a omamnou vůni byla oblíbena již v době hluboko před Kristem, s její existencí se pojí mnoho náboženských a mystických asociací. Ve středověku platily lilie za symbol míru, Lilium candidum byla květinou Panny Marie a stala se symbolem čistoty a cudnosti, ve skautském znaku například symbolizuje čestnost. Teprve ve 20. století ale došlo v jejím šlechtění k ohromnému boomu, škála hybridů se rozrostla o několik tisíc nových přírůstků. Jen v Holandsku bylo v loňském roce vyprodukováno přes 500 milionů cibulí lilií.
