|
|
Při výběru venkovní dlažby není nutno postupovat přísně vědecky, spíše je vhodné řídit se citem. Většinu aspektů lze domyslet a uvážit, vědecká a technicky vyspělá kritéria dovedou být náročná i pro odborníky. Zpočátku je užitečné udělat si na věc základní názor. A pak se poradit s odborníkem. Jinak vzniká riziko záplavy údajů, které dokonale zastře původní smysl dotazu či konzultace. „Většině z nás k dobrému pocitu z dlažby nebude scházet povídání o technologii výroby a přednostech slinuté dlažby. Tak prostou informaci, jako že určitá dlažba je ven velmi vhodná, však poskytne málokterý obchodník. Cítí se povolán k úplnější informaci… Přesto by si měl člověk uvědomit, co všechno ovlivňuje volbu a vhodnost materiálu a měl by si projít všechny tyto otázky a odpovědět si na ně. Výsledek pak bude jistě adekvátní a bude jen upřesněn konkrétní volbou. To nejhorší, čeho se může člověk dopustit při výběru materiálu, a to nejen u dlažby, je podlehnutí dojmu: toto se mi líbí, a proto to chci,“ říká ing. arch. Vladimír Kačer.
Doplněk domu Dnes můžeme u domů vidět zámkovou dlažbu, různé druhy keramických venkovních dlaždic, ale i dlažbu žulovou a také jednu v poslední době z nejoblíbenějších: dlažbu z přírodního pískovce. Není od věci si v tuto chvíli připomenout, že český pískovec těžený v Podkrkonoší patří ke kvalitativně nejhodnotnějším. Jeho krásná kresba je ještě víc zdůrazněna v dlažbě, která si říká „anglická“.
Krásu přírodního kamene člověk nedokáže ničím napodobit, proto se používá nejčastěji na stavbách, kde očekáváme nadčasovou hodnotu, a také všude tam, kde majitelům domů záleží nejen na trvanlivosti, ale také na ušlechtilosti materiálu a berou na zřetel i estetické hledisko. I přes to, že stavební boom je v současnosti na mírném ústupu, kámen se dostává častěji ke slovu. Při rozhodování, co si dáme na zahradu, do zimní zahrady či na přístupovou cestu, bychom měli brát v úvahu, jestli tento doplněk již stojícího domu bude elegantní a zároveň účelný. Za důležité je nutno považovat vlastnosti vybraného materiálu a zhodnotit zejména funkční výhody.
K čemu je určena Před pořízením nové venkovní dlažby je dobré si napřed promyslet, jaký společenský význam bude dotyčné místo mít. A tak se prostranství dělí na ta, která jsou významná společensky (nádvoří pražského hradu, piazzetta Národního divadla, okolí památníku na Vítkově), na prostranství významná městotvorně (pěší zóna, náměstí), s krajinotvorným významem (parkové úpravy např. u lázeňských měst), prostranství významná z hlediska utváření prostorů omezeného rozsahu běžnějších objektů (motolská nemocnice, úpravy vnitroblokových prostorů) a prostranství společensky nevýznamná, která tvoří úpravy nejbližšího okolí obytných a rodinných domů, menších administrativ a firem.
Co se týká účelu prostranství, pro veřejná prostranství se hodí nejlépe kámen a náročnější technické a výtvarné zpracování, na polosoukromá prostranství pak spíše technické úpravy. Soukromá prostranství ocení nejlépe nenápadné úpravy od technického charakteru až po přírodní úpravy. V intimních a pobytových partiích vynikne keramika, vymývané dlažby, zámková dlažba, ale stejně tak i placáky vyorané z pole, lomový kámen, dlažba z oblázků, dlažba se spárami prorůstajícími trávou.
K velmi důležitým aspektům patří účely povrchu a úpravy, neméně charakter provozu. Z tohoto pohledu rozlišujeme pojízdné komunikace, pochozí komunikace, pochozí plochy, pobytové plochy a zahradní úpravy.
Podmínky, které musí být splněny Odpovídá materiál danému provozu? Jaké je celkové zatížení? A co obrusnost a tvrdost? Tyto podmínky patří mezi hlavní, které musí být splněny, jinak nelze zaručit dlouhou životnost. Zjednodušeně: čím vyšší dopravní zatížení, tím vyšší nárok na otěr a únosnost – v návrhu nelze jít pod potřebné vlastnosti, ale lze použít samozřejmě materiál kvalitnější.
Pro pojízdné komunikace vyhoví dlažební kostky, na místní úpravy a parkoviště betonová zámková dlažba. Pochozí úpravy jdou od betonové zámkové nebo vymývané dlažby přes mozaiky, řezané kamenné dlažby, keramické dlažby až třeba po dlažby špalíkové. „V tomto směru pozor na volbu materiálu ovlivněnou pocity líbí – nelíbí. Například mramor je krásný kámen, ale většina pražských pasáží zadlážděných mramorem dopadla neslavně. V hale zřejmě bude optimální, na terase rovněž – pokud ji nebudeme užívat i v zimě. Kolem bazénu nebude zcela bezpečný. Pískovcové dlažby, v současnosti oblíbené, vyhoví dobře u bazénu, ale domovní vstup může získat brzy patinu letitého provozu,“ konstatuje ing. arch. Vladimír Kačer. Protiskluznost, čili neklouzavost dlažeb je pro venkovní dlažby nezbytná. Nejběžnější protiskluzovou úpravou je tzv. tryskání povrchu ocelovou drtí nebo pískem, novinkou v oboru jsou povrchy opalované. Při opalování se povrch kamene speče, aniž by zanikla jeho struktura, jako při levnějším tryskání. Nezanedbatelnou výhodou opalovaného povrchu je snadná údržba, protože se na něm nezachycují ani drobné částečky nečistot.
Kdy je protiskluz nutný V řadě případů je potřeba dosáhnout vyššího stupně protiskluznosti podlahy, jako například v některých průmyslových a potravinářských výrobnách, trvale vlhkých či mokrých prostorách (bazény, veřejné sprchy, lázně) nebo jiných speciálních objektech (nemocnice, domovy důchodců apod.). „K takovým účelům byla vyvinuta celá škála protiskluzných dlažeb, protože v zásadě platí, že neexistuje jedna univerzální protiskluzná dlaždice, která by splnila všechny požadavky najednou. Je třeba ale zároveň uvést, že jakýkoliv zvýšený protiskluz s sebou přináší vyšší nároky na údržbu a čištění takové podlahy,“ uvádí zástupce společnosti RAKO Rakovník Herbert Kraus. Proto se doporučuje vyšší opatrnost při výběru těchto materiálů a jejich používání pouze tam, kde je to nezbytně nutné. Také stupeň protiskluznosti se má volit přiměřený ke konkrétním podmínkám a rozhodně se nevyplácí používat stupně vyšší, než je nezbytné.
Protiskluznost dlaždic se popisuje v závislosti na tom, zda bude výsledná podlaha sloužit v místech, kde se chodí pouze bosou nohou (bazény, sprchy), či zda bude namáhána i obuví. Požadované stupně pro bosou nohu se podle normy DIN 51097 dělí na A, B a C (vzestupně) a pro obutou nohu podle normy DIN 51130 stupně R9 až R13, přičemž R9 představuje velice mírný protiskluz, zatímco pohyb po dlažbě se stupněm R13 lze přirovnat snad jen k chůzi po hrubozrnném smirkovém papíře.
Problém protiskluznosti je všeobecně značně složitý a doporučuje se před vlastním zakoupením dlaždic konzultace s odborníkem. Architekt Kačer k tomu říká: „Existují vědecké metody pro posouzení této vlastnosti, osobně však doporučuji vzít vzorek a navzdory ujištění dodavatele o skvělých parametrech jej podrobit vlastnímu, byť laickému zkoumání. Obvykle zkoušíme hmatem: připadá nám povrch dostatečně drsný, neklouzavý holou rukou? Jedná-li se např. o dlažbu k bazénu, pískovišti apod., kde se budeme pohybovat bosi, klečet, posedávat, doporučuji si na vzorek kleknout, sednout, popřípadě stoupat na něj bosou nohou. Je neuvěřitelné, jak pohmat rukou a vjem očí může být odlišný a materiál pěkný a atraktivní na pohled nemusí splňovat všechny potřeby na něj kladené. Jsme-li spokojeni na sucho, zkusme vzorek navlhčit (namočit nebo pokropit). Splňuje i tak naše potřeby? Neklouže v obuvi, kterou běžně používáme? Neujede na něm bosá noha? Je i namočený příjemný na dotek?“
Jsme-li i tak spokojeni, je tu ještě jedno doporučení. Vyzkoušet, jak se bude vzorek chovat pod sněhem. Nemusí zrovna hojně napadat, pomohou chladničky a mrazáky. Stačí nadrolit námrazu. Je dobré vzorek ještě předtím vychladit, lépe vymrazit, aby sníh zbytečně rychle neodtál. A můžeme se začít klouzat! Zde je asi největší riziko. Výrobci sice provádějí zkoušky podle norem a vyhlášek, ale výsledek může být přesto neočekávaný. Stalo se tak např. u České spořitelny na Budějovické ulici v Praze 4, kde položená keramická dlažba sice splňovala všechna kritéria, výsledkem však bylo kluziště skvělých parametrů.
České jsou nejen hezké Z někdejší socialistické nabídky vznikl oprávněný dojem, že se v Čechách kvalitní keramika s nápaditým designem nevyrábí a že kdo chce kvalitu a design, ten musí nakoupit zahraniční, nejlépe italské a španělské dlažby. Dnes už to bohudíky neplatí. Čeští výrobci se za posledních deset let vypracovali na špičku v oboru keramických obkladů a dlažeb, a to především v kvalitě hutného střepu. Materiály tuzemského původu vynikají nápaditým designem. Rozdíl mezi nimi a zahraničními je zřejmý především v ceně. Tam, kde se české výrobky pohybují v rozpětí 300 – 600 Kč za m2, ceny dovozových (s výjimkou méně kvalitních a o to více „rizikových“ importů) jsou vyšší a často překračují hranici 1000 Kč za m2.
Něco málo rad na konec Z hlediska údržby je vhodné uvážit, jaké aktivity budou na upravené ploše probíhat a jaké znečištění od nich může vznikat. „Betonová zámková dlažba v okolí zahradního grilu zřejmě může dopadnout esteticky – osobně bych takovou věc těžko snášel, ale po určité době provozu může být výsledek vlivem odkapávajícího tuku značně odlišný až rozpačitý. Spáry betonových dlažeb, dlažeb z lomového kamene a plochých kamenů se spárami zasypanými drtí budou rychle odvádět vodu s povrchu, ale pokus o jejich zametání bude obtížný.Tyto spáry rovněž jistě ocení dámy v botách s jehlovými podpatky,“ dodává s úsměvem ing. arch. Vladimír Kačer.
Při volbě materiálu je důležité zamyslet se i nad tím, jak často bude potřeba z dané plochy odstraňovat sníh. Někde se nebude odstraňovat vůbec, jinde by kostrbatý, s jistotou neklouzavý povrch mohl působit komplikace. Mnohdy je totiž nedostatečně odstraněný sníh méně protivný než klouzající povrch s dlouhou dráhou skluzu.
Slovníček pojmů z oboru kamene: abrazivo – volná zrna tvrdosti stejné nebo vyšší, než je opracovávaný materiál, např. korund, karbid křemíku, litinová a ocelová drť, křemičitý písek a jiné hmoty blokovitost – zhodnocení přírodních podmínek kamenické suroviny v ložisku, hodnotí se mocnost lavic, vrstev kamene, vzniklých během tuhnutí magmatu i horotvornými pochody zemských těles diamant – přírodní i uměle vyrobený zrnitý materiál, pro nástroje se používají průmyslové diamanty několika typů, např. boart, balas, krašink pačok – tekutá směs cementu s vodou, používá se u dlažeb ke zlepšení spojení desek s nosným betonem pemrlování – následná úprava roviny špicovaného kamene nástrojem p odobajícím se kladivu, na obou ploškách však s hroty několika velikostí; provedení jako ruční nebo pneumatická pemrlice struktura – u hornin se hodnotí velikost zrn, která tvoří horninu (struktura hrubozrnná až celistvá) textura – v petrografii vyjadřuje prostorové uspořádání minerálů v hornině (např. textura všesměrná) vahorys – vodorovná rovina pro rychlé odměřování správné polohy dlažebních desek i obkladů z kamene
(čerpáno z knihy: R. Jundrovský, Kamenictví, tradice z pohledu dneška, vydavatelství Grada 2001)
text: Marta Drahorádová foto: archiv firem |
Venkovní dlažby dotvářejí individuální představy o bydlení a jejich použití je stále častější. Dlažba se vrací v plné slávě a společně s ní slaví návrat přírodní kámen.
