Pozemek je správně zónovaný. To nejlepší se nachází v blízkosti domu (v zóně 1). Najdeme tady bylinky a koření, smíšené zeleninové záhony, prostor pro odpočinek, nádobu na kuchyňský odpad a menší jedlé keře. Vše je dobře přístupné a již z dálky viditelné. Část jedlých rostlin a keřů roste také v zóně 2 s vodními plochami a terasovitými záhony.
V další zóně nás vítají keře s menšími nároky na prořezávání, nemulčované záhony a políčka brambor, kukuřice a obilí. Částečně udržovaná je zóna 4 se stromy, které nepotřebují prořezávat, a celkově odolnějšími plodinami. Poslední zóna je naprosto divoká, bez údržby, v dřevinách mají svůj úkryt ptáci a ještěrky.
„Zónování pozemku posiluje přírodní procesy. Výrazně se tím usnadňuje hospodaření a zvyšuje se efektivita prací,“ vysvětluje naše průvodkyně. „To, že v zahradě nacházíme okrasné květiny, asi nikoho nepřekvapí. Méně se ovšem ví, že mnoho z nich má jedlé a velmi chutné části. Můžeme připravit nejenom výborný léčivý čaj nebo sirup, ale také špenát, pomazánku nebo želé či skvěle nazdobit pokrm…“
Co nabídl jedlý trávník
Jedlé trávníky či jedlé louky jsou v permakultuře běžné. Na rozdíl od téměř monokulturních „anglických trávníků“ bývají pestré, druhově bohaté, barevné a voňavé. V navštívené zahradě obdivujeme zvláště vysoký podíl sedmikrásek. Majitelka chválí jejich léčivý potenciál, připravuje z nich výborný sirup a do polévek a nádivek přidává i listy.
Stejné využití listů a květů skýtá i violka vonná, lidově zvaná fialka. Na ochucení polévek a omáček se používají listy šťovíku, řebříčku, kontryhelu a bedrníku. Z jitrocele se připravuje sirup proti kašli a mladé listy lze obalit v těstíčku a smažit. Pikantní příchuť dodává bramborám trocha nati popence nebo řeřišnice, ze které majitelka používá i květy.
Jedlé květy |
|
Na ozdobu slaných pokrmů se hodí květy begonie, jako dekorace na saláty, chlebíčky a dorty květy macešek, chrpy, třapatky nebo slézu. Své uplatnění mají i rostlinky ptačince žabince, svěží zelené lístky plné vitaminů. Pampelišky, ze kterých se běžně dělá med, se také smaží. Dají se jíst tzv. na sladko, ochucené třeba medem a skořicí, nebo také „na slano“, například s kari kořením. Nahořklé listy mají příznivý vliv na játra a je možné je přidávat do salátů, špenátů či nádivek. Chuťově příjemný může být i hořký kořen, který lze jíst syrový nebo jej usušit a opražit či využít jako náhražku kávy. |
Jedlé květiny Majitelka zahrady doporučuje denivky, které mají výborné květní lístky. Jedlé jsou i čerstvé jarní výhonky, syrové nebo spařené na způsob chřestu. Osvědčila se i bohyška, květy a listy lichořeřišnice, jejíž poupata i semena lze nakládat jako kapary.Jedlé lemování zahrady
Cesty v zahradě jsou lemovány planým jahodníkem, samostatnou skupinou jsou „špenátové“ druhy – kromě kopřiv, které využívaly už naše prababičky, můžeme zkusit také bršlici. Měli bychom ale vybírat mladou se skládanými lístky.
Uplatnění v kuchyni najdou i hluchavky a plicník. Známé a vysoce oblíbené jsou listy medvědího česneku, který tu roste pod stromy v sadu (zóna 4). „Ideální stanoviště pro všechny lesní jarní druhy, zejména pro česnek medvědí,“ chválí naše průvodkyně a zmiňuje dále česnek podivný, který se rychle šíří v lesích a parcích pomocí pacibulek v květenství.
„Jsou jedlé a skutečně výborné, jenom bohužel trochu malé. Tyto druhy po odkvětu zatáhnou a uvolní prostor dalším, stínomilným druhům,“ dodává Jana Nováková.
Cestou do divočiny
Nacházíme se ve čtvrté zóně. Rostou tady plané druhy rostlin, o kterých jsme již mluvili, ale také třeba kostival, jehož smažené mladé listy obalené v těstíčku jsou rovněž výborné.
Doporučit lze i mladé rostliny vesnovky, které chutí připomínají brokolici, dále listy česnáčku a trochu štiplavé lístky žlutě kvetoucí barborky. Výborně chutnají i květy čekanky a pupalky dvouleté.
Z některých rostlin využívá majitelka i podzemní části – třeba hlízy čistce bahenního jsou velmi křehké a vysoce pikantní. Výborný prý je i kořen lopuchu podušený na oleji a ochucený sójovou omáčkou. Inspiraci na tento pokrm našla mezi japonskými recepty.
Nechte si poradit… |
|
Kořeny rostlin se využívají na podzim nebo na jaře, listy je třeba používat mladé, později bývají tužší, nahořklé nebo chlupaté. A protože využití planých rostlin je v poslední době moderní, je třeba zdůraznit, že jíst můžete pouze ty rostliny, které bezpečně poznáte a víte, že jsou jedlé! O některých je dobré poradit se s rostlináři a lékaři. |
