|
|
Zimní zahrada patří do kategorie luxusního zboží. Nejmenší o velikosti průměrného pokoje přijde zhruba na 150 tisíc korun, výjimkou však není ani částka kolem jednoho milionu. Zeptáte-li se stavebních firem, jaké chyby se nejčastěji jejich zákazníci dopouštějí, svorně odpovídají: za každou cenu chtějí ušetřit. Snížit náklady například o polovinu je podle nich nemožné. Dodávají však, že konečná stavba vždy bývá kompromisem mezi finančními požadavky majitelů, návrhem architekta a stavebními možnostmi.
Různé materiály, stejné nároky Zimní zahradu si zřejmě každý spojuje se sklem. Neméně důležitá je však i nosná konstrukce. Tady se nabízí výběr ze tří základních materiálů: dřeva, plastu a hliníku, případně z jejich kombinací. Každý z nich dodává zahradě jiný vzhled a liší se i jejich vlastnosti. Dřevěná konstrukce se vyrábí z lepených hranolů. Má výborné izolační vlastnosti, a to nejen tepelné, ale také snižuje hladinu přicházejícího hluku. Stejně jako jakékoli jiné dřevěné výrobky i zimní zahrady musíte natírat. V posledních letech se však nároky na údržbu snižují, neboť výrobci používají mnohem dokonalejší metody, než je natírání. Při máčení nebo impregnaci pomocí vysokotlaké pistole a podobně se látka dostane mnohem hlouběji do struktury dřeva, proto štětec nemusíte vzít do rukou několik let.
Plast se nejprve začal využívat na okna, později i k stavbě zimních zahrad. Pro tyto konstrukce se kvůli vyššímu statickému zatížení volí profily zpevněné ocelovými výztužemi. Mezi jeho přednosti patří prakticky nulová údržba a poměrně nízká cena. Výhodou hliníku je materiálová stálost. Ani po letech nebudou okna nikde dřít a půjdou dobře otevírat. Navíc jde o samonosný materiál, proto konstrukce zahrad bývají subtilnější. Podobně jako plast ani hliník nevyžaduje prakticky žádnou údržbu a hodí se hlavně tam, kde se předpokládá velké zatížení vlhkem. Variantou může být také kombinace dřeva v interiéru s vnějším krytím z hliníku.
Skleněný základ Nejeden majitel, který si zvolil dům se spoustou velkých oken, ví, jaké starosti to přináší. V létě dochází k přehřívání místností, v zimě tudy uniká příliš tepla. Kdo chce zimní zahradu využívat celý rok a také ji vytápět, měl by vyžadovat izolační dvojskla s koeficientem prostupu tepla U = 1,3.
Ta však na střechu, kudy dovnitř praží v létě slunce, ale většinou nestačí. Proto se často používají skla s pokovenou vrstvou, která odráží sluneční paprsky zpět a tím se snižuje pravděpodobnost přehřívání interiéru. Naopak u svislých stěn je tato vlastnost vítána, neboť tudy prochází teplo od podzimu do jara, kdy slunce „stojí“ nízko. Jeho paprsky zahradu vyhřívají a vy nemusíte tolik topit. Při výběru skla však nezáleží pouze na jeho tepelných vlastnostech, ale snad mnohem více na bezpečnosti. Už samotný projektant by měl zvolit takový materiál střechy, který unese i několik desítek centimetrů vlhkého sněhu, odolá krupobití a vichřici.
Samozřejmě existují nečekané extrémy v počasí, kdy ani sebelepší sklo nevydrží a praskne. Pokud se to stane, nesmí se však všude objevit spousta ostrých střepů. Střešní skla zimních zahrad proto bývají na vnitřní straně opatřena bezpečnostní fólií. Pokud se sklo rozbije, střepy na něm zůstanou nalepené a neublíží. Druhou variantu nabízí použití kaleného skla, které se při rozbití rozpadne na spoustu kostiček, o které se člověk neporaní. Místo bezpečnostního skla lze k zastřešení použít také polykarbonát. Má výborné izolační vlastnosti, je lehčí, a levnější. Díky komůrkovým výstuhám lomí průchod ultrafialových paprsků slunečního záření, proto se prostor pod ním tolik nepřehřívá. Použít ho můžete i na zahrady orientované na jižní či západní stranu, a to dokonce bez jakéhokoli zastínění.
Důležité větrání Poučka říká, že zhruba 15 % z celkové plochy zimní zahrady by mělo být otevíratelných. Přesto skutečné číslo se od doporučovaného může lišit podle orientace na světové strany nebo využití. Jedno je však jisté – větrání zimní zahrady musíte zajistit po celý rok. V zimě to bývá mikroventilací podobně jako u „obyčejných“ oken.
Názory se však liší na to, jak větrat v létě, zda si pořídit zahradu s otevíratelnou střechou, nebo ne.
Odpůrci otevíratelných střech tvrdí, že každý materiál se po čase opotřebuje. Jednotlivá okna pak přestanou stoprocentně těsnit a do zahrady by mohlo téci. Jako řešení nabízejí výměnu vzduchu takzvaným křížovým větráním. Do svislých stěn se osadí posuvná nebo výklopná otevíratelná okna a ventilační mřížky. Do střechy přijde ventilátor s termostatem, který přispívá k lepšímu proudění a výměně vzduchu. Fyzikální zákon, že teplejší vzduch stoupá nahoru a chladnější se drží dole, využívají firmy, které nabízejí zimní zahrady s otevíratelnými střechami. Ty bývají většinou doplněny o elektrický pohon, aby si člověk ušetřil zbytečné šplhání a lezení při jejich otevírání a zavírání. Elektromotor nejen zajistí snadnou obsluhu, ale také dovře okno tak, aby dokonale těsnilo.
Rozhodnete-li se do zimní zahrady umístit například bazén nebo pokud si přejete, aby v létě plynule navazovala na klasickou zahradu, zajímejte se o tomu odpovídající otevírání bočních stěn. Zatímco u některých zahrad otevíráte jednotlivé díly podobně jako obyčejné dveře, u jiných lze odsunout velkou část obvodových stěn bez toho, aby tady zbyla podpůrná konstrukce. Až ze dvou třetin můžete otevřít i samotnou střechu – je totiž rozdělena na tři stejné části, pouze ta u hřebene zůstává pevná a zbylé dvě se pod ni zasouvají. Nejen tyto střechy můžete doplnit čidly reagujícími na vnitřní teploty nebo déšť či vítr. Ideální je samozřejmě kombinace obou. Pokud teploty uvnitř zahrady přesáhnou vámi stanovenou hodnotu, zimní zahrada se otevře. Naopak při prvních dešťových kapkách nebo větru se sama zavře. Čidla stojí pět až patnáct tisíc korun, což je v celkových nákladech poměrně nepatrná částka.
Desatero zimních zahrad: 01 zimní zahrady se dělí na sezonní a celoroční 02 celoroční vyžadují kvalitnější konstrukci a vytápění 03 minimální plocha samostatné zahrady by měla být alespoň 15 m2, výška aspoň 2,5 metru 04 sezonní vyjdou levněji, ale chovají se jako skleník – v zimě tady klesají teploty natolik, že zde nemůžete ani posedět, ani pěstovat květiny 05 orientaci zimní zahrady zvolte podle využití – pracovnu bude lépe umístit například na východ, bazén na jih či západ 06 pokud nezajistíte dostatečné odvětrání, mohou teploty v létě u střechy dosahovat až 60 °C 07 kdo chce ušetřit, může na střechu použít místo skla polykarbonát 08 zimní zahrady se doporučuje ještě doplnit zastíněním, a to nejen svislých stěn, ale hlavně střechy 09 chcete-li si posedět večer u svíček v otevřené zahradě, pořiďte si sítě proti hmyzu 10 pokud plánujete uvnitř zahrady bazén nebo hodně rostlin, běžné větrání stačit nebude a raději si ještě pořiďte odvlhčovač nebo klimatizaci
Kontakty: AZ Ekotherm, spol. s r. o., Přátelství 79, 104 00 Praha 10, tel.: 267 711 529, fax: 267 711 399, e-mail: azeko@bon. cz , www.azeko.cz ; Stabos, spol. s r. o., 763 51 Bohuslavice u Zlína, tel.: 577 100 204, 577 991 388, fax: 577 991 103, e-mail: stabos@stabos. com , www.stabos.com ; Urban Trade, spol. s r. o., V Úvozu 283, 252 42 Jesenice u Prahy, tel./fax: 241 024 216, e-mail: urban@ipnet. cz , www.toptip.cz/urbantrade
text: Magdaléna Krajmerová foto: ISIFA, archiv firem AZ Ekotherm, Stabos, Urban Trade |
Na první pohled se zdá, že na konstrukci zimní zahrady není nic složitého. Stačí spojit několik svislých oken, přidat pár střešních a je to. Nesnesitelné horko, nebo naopak zima by však představovaly nejmenší nebezpečí takové stavby.
