Sladká vůně mimózy

Kapinice neboli akácie patří do čeledi citlivkovitých, která čítá asi čtyřicet rodů rozšířených v tropech a subtropech. V jednotlivém květenství mají tak velký počet tyčinek těsně vedle sebe, že vzniká dojem třapaté kuličky nebo válečku. Korunní lístky jsou zakrnělé.

Kapinice pro krásu i průmysl

Rod kapinice neboli akácie (Acacia), lidově mimóza, zahrnuje asi tisíc druhů. V Evropě není žádný druh domácí. Pocházejí ze suchých oblastí Afriky, Austrálie a Ameriky. Na kořenech vytvářejí hlízky, kde žijí bakterie, které vážou vzdušný dusík. Jednotlivé květy jsou uspořádány do strboulů nebo klasů, které dále vytvářejí podobu hroznu, laty nebo celého rukávu. Z velkého počtu kvítků v květenství se později vyvinou pouze jednotlivé rovné či zahnuté lusky v omezeném počtu. Lusk je podle druhu zploštělý, zaškrcovaný nebo jinak tvarovaný. U některých druhů je semeno obaleno slizovitým míškem. Semena v rozloupnutém lusku australské kapinice kyklopské připomínají červené oko Kyklopa po zásahu Odysea, každé tmavě hnědé semeno totiž obklopuje červená tkáň vzniklá zdužnatěním vaječného poutka. Kapinice mají medonosné květy. Řada průmyslových odvětví se neobejde bez plantáží některých druhů kapinic. Obsahují totiž alkaloidy, saponiny, kleje, gumy, flavonové glykosidy, třísloviny a vonné silice. Zpracovávají se ve farmacii, parfumerii a pro jiné účely. Kleje kapinic se v minulosti v Egyptě používaly do směsí k balzamování mumií. Některé druhy afrických nejedovatých akácií spásají divoká i domácí zvířata. Akácie se brzy po spasení snadno obnovují od kořenů. Rovněž dřevo kapinic je vyhledávané. Známým pojmem na světových trzích je železné dřevo kapinice česnekové, malinové dřevo kapinice hrotnaté s výraznou barvou a vůní nebo fialkové dřevo kapinice sladkolisté, z něhož se vyrábějí troubele dýmek.

Některé druhy teplomilných kapinic se vyvíjely ještě dále a vytvářejí v řapících nebo v dutých trnech prostor pro soužití s mravenci. Navíc je pohostí sladkou šťávou z nektarií v dolní části řapíku či podlouhlými tučnými béžovými výrůstky na konci listů, tzv. Beltovými tělísky. Jejich kousky vkládají mravenci larvám do kapsiček pod hlavičkou, odkud si larva podle potřeby ukousne. Mravenci na oplátku rostlinu chrání před nepřáteli, tedy nemilosrdně napadají vše, co se jen neopatrně otře o větev. Dokonce zlikvidují semenáčky konkurenčních rostlin v blízkosti zeleného hostitele. Je to například proslulá kapinice Bull-horn (býčí roh) z tropické Ameriky, správně kapinice růžkatá (A. cornigera) a dále africká Acacia drepanolobium.

Početná skupina kapinic redukovala listy na zploštělé řapíky – fylodia. Vzhledem se podobají listům a nahrazují i jejich funkci! Mladé rostliny vyklíčené ze semene mají u všech druhů kapinic s přeměněnými řapíky zprvu zpeřené listy a postupně, jak rostlina stárne, se listy proměňují na celokrajná fylodia. V místech černého dřeva se objevují přechodná stádia listů: na ploché fylodium přisedají zpeřené listy s řadami drobných lístků.

Kapinice se staly okrasnými dřevinami parků a zahrad v tropech a subtropech celého světa. Předností nejsou jen dlouho trvající vonné květy a krásné olistění, ale především schopnost rostlin čerpat vláhu z větší hloubky. Ochotně vyrostou do krásy na suchých a kamenitých místech. Jen některé druhy snesou vápenité půdy. Výborně snášejí řez, takže jsou vhodné pro sklizeň nakvetlých větviček, které se prodávají v květinářstvích severní a střední Evropy a do továren na parfémy. Ačkoliv nejsou v Evropě domácí, staly se již od 19. století symbolem jara na francouzské a italské Riviéře. Ve městech na francouzské Riviéře se každoročně pořádají květinové festivaly Mimosalia, které lákají nadšené zahradníky i zapálené botaniky. Součástí bývají zahradnické výstavy, pro mlsné jazýčky se prodávají kandovaná květenství kapinic,  briošky, sirup i lahodné želé. Nejznámější svátek mimóz se koná poslední víkend v lednu ve městě Bormes-les-Mimosas.

Co to tu tak sladce voní?

Od konce prosince do konce února se ze Středomoří dovážejí do Čech nakvetlé větvičky kapinic. Za nevlídných dnů navodí atmosféru přicházejícího jara. Je to především kapinice sivozelená (A. dealbata) a pryskyřičnatá (A. retinodes), kapinice vrbolistá (A. saligna), kapinice podalyriolistá (A. podalyriifolia), kapinice převislá (A. decurrens) a jejich odrůdy.

Kapinice zimních zahrad

Pro zimní zahrady, slunné vestibuly a do nádob v prostorných slunných chodbách a předsíních jsou vhodné spíše zakrslé druhy a vyšší, dobře snášející řez. Oblíbené jsou nízké akácie s ozdobnými fylodiemi. Žlutá vonná květenství lze pozorovat již od konce ledna. V létě mají ozdobné listy a některé druhy také malebné, křivolaké větve. Od 19. století se pěstovaly nejprve v zámeckých sklenících a později v zimních zahradách vilek. Šlo například o A. podalyriifolia (výška 3 m), A. pulchella, A. drummondii, A. lunata, A. ignorata, trnité A. juniperina (výška 1 m) a A. farnesiana. Vyšší druhy, jako je A. dealbata, A. decurrens a A. longifolia (výška 6 m), je nutné udržovat v určité výši hlubokým řezem nadzemních a v nádobách i podzemních částí. Nejlépe se jim daří ve studených sklenících a v chladnějších místnostech, kde v zimě neklesá teplota pod 3 °C nad nulou. Rostliny v nádobách je možné přes léto umístit na terasu, balkon či střešní zahradu. V roli osvědčené pokojové rostliny se v květinářství prodává A. armata o výšce 1,5 m. V odborné literatuře nastudujte nároky vámi pěstovaného druhu na složení zeminy. Většinou vyžadují kyselou zem s příměsí rašeliny.