|
|
Mnoho lidí se mylně domnívá, že taková přistíněná místa jsou pro pěstování květin a ozdobných rostlin v podstatě nevhodná. To je velké nedorozumění: v praxi se spíše setkáváme s opačným problémem, že totiž nutíme některé rostliny žít na plném slunci, i když by se tyto raději chladily v příjemném stínu. Většina bylin je ale nesmírně přizpůsobivá, a proto nepřekvapí, že najdeme kapradinu z lesa, jak se sluní na rozpáleném záhonu. Podmínkou je pouze dostatek přijatelné vláhy v zemi, protože takto musí samozřejmě vypařovat z listů mnohem více vody. Nejméně vhodné je, když nutíme květiny vyžadující plné slunce, růst ve stínu. To pak živoří a především málo nebo vůbec nekvetou. Proto je nutno znát dobře nároky jednotlivých druhů a do přistíněných míst sázet jen takové, kterým se to líbí. Několik takových vám dnes představíme.
1/ Popelivka (Ligularia przewalskii) je další pěknou a málo známou rostlinou. Její květy dosahují až do výše 120 cm. Výborně se hodí do vlhčích míst, i na břehy potoků či jezírek. Má ráda hlubší a živné substráty. Květy postupně nakvétají od července, někdy i dříve. Tato statná trvalka se dobře kombinuje s dalšími vzrůstnějšími rostlinami vyžadujícími vlhčí stanoviště.
2/ Denivku (Hemerocallis) sázely naše babičky již dávno i pod ovocné stromy do předzahrádek. A věděly proč: tyto dekorativní trvalky jsou nenáročné, vydrží na příznivém stanovišti mnoho let a stále bohatě kvetou. Vyžadují výživnou a hlubší, spíše těžší půdu s dostatkem vláhy. Na trhu je velké množství kultivarů v barvách od žluté do oranžové, které kvetou od května do srpna.
3/ Bergénie (Bergenia) jsou nenáročné a tradiční rostliny. Pěstují se pro velké a dekorativní listy, které zůstávají zelené i v zimě. Rovněž květy jsou velmi efektní. Spokojí se i s méně kvalitní půdou od suché až po vlhkou. Pěkné jsou také u vody, pod stromy a u zídek.
4/ Hluchavka (Lamium maculatum) roste přirozeně v listnatých lesích Evropy a podle toho je skromná. Existují odrůdy s pestře zbarvenými listy, které navíc i pěkně kvetou od bílé až po purpurovou. Je to velmi nenáročná rostlina spokojující se téměř s každou zeminou. Výborná je k pokrytí půdy všude tam, kde toho už moc nechce růst, především u paty zídek a pod hustými stromy.
5/ Prvosenka (Primula x bullesiana) je krásnou trvalkou vlhčích míst. Kvete nápadně od června do července a je ideální na březích jezírek nebo jiných místech s dostatkem vláhy v zemi i ovzduší. Sázíme ji vždy do větších skupin, abychom dosáhli mohutného efektu. Půda má být těžší a dobře zásobená živinami.
6/ Dlužicha (Heuchera) je nízká trvalka s růžicí listů, z nichž vyrůstají stvoly s drobnými květy. Vedle druhů se zelenými listy a červenými květy jsou i hnědočervené kultivary jako na našem obrázku. Najdeme je například pod názvem Heuchera Palace Purple. Nejlépe se jí daří v propustné a vápenité půdě, ve stínu snese i sucho. Kvete od června do července.
7/ Orlíček (Aquilegia) je trochu zapomenutá trvalka. Škoda, neboť jsou to opět velmi nenáročné květiny, o které se téměř nemusíme starat. V poslední době se objevují nové a velmi krásné kultivary, jež se v přistíněných koutech zahrady velmi vyjímají. Vyžadují humóznější substráty a dostatek vláhy. Kvetou od června do července.
text: Jiří Prouza foto: autor |
Častým problémem při osazování zahrady jsou místa, kam se sluneční paprsky dostávají jen stěží – tedy všechny kouty za vysokými zdmi nebo plochy pod korunami větších stromů. Někdy je tu dostatek vláhy, jindy naopak sucho. S vodou si ale v případě potřeby umíme poradit stejně jako s kvalitou půdy. Co sem tedy vysadit?
