Užitečné třešně a višně

Peckoviny jsou plody velmi početného rodu slivoň Prunus. Zahrnuje množství druhů, od slivoně trnky (Prunus spinosa) přes různé druhy švestek, slív a renklód, broskvoně, meruňky a mandloně až třeba po okrasnou sakuru, symbol Japonska. Třešně patří k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším pro časné zrání a příjemnou chuť. Višně s nahořklou chutí mají své místo hlavně při výrobě nápojů. Protože se rychle kazí, často se zavařují a snášejí dobře i zmrazení. Kříženci obou druhů se nazývají sladkovišně.

Tradice je tradice

Pěstování třešní má v tuzemsku dlouhou tradici, zejména v okolí Prahy, na Kolínsku a na Turnovsku, kde jsou vázány na hluboké půdy, často s červenavým odstínem. Opylovací poměry mohou být složitější, některé odrůdy jsou cizosprašné. Jako opylovač se nejlépe hodí třešeň ptačí neboli ptáčnice (Prunus avium). V přírodě se vyskytuje často, a to ve dvou formách, bělokoré a hnědokoré, přičemž školkaři vyhledávají raději tu první.

Višeň se pěstuje nejčastěji štěpovaná na višeň tureckou čili mahalebku (Prunus mahaleb), která roste místy ve volné přírodě na jižní Moravě. Jako podnož omezuje vzrůst naštěpované odrůdy – hodí se pro menší tvary (zákrsky a čtvrtkmeny). Višňový odkopek se jako podnož uplatní hlavně ve vlhčím prostředí. Semenáče ušlechtilých odrůd třešní a višní se ve školkařské praxi neužívají.

Jistota výnosu je u třešní a višní dosti vysoká. Úrodu nejčastěji ohrožují pozdní jarní mrazíky, proto se pro jejich pěstování nehodí mrazové kotliny. Hmyzím škůdcem je vrtule třešňová, jejíž larvy vyžírají plody zevnitř, ale nejhorší jsou špačci a kosi. Různá „plašidla“ mají jen omezenou účinnost. Nejlépe poslouží vzrostlá ptáčnice poblíž zahrady – krom opylovací funkce budou ptačí škůdci vyhledávat její menší a ranější plody. Deště v době sklizně způsobují praskání plodů.

Mít vlastní stromek

Vypěstovat si vlastní stromek není příliš obtížné. Stačí si opatřit vhodnou podnož – třešeň ptáčnice roste na venkově poměrně často, nebo si ji vypěstujte z pecky, zabere to dva až tři roky. Přenesete-li si na zahradu jednoletý semenáč, výhon po výsadbě nezkracujte, pěstujte kmínek z vrcholového pupenu. Roubujte ve výšce, kde chcete založit korunku. S roubováním začněte podle počasí už v únoru až březnu.

Nejjednodušší je roubovat jednoduchou kopulací, na silnější podnož zkuste „kozí nožku“. Na podnoži nechte tažný pupen. Po srůstu roubu a podnože musíte včas povolit úvazek, aby nedošlo k zaškrcení, obrost na kmínku podnože odstraňujte také co nejdříve po srůstu, aby nevznikly velké rány. Roubovat lze i v srpnu, ale v zimě mohou rouby namrzat.

V druhém roce po naroubování založte korunku, ideálně s pěti kosterními výhony a terminálem. V srpnu seřízněte výhony asi o třetinu, aby se rozvětvily. Třešním stačí jen mírný průklest, višně mívají sklon k široce rozklenuté až převislé koruně. Je to jediný ovocný strom, u nějž se řez provádí na vnitřní pupeny místo na vnější. Rány dobře ošetřete štěpařským voskem nebo stromovým balzámem, v opačném případě hrozí onemocnění klejotokem.