Když si zakoupíte ovocný stromek ve školce nebo zahradnictví, například nějakou roubovanou odrůdu jabloně, hrušně, slivoně, třešně, broskvoně… tak se vždy skládá ze dvou částí, ze dvou různých jedinců – z podnože a z roubu dané odrůdy. Podnož tvoří kořeny a část kmínku stromku, roub (odrůda) tvoří horní část kmínku a korunu.
Roubování je nejčastější a nejrychlejší způsob, jak množit ovocné stromy. Dříve se roubovalo na semenáče, vyrostlé ze semínek krásných velkých jabloní. Podnož se tedy chovala celkem galantně a dovolovala odrůdě na ní naroubované vyrůst ve velký krásný strom a plodit sto let a déle. Pro podnože stromů sázených k cestám se využívaly semenáče z tzv. kmenotvorných odrůd, aby se pod nimi dobře projíždělo, byly vyšší a mohutnější. Mnoho takových velikých jabloní ještě dožívá u silnic.
Někteří zahradníci neroubovali, ale jen sázeli semínka. Neměli pořád ty samé odrůdy, ale plody mohly být také výborné. Po mnoha generacích se totiž geny ustálí a i ze semínek plodí strom podobně jako jeho rodiče. Příkladem je výborná stará odrůda Jadernička moravská. Můžete takto postupovat i u jiných odrůd, máte-li chuť a větší pozemky.
Výhody a nevýhody malých stromků
Problém z mého hlediska vnáší do roubování moderní velkovýrobní komerce a zmenšování zahrádek. Byly vypěstovány zakrsající formy ovocných druhů, někdo by mohl říci mrzáčci, kteří zůstávají i v dospělosti malí. Když se namnoží a použijí jako podnože, žádná odrůda na nich nemůže vyrůst větší, než jí dovolí kořeny a kmínek podnože.
V běžných zahradnictvích a školkách je téměř nemožné sehnat dnes jabloň, která není naroubovaná na zakrsajících podnožích. Výjimkou jsou pěstitelé starých odrůd, ale ty objeví jen ten, kdo hledá.
Zakrsající podnože mají své výhody – stromek zůstane malý, což je do malých zahrádek praktické. Bohužel, životnost takového „frankensteina“ je pouze deset až patnáct let. Poté nastává fáze umírání. Ovocný stromek se doslova trápí, nemůže dál růst. Koruna roste nepřirozeně. Vyžaduje tedy i řez, což u nepoškozené jabloně ze semínka nebo na vzrůstné podnoži nutné ani žádoucí není (můj názor i zkušenost, s čímž většina vášnivě řezajících ovocnářů nesouhlasí).
U jabloní se používá několik typů zakrsajících podnoží, některé jsou úplně trpasličí, jiné dovolí vyrůst stromku třeba do poloviční velikosti. U ostatních ovocných druhů bývá obvykle na výběr mezi různými podnožemi. Za nejlepší považuji ty plně vzrůstné, ideálně semenáčové (= podnože množené výsevem semen, ne klonováním).
U broskvoní a meruněk se často roubuje na myrobalán, což je vzrůstná podnož, ale může tvořit v okolí výmladky z kořenů. V našem Severočeském kraji mi žádné roubované meruňky ani broskvoně dobře nerostou, proto především broskvoně s velkými úspěchy pěstuji pouze ze semen.
Ze zkušenosti předků |
|
Roubovalo se odnepaměti a lidem to velmi pomáhalo k rychlé dobré úrodě. Přišel-li kdysi člověk do nějaké odlehlé části země a chtěl se tam usadit, mohl si přinést s sebou v mokrém hadříku větvičky oblíbených ovocných stromů a naroubovat si je na místní divoké planější ovocné stromy nebo druhy podobné. Divoké lesní jabloně nebo hrušně polničky (veliké stromy s malými nejedlými plody), vysemeněné v okolí, měly už roky náskok, kořeny hluboko v půdě, nebylo třeba čekat na první plody dlouhá léta. Člověk tak využil zdravou divokou sílu přírody ke svému zahradničení. Když po pár letech hospodaření už neměl na pozemku co oroubovat, vysel si semínka svých odrůd ovocných stromů, nechal je dál růst a čekal, jak budou plodit. Tak vznikaly nové odrůdy. Druhou možností bylo přeroubovat je osvědčenou oblíbenou odrůdou a naklonovat si tím tuto odrůdu v sadu. |
Úskalí masového pěstování
Množení roubováním nebo očkováním (místo větvičky se „naroubuje“ jen pupen neboli očko) je pro zahradnické firmy výhodné, protože získají desetitisíce stromků stejně velkých, levně a rychle. Na tom není nic špatného, poptávka je velká.
Potíž shledávám ve volbě zakrsajících podnoží a nevědomosti laické veřejnosti, co si vlastně pořizují. Stromky na mrzáčcích nikdy nebudou krásné, velké a dlouhověké, je to pouze spotřební zboží, které sice rychle plodí, ale vyžaduje značnou údržbu. Z mého pohledu je to nesmyslný výdaj práce, peněz a času a neradostný obraz pokřivené přírodní hojnosti.
Mám stromy, kde jsem do země píchl jadérko a postavil kolem ochranu proti okusu, a po šesti letech sklízím báječné ovoce. Nic z mých ovocných výsevů nikdy nebylo plané, oproti běžným pověrám, a jsou to překrásné odolné a bezúdržbové stromy. Radost usednout k nim při západu slunce s dýmkou a promlouvat s nimi. Kupujete-li si stromek, měli byste mít úplně jasno, co můžete očekávat.
Vysoký, nebo nízký kmen?
Další velké a časté nedorozumění vzniká, když si zákazník v zahradnictví kupuje tzv. vysokokmen. Tyto ovocnářské termíny (zákrsek, čtvrtkmen, polokmen, vysokokmen) se vztahují k výšce založení koruny, ale zaměňují se za označení podnože. Můžete si tedy koupit stromek, který má korunku založenou až ve výšce dvou metrů, tzv. vysokokmen, a očekávat, že vám vyroste mohutný strom.
Bohužel, je-li naroubován na mrzačící podnoži, nebude mít možnost růst a po pár letech plození a řezu zahyne. V zahradnictvích to ale nikdo obvykle zákazníkům nevysvětlí. Chcete vysokokmen, dostanete vysokokmen, ale došlo k fatálnímu nedorozumění.
Vzato z druhé strany, můžete mít i plně vzrůstný stromek, jehož koruna bude založena nízko, a bude se mu říkat čtvrtkmen nebo polokmen. Přesto díky silným kořenům a kmeni vzrůstné podnože vyroste v mohutný strom. Spodní větve však zůstanou nízko a budou masivní a silné. Pod takovým stromem nebudete moci chodit a jezdit (u cest například), ale úroda bude níže. Proto je velmi důležité při nákupu stromku udělat zároveň rozhodnutí o volbě podnože a výšce koruny.
Jak si s tím tedy poradit? Pro malou zahrádku se hodí přijmout současnou filozofii a pěstovat vědomě malé krátkověké roubované ovocné stromky. Lze zvolit i cestu přirozenosti – ovocné keře (aronie, rakytník, rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, hlošiny okoličnaté, zimolez kamčatský) a menší ovocné stromy jiných druhů (semenáčové broskvoně, višně, mišpule, muchovníky, kdouloně…).
Opačná alternativa je pořídit velký pozemek, třeba kus pole, a založit si rodový statek plný nádherných stromů, s loukou, jezírkem, houpačkou a domečkem ve větvích pro děti… Cesta je otevřená. Chcete-li sázet pro sebe i pro potomky velké statné ovocné odrůdové stromy, musíte hledat podnože plně vzrůstné nebo tzv. semenáčové. Často pořídíte lépe u prodejců starých odrůd na internetu než v běžných zahradnictvích (čest výjimkám!). Můžete si také pořídit stromky na zakrsajících podnožích a zpravokořenit je.
Více detailů o ovocných stromech, jejich sázení a zpravokořeňování v případě potřeby najdete na mém webu a v knize Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku.
Zpravokořenění |
|
Zpravokořenění umožní odrůdě, aby pustila své „pravé“ kořeny a zbavila se podnože. Lze to uskutečnit mnoha způsoby. Nejjednodušší je zasadit zakoupený stromek hlouběji tak, aby místo roubování bylo nejméně 10 cm, ideálně 20 cm a více pod povrchem půdy. Není zcela zaručené, že stromek zpravokoření, ale je to časté. Šance se zvýší, když na části kmínku odrůdy, která bude pod zemí, trochu narušíte kůru nebo jej přiškrtíte omotáním kouskem měděného drátku. V místě narušení kůry nebo přiškrcení se snadněji vytvářejí kořeny. Setkávám se často s fámou, že stromek může po zpravokořenění zplanět. To je úplný nesmysl. Odrůda zůstává stejná, ať má vlastní kořeny, nebo ji živí podnož, nezmění své geny ani typ plodů. Najednou přestane na pár let plodit a bují zeleň. Kdo nechápe, co se děje, začne stromek usilovně řezat a dožadovat se plodů. Tento tragický omyl obvykle končí ničením stromku nesmyslným řezem, frustrací majitele a fámou, že stromek zplaněl. Přitom jen chtěl růst, jak má, dlouho žít a plodit pro potomky. Jen ta volnost mu chyběla. Ostatně, leckteří lidé, shrbení cestou do práce, se také cítí podobně. |
Více se o autorovi a jeho projektech dozvíte na portále Ekozahrady.com.
