Skip to content

ZAHRADA: Harmonie stylů a krása cizokrajných dřevin

Soukromá zahrada parkového typu u rodinné vily v Říčanech u Prahy je založena na bohaté tradici a stylové pestrosti. Najdeme tady pečlivě upravenou francouzskou zahradu i meditační zahradu v japonském stylu. A hlavně jedinečné arboretum s celou řadou vzácných dřevin. 

„Snažíme se zachovat stávající architektonické řešení domu i zahrady, ale změn je tady v letošním roce přece jenom dost. Vyměnili a doplnili jsme celou řadu dřevin. Je to teď vlastně více arboretum. Svým zaměřením na jižní polokouli, se vzácnými druhy z Patagonie, Ohňové země, Tasmánie a Nového Zélandu, jsme v tomto rozsahu asi jediní pěstitelé ve středoevropském klimatu. Nic ve skleníku, všechno je venku – ať si miláčkové zvykají na Česko…,“ říká na úvod náš hostitel doktor Ivan Brdička.

Lavička v jasmínu (českém) pod stinnými korunami nádherných kultivarů javoru

Úcta k historické tradici

Abychom pochopili krásu zahrady, je třeba vnímat i původní architekturu domu. Manželé Brdičkovi udržují dům i zahrady podle tradičních zásad a doporučení. Vilu postavil v roce 1921 podnikatel Josef Novák, majitel Parkhotelu Monopol, který stával v těsném sousedství, zahrada byla osázena převážně ovocnými stromy a významnou plochu zaujímaly zeleninové záhony pro potřeby kuchyně.

Krása letní zahrady umocněná trvalkami

V roce 1931 získal nemovitost architekt Václav Šurovský a provedl některé barokizující úpravy, z nichž nejnápadnější je dodnes zachovaná fasáda. Rodina využívala nemovitost pouze jako letní byt a o zahradu se staral profesionální zahradník, který bydlel v sousedním domku. A podle dochovaných materiálů to dělal velmi dobře. Architekt mu ovšem ztížil práci tím, že provedl poměrně složité parkové úpravy, založil francouzskou zahradu a vybudoval skleník, který sloužil k pěstování květin.

Skleník s rozkvetlým lánem kaktusů je v květnu a červnu skutečnou pastvou pro oči.

Do vlastnictví rodiny Brdičků přešla vila v roce 1946, a tím se začíná psát i nová etapa historie zahrady. Současní majitelé si na pomoc přizvali zahradního architekta Matouše Jebavého, který navrhl architektonické řešení s respektem k původní koncepci a cestám. Výběr stromů, keřů i ostatních rostlin již významně ovlivnili manželé Brdičkovi. Základní navrženou kostru plně akceptovali, omezili pouze rozsah ovocné výsadby, aby uplatnili svůj vlastní nápad vybudovat meditační a čajovou zahradu v japonském stylu. Z dřívější doby se zachovaly dva mohutné staleté červené buky před vilou a asi devadesátiletá magnolie.

Časné jaro s magnolií a vřesovcem je nezapomenutelné.

Nízkoúdržbová zahrada postupně přešla k vyšší formě okrasných zahrad parkového typu a přibylo i odborné práce. Restaurováním postupně prošel i dobový zahradní bazén z 30. let minulého století, který je opatřen moderním filtračním zařízením. Dostatečnou zásobu vody zajišťuje původní studna hluboká přes 30 metrů.

Rodinný dům ponořený do zeleně zahrady působí jako oáza klidu, pohody, romantiky a nostalgie.

Dovolená na zahradě

„Cílem obnovy bylo vytvořit příjemné prostředí v okolí vily, poskytující dostatek klidu a domácí pohody. Aktivní i pasivní dovolenou lze teď prožít i doma,“ vysvětluje svůj záměr majitel a zároveň prozrazuje, že každá zahrada je tvůrčím nikdy nekončícím procesem. Budování této zahrady navíc dostalo zcela nový náboj, když se na scéně objevil známý dendrolog inženýr Zdeněk Blahník s nápadem shromáždit na jednom místě všechny rody jehličnanů schopných přežít tuzemské klimatické podmínky.

Ivan Brdička k tomu říká: „S velkým entuziasmem jsme se do toho pustili a přitom jsme si nemohli nevšimnout Blahníkovy neobyčejné schopnosti určit i velmi vzácné a u nás dosud nepěstované dřeviny. Proto jsme s trochou škodolibosti začali pátrat po skutečných raritách, které by nebylo možné okamžitě určit. Byla to skutečně fuška a ojedinělá vítězství jsme začali slavit až s čerstvými novinkami z Ohňové země a Tasmánie…“

Změny na zahradě v Říčanech u Prahy pro letošní akci Víkend otevřených zahrad přičítají majitelé právě tomuto setkání. Základním pravidlem ale stále zůstává, že sbírka dřevin nesmí rušit původní architekturu, ale naopak ji nevtíravě zdůraznit.

Rozkvetlá skalka v popředí s výhledem do nekosené části zahrady

V současné době tady lze najít kromě jiného i zcela ojedinělou sbírku asi 300 druhů dřevin z mírného pásma celého světa, z lesů severní i jižní polokoule. Pozorný návštěvník uvidí téměř všechny rody jehličnanů, které jsou schopny přežít tuzemské zimy (a to často i navzdory údajům z odborné literatury), a také velmi neobvyklé a zcela vzácné listnáče.

Dva ze souboru asi 250 rododendronů patří mezi ty nejkrásnější.

„Výsledkem naší takzvané hry se známým dendrologem je velmi atraktivní arboretum, jakoby ukryté ve skořápce z ořechu, které tu může být ještě za sto let, jenom hráči už tady nebudou. Ale budou v něm, tak nějak, žít dál…,“ dodává na závěr Ivan Brdička.

Majitelé zahrady manželé Brdičkovi 

Původním vzděláním zoolog a lékařka našli svoji zálibu v okrasných zahradách. Své dílo pravidelně představují v rámci akce Víkend otevřených zahrad.