Zahrada, která si umí pomoci sama

Inspirovat se můžeme i ve veřejných parcích a zahradách. Přibližně od 80. let 20. století se začala řešit intenzita údržby zeleně, tedy adekvátnost nákladů na údržbu a následného efektu. Viditelným výsledkem výzkumných snah a vlastně i jiného přístupu se staly štěrkové záhony neboli trvalkové záhony s vyšším stupněm autoregulace (můžete je vidět třeba v Dendrologické zahradě v Průhonicích). Snižování intenzity údržby zeleně – veřejné i soukromé – se ovšem neobešlo bez nového přístupu k rostlinám, respektování jejich stanovištních nároků, dynamiky jednotlivých druhů, užití nových zahradnických postupů, například mulčovacích materiálů. Vzniklo velké množství trvalkových směsí pro rozličná stanoviště – co se týče světelných, půdních i vlhkostních podmínek.

Rady pro trvale bezúdržbové zahrady

Abychom dosáhli stavu, kdy si zahrada poradí sama, je potřeba:

• Dobře určit místní podmínky. Jak na to? Jednoduše podle toho, co roste v okolí. Například kopřivy indikují zásobení dusíkem. Jinak se půdní rozbory provádějí v agrochemických laboratořích. Dá se ale říct, že neuděláte chybu, zvolíte-li druhy, které jsou místně příslušné, ideálně pak druhy domácí. Většinou považuji za vhodné v zahradě zkoncentrovat okolní krajinu.
• Velmi pečlivě provést zemní a přípravné práce. Správně připravená půda je celoplošně zkypřená, odplevelená, bez dalších cizorodých částí, např. kořenů, kamenů, stavebních zbytků a podobně. Zkypření musí napravit i zhutnění půdy, které vzniká při stavební činnosti, třeba kvůli pojíždění mechanizací. Následně se povrch půdy srovná, nejčastěji hrabáním. K zemním pracím náleží i vylepšení půdních vlastností například zapracováním kompostu či vylehčení pískem.
• Při výsadbách respektovat patra vegetace i odlišnou rychlost růstu jednotlivých druhů. Pro eliminaci plevelů je dobré rychlé vytvoření vegetačního krytu, a to i velmi nízkého či půdopokryvného (zabráníte tak zastínění a horšímu vzrůstu pomaleji rostoucích keřů). K jeho vytvoření se hodí trvalky, výběr těch suchomilných najdete na předchozích stránkách.
• Znát finální rozměry jednotlivých druhů. Nedává smysl rostliny příliš zahušťovat, protože často i po odstranění „výplňového“ keře už okolní dřeviny nedosáhnou patřičně atraktivního vzhledu, jejich tvar není kompaktní a pravidelný.
• U travnatých ploch si ujasnit jejich budoucí využití (bude celá pochozí, nebo jen pohledová) a následně zvolit vhodnou směs. Pro méně náročné pocházené plochy určitě dává smysl použít místo parkového trávníku trávník bylinný. Tato suchovzdorná a méně náročná směs s určitým podílem bylin jako celek vypadá homogenně. Na rozdíl od náročnějšího parkového trávníku, v kterém se během času objeví jetely a výsledný efekt sjednocený není. Mimochodem právě bylinný trávník se vyskytoval v historických zahradách, obejde se bez používání herbicidů, umožňuje nízkou seč a je vhodný pro pocházení.