Zakládáme kapradinárium

Pozorováním v přirozených lesích se dá zjistit, že i na místech poměrně suchých mohou růst rostliny, které preferují humózní a vlhčí půdu. Za tajemstvím jejich prosperity se mnohdy skrývá tlející dřevo či jiný nahromaděný organický „odpad“, tedy nastávající humus. Dřevo se při rozkladu mění na měkký materiál, který nasává vodu jako houba. Je-li úplně nebo částečně skryté v zemi, jeho vysychání se zpomaluje a v létě, když dlouho neprší, rostliny z něj mohou čerpat vláhu. Les díky tomu nemusí nakupovat hadice, čerpadla, závlahové systémy ani platit za vodu. Prostě jen rozhazuje své dřevo na zem a zastýlá ho listím a jehličím. nejlepší jsou v tom lesy listnaté. Můžete je během jednoho odpoledne napodobit a vytvořit na kousku zahrady to, co se v lese vytváří třeba stovky let.

Jaké materiály využít

Dřevo lze použít buď již zetlelé, nebo klidně čerstvé. Větve, špalky, neošetřené trámy, nahnilé palivové dříví atd. Použijete-li čerstvé dřevo, efekt se dostaví později, ale o to déle bude trvat. Rostlina během prvních několika let důkladně zakoření, půda se kolem ní bude postupně stále zlepšovat, a je-li vybrané místo pro ni vhodné, bude tam růst bez jakékoliv další péče i nadále. Během prvních zakořeňovacích let ocení samozřejmě zálivku i mulčování, protože má kořeny poměrně mělce. Kapradiny časem prokoření do velkých hloubek a stanou se plně soběstačnými i v suchých obdobích roku. Výborným mulčem je štěpka z listnatých stromů, sláma, kusy větviček, dřevěné uhlí nebo posekaná tráva. Dokonce můžete na povrch dát i celé klády, pařezy a tlusté větve a napodobit tím přirozené pralesní prostředí. Estetika vašeho díla tím jen získá.

Nikdy ale nepoužívejte jedovaté železniční pražce nebo jiné chemicky ošetřené dřevo. Také nedoporučuji žádné umělé mulčovací textilie nebo koberce, nic takového do půdy a zdravé zahrady nepatří.

Chcete-li v okolí rostlin potlačit plevel, vložte pod mulč rozložené kartonové krabice, nejlépe bez barevného potisku a zbavené plastových pásek. Kůru nebo štěpku z jehličnanů použijte, pouze pokud vysazujete kyselomilné rostliny. Uvědomte si však, že pokud dané místo není v blízkosti živých jehličnanů (kolem nichž bývá sice kyselo, ale dost sucho), kyselost se během let zase ztratí. Půda se uzdravuje a vždy směřuje na pH stupnici k neutrálu. Pro větší harmonii a trvalou bezúdržbovost je lepší volit rostliny, které kyselou půdu nepotřebují. Rašelinu nepoužíváme nikdy, protože její těžba poškozuje vzácné lokality a dopravuje se z daleka. Kompost z biologických odpadů může vznikat na místě, má podobnou strukturu a je výživnější.

Rovnováha uhlíku a dusíku

Do jámy není vhodné dávat piliny, hobliny, slámu ani papír. Tyto materiály můžete použít jako mulč na povrch. Klidně je smíchejte s posekanou trávou, která jim dodá dusík a zajistí příjemné tlení. Jsou to totiž materiály uhlíkaté, které pro svůj rozklad potřebují dusík z okolní půdy, a ten pak může rostlině chybět. Ve vrstvě mulče to tolik nevadí jako v hloubce u kořenů. Asi vás napadne, proč tedy doporučuji dát do jámy celé kusy dřeva? Je to proto, že dřevo se ve velkých kusech a pod zemí rozkládá velmi pomalým tempem, na rozdíl od jemných kousků pilin nebo slámy. Dusík se tam stačí přirozenou cestou doplňovat. Chcete-li dodat „extra“ dusík, můžete zalévat jíchou (zákvasem) z kopřiv nebo kostivalu, ředěnou močí nebo do půdy či pod mulč přidat odleželý, lehce nakompostovaný hnůj. To vše pomůže obnovit i půdní život, naočkovat půdu užitečnými bakteriemi, vyživit půdní mikroorganismy.

Kdy tuto techniku použít?

Kdykoliv máte pocit, že vysazovaná rostlina by měla raději více vlhko, než kolik ho je v daném místě. Také když víte, že nemáte čas nebo chuť vysazené rostliny první roky častěji zalévat.
Dotyčné místo v zahradě může být nyní extrémně vyčerpané, půda v něm chudá. Aplikací organické hmoty a výsadbou rostlin se obnoví úrodnost a koloběh živin. Není to tedy jen nějaké dočasné zlepšení, ale trvalá náprava poškozeného zahradního ekosystémku. Po celá další staletí se nastartovaná rovnováha bude zlepšovat a půda bude živější, humóznější a lépe udrží vláhu, i bez vaší konstantní péče.

Tato technika je ideální pro všechny druhy bylin i dřevin původem z lesů nebo z jejich okrajů. Téměř každá rostlina, která roste ve stínu či polostínu, to uvítá. Výjimkou jsou středomořské bylinky a jiné plně suchomilné druhy, pocházející z vyprahlých strání a skal. Totéž platí i o dřevinách. Pro většinu druhů je velmi přínosné, když mají u kořenů k dispozici zásobárnu na vodu, třeba právě ve formě tlejícího vlhkého dříví.

Vyladění okolí

Když už začnete tvořit, není nutné omezit se pouze na výsadby kapradin a jiných rostlin do dřevěné díry. Můžete vedle zakopat starou vanu, napustit ji vodou, do ponořeného květináče se štěrkem vysadit vodní rostlinu, dát do ní dřevěné prkno, po kterém mohou vylézt spadlí živočichové, a máte instantní tůňku. Žáby se vám odvděčí regulací slimáků. Taktéž hromada klád, větví a listí (kterou mohou z boku zarůstat nové kapradiny) je skvělým úkrytem pro ježky nebo užovky. Užovka může velmi efektivně v zahradě regulovat přemnožené hlodavce a člověku není nebezpečná. Kdykoliv získáte další dřevo nebo kameny, můžete pokračovat v tvorbě zajímavých zákoutí, pralesních zátiší a romantických zahradních scenérií. Pokud jste vše založili promyšleně, za dva roky už se o tohle místo nebudete muset vůbec starat. Získáte trvale bezúdržbový kout zahrady, který sám poroste do krásy jako v pralese!