Zelená během zimy

V našich podmínkách je stálezelených rostlin méně než v  krajích, kde jsou mírnější zimy. Přitom mít stálezelený listnatý strom je častým přáním majitelů zahrad. To je bohužel nesplnitelné, protože stálezelené duby a další druhy, které potkáte na dovolené v jižní Evropě, nepřežijí naši zimu. Naštěstí si můžete vybrat z jiných rostlin, jejichž sortiment je dost bohatý.

Výhody a nevýhody jehličnanů

Nejdůležitějšími a největšími stálezelenými rostlinami u nás jsou jehličnaté stromy. Až na několik výjimek (modřín, tisovec

a metasekvoje) skutečně neopadávají, ale přesto se během roku mění – mladé jehlice mívají svěží barvu, někdy i poměrně nápadnou (třeba na jaře má odrůda sytě zeleného smrku východního, Picea orientalis ‘Aurea’, své větvičky sírově žluté). Můžete vybírat mezi domácím smrkem, borovicí a nepřeberným sortimentem cizokrajných druhů a odrůd, které se v zahradách a parcích pěstují tak dlouho, že vám připadají naprosto běžné. Sloupovité, převislé, kulovité a barevné odrůdy přitom mají i určitá úskalí – pokud to

s jejich kombinací přeženete, bude vaše zahrada kýčovitá.

Je tady ještě další nevýhoda: poměrně často se stává, že přijdu na zahradu, kterou si majitelé nechali upravit před několika lety, ale nejsou s ní spokojeni a neumějí říci proč. Po zběžné prohlídce pokládám otázku: „Vy jste si objednali zahradu, kde nebudou listnaté dřeviny, abyste nemuseli uklízet listí, že?“ Jejich přání se sice splnilo, ale zahrada s živým plotem ze zeravů (Thuja) nebo cypřišků (Chamaecyparis), se skupinkami jehličnanů a několika stálezelenými keři je sice celoročně zelená, avšak působí strnule, smutně a někdy až depresivně. Holé větve stromů zkrátka do přírody patří.

Stálezelené listnaté keře

Na rozdíl od jehličnanů se během roku přece jen více mění. Možná si toho ani nevšimnete, ale i ony každoročně opadají a narostou jim nové listy – nejčastěji na jaře. Výměna je ale rychlá a průběžná. Kromě toho mnohé z nich výrazně kvetou – nejnápadnější jsou pěnišníky (Rhododendron). Jiné plodí, třeba cesmína, symbol Vánoc v Anglii. Některé keře „zvládají“ obojí – např. hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinaea), která v dubnu nebo květnu kvete a na podzim se obalí spoustou plodů. V zimě zahradu probarví také vřesy a vřesovce, které postupně rozkvétají a mívají i pestrolisté kultivary. Opadavé listnáče ale rozhodně nezatracujte – změkčí vzhled vaší zahrady a vdechnou jí život.

Traviny pro zimní období

Nápaditá, živá a opravdu zajímavá zahrada se neobejde bez travin

a trvalek. Trávník v našich podmínkách bývá v zimě nažloutlý

a zahnědlý, ale řada okrasných vytrvalých travin svou barvu neztrácí. Sytě zelené jsou některé ostřice (například Carex morrowii), kostřavy (třeba Festuca scoparia), bika (Luzula)

a spousta bambusů (Sasa, Sinarundinaria a další). Jednou

z nejoblíbenějších je kortadérie (Cortaderia sellonana), které se nesprávně říká „sloní tráva“ nebo „pampová tráva“.

Stálezelené trvalky

Trvalky se v zahradách pěstují především pro krásné a nápadné květy, které oživují zahradu několik měsíců. Existuje ale skupina druhů, kterým se říká „trvalky okrasné listem“, a přestože řada

z nich krásně kvete, jejich ozdobou je právě zajímavé olistění.

V zimním období nás nejvíce zajímají ty, kterým listy neodumřou

– neboli jak se po zahradnicku říká, které se „nezatáhnou“.

V prosinci vám udělá radost čemeřice (Helleborus), která v tomto drsném období kvete. Stálezelené druhy patří buď mezi slunomilné skalničky (například lomikameny – Saxifraga, hvozdíky – Dianthus, některé rozchodníky – Sedum) nebo naopak mezi stínomilné druhy (škornice – Epimedium, bergénie – Bergenia, barvínek – Vinca).

Některé stálezelené rostliny

Keře:

Andromeda – kyhanka,

Arctostaphyllos – medvědice,

Berberis julianae – dřištál,

Buxus – zimostráz,

Calluna – vřes,

Cotoneaster dammerii – skalník,

Daphne – lýkovec,

Erica – vřesovec,

Euonymus fortunei – brslen,

Ilex – cesmína,

Lonicera pileata – zimolez,

Mahonia – mahonie,

Pieris, Prunus laurocerasus – bobkovišeň,

Pyracantha – hlohyně,

Rhododendron – pěnišník,

Viburnum – kalina

Popínavé dřeviny:

Hedera helix – břečťan,

Lonicera henryi,

Lonicera x heckrotii – zimolez

Trvalky:

Bergenia – bergénie,

Helleborus – čemeřice,

Helianthemum – devaterník,

Dianthus – hvozdík,

Iberis – štěničník,

Kniphophia,

Lavandula – levandule,

Polygonatum – kokořík,

Geum – kuklík,

Saponaria – mydlice,

Saxifraga – lomikámen,

Sedum – rozchodník,

Sempervivum – netřesk,

Yucca – juka,

Epimedium – škornice (částečně stálezelená neboli poloopadavá)

text: Jana Pyšková

foto: autorka

zdroj: Můj dům 12/2004