|
|
A proč jsme si na léčivé bylinky vzpomněli právě teď? Proč asi – obchody, autobusy i ulice jsou plné natřásaných kapesníků, venku je zima a doma přetopeno, zahrada poslušně zalehla k zimnímu spánku a motyčka zapomenutá v koutě u kompostu smutně reziví. Za dlouhých večerů se nejlépe usíná s představou něčeho hezkého pod víčky. Právě teď je spousta času na to, jak naplánovat bylinkovou zahradu, nebo alespoň záhon. Když budeme rostliny poctivě pěstovat, sklízet a sušit, zůstanou nám vonící vzpomínky na sluncem prohřáté dny i po celou příští dlouhou zimu. To pravé místo Bylinky si místo na naší zahradě určitě zaslouží. Jsou nejen léčivé, užitečné a většinou nenáročné. Jsou navíc i krásné, a pokud je natrvalo usadíte ve své zahradě, bohatě se vám odvděčí. Ideální místo pro ně hledejte tam, kde stěny vyzařují co nejvíce tepla ještě dlouho do večera. A také co nejblíže u domu – počítejte už dopředu s tím, že při každém vaření vyběhnete s nožem pro pár lístků pažitky, libečku, šalvěje nebo petržele. Až zase budete uléhat ke spánku s představou budoucího bylinkového záhonu, nezapomeňte na správný zasedací pořádek. Jednoletky by měly být oddělené od trvalek, protože při jarním růstu potřebují čerstvě zpracovanou půdu, zatímco trvalky mají půdu už prokořeněnou a je jim v ní dobře.
Kdo s kým Pohromadě se daří pažitce, petrželi, kopru a špenátu. Kopr podporuje růst ostatních rostlin a navíc je chrání před kořenovými škůdci. Doslova dezinfikovat půdu dokáže měsíček, můžete jej klidně nechat kvést v záhonu hrachu, mrkve nebo rajčat. Také petržel chrání před škůdci rajčata, cibuli a pórek, ale kdoví proč nesnáší vedle sebe hlávkový salát. Kouzelná lichořeřišnice kapucínská dokáže vytvořit malebné zákoutí i na kompostu nebo na okraji zvýšeného záhonu. Odpuzuje háďátka a housenky, takže se doporučuje sázet blízko hrachu, okurek, brambor, zelí a fazolí. Můžete na ni vsadit jako na jistotu – pokud bude pokračovat invaze slimáků stejně jako minulé léto, na zahradě vám svými jásavými barvami bude náplastí na rány alespoň lichořeřišnice. Slimáci ji neradi. Levandule, pažitka nebo šalvěj se hodí pro lemování zeleninových i květinových záhonů. Nezapomeňte je alespoň dvakrát za léto seříznout, aby zbytečně nepřerůstaly. Pokud však toužíte po atraktivních pažitkových paličkách, pro zelené zdobení na vařené brambory choďte jinam. Levandule dokáže spolehlivě odhánět mšice od růží, pažitka odpuzuje navíc i mravence. Sklizeň Čerstvé bylinky trháme ráno, dokud jsou nej-aromatičtější, musejí však mít oschlé listy. Pak neváhejte a využijte horkých slunných dní, kdy ve stínu rozložené bylinky dobře schnou. Jakmile začnou šustit a lámat se, jsou suché. Pak je uložte do dózy s neprodyšným uzávěrem. Nezapomeňte si naplnit malý polštářek na spaní: třezalka, meduňka, mateřídouška a levandule vás budou celou další zimu provázet do snů, ve kterých můžete plánovat to, na co jste pro samé pobíhání kolem bylinek loni úplně zapomněli.
Bazalka – letnička, která miluje slunce a velmi výživnou půdu. Vyžaduje častou zálivku odstátou vodou. Přidává se do polévek, omáček, do salátů, na pizzu, zvěřinu i ryby Divizna – dvouletá rostlina, která kvete až druhým rokem. Na sluncem vyhřátém záhonu vytváří atraktivní pozadí pro nižší rostliny, její listová růžice však zabírá hodně místa. Ze sušených květů se vaří čaj na odkašlávání Dobromysl – nenáročná trvalka, která dobře prospívá na slunečném a teplém místě. Hodí se všude tam, kam se dává majoránka Heřmánek – jednoletka, která se za příznivých podmínek sama vysévá. Ve smíšeném záhonu i ve váze s barevnými květinami působí jako atraktivní doplněk, který umocňuje jejich krásu. Z květů se vaří čaj nebo léčivý nálev Kopr – má pověst nevypočitatelné rostliny, kterou zkušení zahradníci vysévají po celé zahradě, aby si mohl vybrat místo, které mu bude nejvíce vyhovovat. Ví se o něm, že má rád okurkové záhony, kde jeho kořeny zůstávají v chladu a vlhkosti.Výborná aromatická přísada do salátů, nakládané zeleniny, polévek a omáček Křen – říká se, že tam, kde se křen usadí, roste už navždycky. Má rád lehkou, propustnou půdu na slunci. Dá se pěstovat i intenzivně, v jednoleté kultuře, ale i když s ním budete jen normálně žít, nabídne vám pro potřebu vaší rodiny vždy bohatou zásobu vitaminu C. Navíc podporuje chuť a zlepšuje trávení Levandule – nenáročná trvalka, které se líbí na sluníčku. V zahradě může přebrat funkci nízkého stříhaného plůtku vymezujícího jednotlivé zóny. Hodí se na ryby, sušená se přidává v polštářcích do prádla Libeček – bujná a nenáročná trvalka, která se rychle rozrůstá, proto je lepší vymezit jí větší prostor. Pro domácí potřebu stačí bohatě jedna rostlina, která dorůstá až do výšky 1,5–2 m. Hodí se do polévek Máta peprná – trvalka, která často roste volně v přírodě, má raději vlhčí, humózní půdu. V zahradě působí atraktivně především ve svých barevných kultivarech. Přidává se do marinád, na jehněčí maso, z čerstvých i sušených listů je výborný čaj Mateřídouška – spolehlivě roste na skalce nebo suché zídce obrácené k jihozápadu. Čaj po ránu dodává duševní svěžest, polštářek se sušenými květy přivolává sladké sny Měsíček zahradní – poměrně náročný na živiny, vláhu a světlo. Pro léčivé účely se pěstuje pouze oranžová varianta květu Rozmarýn – má rád lehčí půdu a sluníčko, na zimu je třeba ho přenést do mrazuvzdorné místnosti. Dává se na ryby, drůbež, do marinád Řeřicha setá – nenáročná, rychle rostoucí jednoletka, na jaře jeden z prvních zdrojů vitaminu C. Přidává se do pomazánek a k salátům Lichořeřišnice kapucínská – atraktivní jednoletka, která může mít v zahradě doslova dominantní postavení. Hodí se na lemy záhonů i do truhlíků. Listy i květy jsou bohatým zdrojem vitaminu C a mohou být součástí salátů Šalvěj – polokeř vhodný na lemování záhonů, má rád teplé a slunečné místo. Čerstvé listy můžete sklízet po celý rok. Hodí se na ryby i maso, odvar z listů slouží jako kloktadlo při bolestech v krku a zánětech dutiny ústní Třezalka tečkovaná – nenáročná bylina, která vypadá hezky v trvalkových nebo růžových záhonech. Ze sušených květů je výborný čaj na posílení nervů
text: Pavlína Blahotová foto: archiv, Jana Pyšková, Jiří Prouza a František Prchlík |
Do čaje třezalku, na rybu šalvěj a rozmarýn, na noční stolek mateřídoušku a do skříně levanduli. Na každém kroku nás může provázet neopakovatelná, téměř mateřská vůně léčivých bylin. Odedávna jsou součástí našeho života, ale my se k nim chováme právě jako nevděčné děti. Vzpomeneme si na ně většinou až tehdy, když jsme v úzkých.
