(Komerční prezentace)
…Na stole před námi dvě vychlazené dvanáctky, v miskách chipsy, slané arašídy, na talíři sýry a nakrájené klobásky. Vychutnávám si ty vzácné okamžiky klidu. Prostě pohoda, jazz, leháro. Čas se vleče jak líná lemra a tak si říkám: „Jó, mohlo by to tak ještě chvilku vydržet.“
Řeč se stočí na sport („Zbrojovka vyhrála. Díval ses?“), na zaměstnání („Nejradši bych s tím seknul!“), na manželky („Ty její sobotní nákupy, to mě zabije!“), na práci na zahradě a v rodinném domě, kam jsme se asi před třemi roky nastěhovali.
WPC – prkna, která znamenají svět
Honza se zhluboka napije a položí láhev na stůl. Prohlédne si nově postavenou pergolu, zaťuká prstem na dřevo, uznale pokývá hlavou a pak sklopí zrak dolů k podlaze.
„Člověče, co to máš za prkna na zemi? To je ta dřevoplastová podlaha? To vypadá luxusně, skoro jak opravdový dřevo. Nějaká imitace?“
„Jo, jasně, to jsou WPC prkna. A z těch se dělá co? WPC terasy! Kdys tu vlastně byl naposledy? To už bude aspoň dva roky, co jsem to pokládal. Tos u nás tak dlouho nebyl?“ ptám se.
Honza přikývne, dřepne si a dlaní zkouší povrch. „Vypadá to dost bytelně. Vydrží to aspoň pár let?“
„Na beton“, usmívám se. „Vydrž chvilku, ještě mám někde leták.“ Jsem zpět vcukuletu, usedám zpět ke stolu a čtu z letáku firmy VETAS: „WPC prkna jsou tvořena z unikátní směsi dvou přírodních složek – dřeva nebo bambusu a polymeru (PVC, HDPE, PP, PE). I proto se u WPC desek často setkáváme s označením „dřevoplastové“.
Když přijde zima, mráz, sníh a led, nic Tě nezastaví
„Zadrž“, přeruší mě Honza. „Mluvíš jako nějaký obchodní zástupce. Chci hlavně vědět, jaký s tím máš osobní zkušenosti“. Pokračuje dál: „Co na to děcka? Neklouže to? Nenatáhnou se občas na mokré podlaze? Ještě se na tom nezabily? A co babička?“
Popravdě odpovídám: “Co se týče přilnavosti, tak je to asi tak jako každý jiný materiál – není v tom o nic horší než třeba poctivě lakovaná dřevěná podlaha po dešti. Anebo vem si takovou keramickou dlažbu: ta, když Ti v zimě namrzne, tak se na ní nezastavíš. Navíc všimni si, jak mají ty prkna hluboký drážky“, vysvětluji trpělivě. „Dezén jak na zimních gumách. Taky hrozně záleží na tom, co máš zrovna za boty. Ale obecně se dá říct, že přilnavost materiálu je fakt dobrá, neboj“.
Klasika versus WPC
„A proč jsi vlastně nevsadil na klasiku? Víš co – dřevo je dřevo…!?“, ptá se zvědavě kamarád.
„Jo, to jsem si myslel do chvíle, než Jana přiběhla z hřiště, kde si na houpačce zarazila třísku hluboko do dlaně. Nikomu nic neřekla a během pár dní se jí to podebralo. Tak jsem s ní musel lítat po doktorech. To se Ti s WPC určitě nestane, schválně si sáhni na ten povrch. WPC v sobě spojuje dobrý vlastnosti dřeva a plastu. A jediná klasika, co uznávám, jsou Smetana (jasně, že Bedřich, žádnou Emmu neznám) a Rolling Stones.“
Domluvil jsem a natáhl se po flašce s pivem. Tak šikovně, že jsem ji hřbetem ruky shodil na podlahu. Jak láhev dopadla, zadunělo to, vyšplíchlo trochu piva a nerozbitá láhev se odkutálela stranou.
„Vidíš“, zareagoval okamžitě Honza. „Další výhoda – představ si, že by Ti ta flaška spadla na keramickou dlažbu. Už bys musel měnit kachličku. Nebo na zámkovou dlažbu. V každém případě bys sbíral střepy. A jak se vlastně montuje ta podlaha?“
Montáž a údržba
„Je to de facto taková stavebnice z přesných technických profilů. Sice to zvládne nějaký šikovný kutil, ale já jsem pro jistotu vsadil na odborníky. Na VETAS. Můžu jen doporučit.“ „Dík“, kývne Honza, „píšu si.“ Pokračuju: “WPC prkna jsou lehký, snadno opracovatelný, a přitom pevný. Drží tvar a nekroutí se. Mrkni se – vidíš někde nějaký praskliny? Ne? A proč? Protože WPC prkna nemusíš prakticky udržovat – žádný pravidelný broušení a lakování, olejový nátěry, impregnace proti plísním, hmyzu a dřevokazným houbám.Prostě nic. Kdo by se s tím pořád mořil? WPC- to je nenasákavý matroš. Když něco vyliješ na zem, jako třeba já teď to pivo, jednoduše to utřeš a šmytec.“
Honza se chvilku zamyslel a pak se zeptal: „Tos za to dal asi balík, ne?“
Zasmál jsem se: „Víš co? Porovnej to s ostatními materiály a spočítej si to. Náklady na dopravu, složitost montáže (třeba u zámkové dlažby), úspory času a energie, náklady na pravidelnou údržbu (u dřevěné terasy), prostě celkovou amortizaci. Vsaď boty, že WPC vyhraje.“
„Jak jsi říkal, že se jmenuje ta firma, která Ti to dělala?“, ťuká si do mobilu název firmy Honza.
„Takže ještě jednou: je to firma VETAS, mají spoustu dlouholetých zkušeností z realizací teras tohoto typu a mají stránky: www.vetas.cz. Mrkni na ně, na tom webu najdeš spoustu užitečných informací.“
Odmlčím se. Honza se zavrtí v křesle a pak spokojeně řekne: „Tý jo, dneska je fakt pohoda.“
.jpg){kind=small}
