Schodiště, hlavní tepna domu

Schody by měly nabídnout bezpečné a pohodlné užívání všem věkovým skupinám, které je budou používat – dětem, seniorům či těhotným ženám. Nezapomínejte, že po schodech se nejenom chodí, ale slouží i k přemisťování nábytku a dalších rozměrných předmětů. Všem těmto nárokům musí schodiště odpovídat po technické stránce například šířkou, tvarem, sklonem, provedením zábradlí apod. A všechny tyto technické a bezpečnostní nároky by pak měly být převtěleny do hezkého zevnějšku.

Interiérové schodiště se stává dominantou prostoru, ovlivňuje vzhled, tvar i pocit, který z prostoru máte. Volba tvaru, použitého materiálu či kombinací materiálů je důležitá nejenom pro realizaci výše naznačených funkcí či vzhledu samotného schodiště, ale i z hlediska estetického souznění (interakce) s okolním prostorem.

Pojmy a normy

Z hlediska konstrukčního je podstatný výškový rozdíl, který schodiště překonává (tzv. konstrukční výška), a plocha, která je mu v dispozici vymezena. Když tyto veličiny dáte dohromady, vyjde vám slovo schodiště. To, na co šlapete při cestě po schodišti, se nazývá stupnice (může být rovná, nebo trochu zešikmená (1,5°)), svisle ke stupnici se nachází podstupnice (svislá, zkosená či profilovaná). Vzájemný poměr mezi délkou stupnice a výškou podstupnice určuje, jak je schodiště strmé a pohodlné pro chůzi.

Dnes jsou moderní vzdušné konstrukce bez podstupnic – stupně spočívají na nosném trámu, tzv. schodnici, opřené o stropní konstrukci (může být ocelová, železobetonová, dřevěná…), jsou uložené na stavebnicové nosné konstrukci (tzv. segmentová schodiště) nebo jsou kotvené do bočních nosných prvků (bočnicová schodiště), přímo do stěn, případně zavěšené v prostoru. Schodiště jako celek se skládá z ramen (mohou být přímá jednoramenná, dvoj- i víceramenná), podesty a mezipodesty.

Za mírné je považované schodiště se sklonem do 25°, pohodlné je pak takové schodiště, které má sklon mezi 25° až 35°, strmá jsou schodiště v rozpětí mezi 35° až 45°. Sklon nad 45° mají jen schodiště žebříková, která ovšem nejsou vhodná pro každodenní používání v bytech. 

Typologie schodišť zřetelně ukazuje, jak široké jsou tvarové a konstrukční možnosti: jednoramenné přímočaré; jednoramenné s mezipodestou, dvouramenné s mezipodestou (ve tvaru L, U nebo jinak lomené); tříramenné s mezipodestami, tříramenné větvené, točité (vřetenovité); obloukové pravotočivé nebo levotočivé, segmentové atd.

Výběr materiálu

Jen stěží si lze představit, že existuje nějaký materiál, který by se nedal použít na schodiště: kámen, dřevo, cihly, beton, kovy, sklo, plasty atd. V minulém století byla v rodinných domcích nejrozšířenější schodiště dřevěná, betonová a železobetonová. Výhodou monolitických betonových schodů byla výroba přímo na stavbě, velká nosnost a dlouhá životnost. Dřevěné schody jsou i dnes dobrého vkusu. Jejich hlavní výhodou je malá hmotnost, snadná montáž a možnost provedení atypických tvarů, které by se obtížně realizovaly z jiných materiálů.