Podlahu může tvořit jednovrstvé nebo vícevrstvé souvrství vrchní části vodorovných (a někdy i šikmých) nosných stavebních konstrukcí. Vždy bezprostředně navazuje na podkladový materiál, kterým může být v nejnižším patře podkladní betonová vrstva nebo ve vyšších patrech stropní konstrukce. Konstrukce podlahy musí splňovat podmínky odolnosti, neprůzvučnosti, požární bezpečnosti i hygienických norem.
Podlaha v přízemí
Při rekonstrukci podlahy nepodsklepeného domu je hned po odstranění původní podlahy nutné řešit eliminaci případné vlhkosti, vyrovnání povrchu pomocí vrstvy betonu s následným položením hydroizolace. Poté přichází na řadu tepelná izolace, kupříkladu deskami podlahového polystyrenu, komponenty Fermacell apod., na něž se posléze nanese další vrstva betonu (asi šest cm). Je však nutné zateplit (izolovat) rovněž soklovou část domu a základy pod úrovní terénu z venkovní strany.
Potěry, stěrky, směsi
K nejpoužívanějším technologiím zhotovování podlah patří podkladní betonové mazaniny, lité betonové podlahy ze směsí takové tekutosti, že se rozlévají a samy srovnají do vodorovné hladiny (tzv. samonivelace). Pokud se směs lije přímo na podklad, hovoří se o betonech kontaktních, lije-li se na měkkou podložku s vodotěsnou fólií s vyztužením svařovanou síťovinou (armaturou) 100 x 100 mm, jde o betony plovoucí.
Směsi se vyrábějí buďto jako mokré finální přímo na staveništi, s dopravou autodomíchávačem, nebo jako suché v balení, které se „rozdělávají“ s tekutými složkami. Na tuhý rovný podklad stačí vrstva 10 až 20 mm, pružné podklady si žádají zhruba 40mm vrstvu potěru. Cementové a polymercementové samonivelační stěrky jsou suché maltové směsi, které po rozmíchání s vodou vytvoří řídkou „kaši“, vhodnou na pevné podklady v interiéru. Výhodou předpřipravených směsí je poměrně rychlá aplikace a vysoká pevnost v tlaku (20 až 40 MPa), což podlahám dává do vínku značnou mechanickou odolnost.
Izolace pomocí polystyrenu
Na betonovou desku s hydroizolací se položí tzv. „podlahový“ polystyren (např. Styropor Z – základní, s nižší přesností desek bez procesu stabilizace, nebo S – stabilizovaný pro izolaci plochých střech a běžně i více namáhaných podlah). Oproti základnímu vykazuje stabilizovaný Styropor vyšší rozměrovou přesnost a tlakovou pevnost desek. Nejčastěji se používá polystyren s označením EPS 100 Z (expandovaný, tl. 100 mm, základní). Nabízí se i podlahový izolant Bachl, pěnový polystyren Penopol a jiné.
Pro namáhané podlahy lze použít extrudovaný polystyren XPS, který má pevnost v tlaku při 10% stlačení od 150 do 700 kPa v závislosti na typu a výrobci. Existuje i nenasákavý polystyren Perimeter s uzavřenou povrchovou strukturou a nízkou nasákavostí (max. 2 % objemu), s předurčením pro izolace podlah, základů, soklů a podzemních částí budov. Při použití běžných podlahových desek stačí 100 mm polystyrenu, pro doporučenou normu U = 0,3 W/m2K zvolte desky o tl. 140 mm a pro nízkoenergetický standard tl. 200 mm.
Vrstvy podlahové konstrukce |
|
Podlaha v podkroví
Ve většině starších rodinných domů ještě najdete stropy z dřevěných trámů, prkenného záklopu a izolační výplně hlušinou nebo škvárou. Hodláte-li původní podlahu kompletně zrekonstruovat, čekají vás poměrně rozsáhlé stavební úpravy.
Prvním krokem je opět odstranění staré prkenné podlahy až na záklop s vybráním zásypu. Všechny odkryté dřevěné prvky je dobré pečlivě zkontrolovat, případně je vyměnit za stabilnější a rozhodně je ošetřit proti plísním, hnilobě, dřevokazným houbám a hmyzu. Původní tepelně a částečně i zvukověizolační vrstva se dá nahradit lehčím a nesrovnatelně kvalitnějším Liaporem (známý keramzit), který zároveň slouží k vyrovnání povrchu.
Souvrství lze uzavřít např. OSB deskami (vhodné jsou dvě křížem položené vrstvy – zamezí průhybu a zároveň zvětší roznášecí schopnosti v ploše). Stejnou funkci jako Liapor zvládne i polystyren, minerální vlna, foukaná izolace, sádrovláknitý Rigidur. Konstrukce nové podlahy by měla být plovoucí, tedy zabraňovat šíření kročejového hluku.
Podlahové konstrukce a ticho
Kromě předepsaných tepelněizolačních vlastností musí stavební konstrukce podle norem disponovat i předepsanými akustickými požadavky. A jestliže u svislých konstrukcí, tedy stěn a příček stanovuje především vzduchovou neprůzvučnost, v případě podlah se zabývá i kročejovou neprůzvučností. Rozdíl? Vzduchová neprůzvučnost představuje schopnost podlahové konstrukce (v součinnosti se stropní konstrukcí) izolovat dvě vzájemně sousedící místnosti od zvuku přenášeného vzduchem. Kročejová neprůzvučnost pak vyjadřuje schopnost podlahové konstrukce tlumit hluk, který vzniká při mechanických nárazech (chůze, pád či náraz předmětu) a šíří se jako mechanické vlnění do okolních, pevně navazujících konstrukcí.
Stavebně složitější varianty
Pokud jednodušší řešení rekonstrukce podlah mezi podlažími staticky nevyhovují, nebo by nevyhověly (např. při plánované pokládce dlažby), je třeba zvolit naprosto radikální řešení. Nabízí se demontáž stávající stropní konstrukce a její kompletní nahrazení montovaným systémem z keramobetonových a prefabrikovaných nebo ocelových nosníků (I) a keramických vložek, stropních panelů nebo samonosných stropních vložek (Miako, Hurdis, Ytong, Porotherm). Na ni se provádí podkladní a ztužující betonové či cementové vrstvy.
Zhotovení takovéto nové podlahové konstrukce pak přímo nabízí možnost instalace podlahového vytápění (bez markantního zvýšení tloušťky podlahy a snížení světlé výšky místnosti elektrického, s větším zatížením nosné konstrukce vrstvou betonu pak teplovodního).
Finální, nášlapná vrstva
Většinu podlah obytných místností starších rodinných domů kryla dřevěná prkna, v lepším případně parkety, ve vlhkých „provozech“ koupelen, toalet a kuchyní pak prostý (někdy probarvený) beton, keramická dlažba nebo PVC. Současná nabídka je nesrovnatelně pestřejší, nicméně i tak je vhodné volit podle užitných vlastností, životnosti, pochopitelně i estetických parametrů a kdysi zcela opomíjených zdravotních kritérií.
Výběr se pak ponejvíce řídí charakterem místnosti, předpokládaným provozem (zatížením) a způsobem údržby. Prim hraje přírodní dřevo, a to dokonce v koupelnách, v kurzu je stále keramika. Novinkou je, že stále častěji zákazník sleduje i způsob výroby a možnost následné recyklace.
Plovoucí podlaha |
|
Tento termín se rozhodně nevztahuje pouze ke známým a oblíbeným lamelovým skládankám z laminátu nebo ze dřeva. Znamená, že podlaha není pevně spojena s podkladem ani se svislými konstrukcemi stavby. Tedy není přilepená nebo přišroubovaná a od podkladu ji dělí pružný materiál, umožňující volný pohyb celku, tedy ono „plavání“. Od stěn místnosti ji pak odděluje dilatační spára, krytá lištou, což umožňuje rozpínání v ploše způsobené změnou teplot a zároveň výrazně eliminuje přenos nežádoucích vibrací. |
Také by vás mohlo zajímat:
Decentně rustikální dekory dřevěných podlah Kährs Domani
Vyrovnání podkladu před položením nové podlahy
