Co přesně znamená "kvalita vnitřního prostředí"?

Na dotaz Petra Fraňka z Lounska odpovídá odborný redaktor Petr Saulich:

Kvalitu vnitřního prostředí určují teplota, relativní vlhkost vzduchu, rychlost proudění vnitřního vzduchu, intenzita osvětlení, koncentrace CO2, hluková zátěž, prašnost a některé další faktory. Všechny výše uvedené ukazatele musí splňovat určité hodnoty a nedodržení i jednoho z nich vede ke sníženému komfortu užívaného prostoru.

Problematika kvality vnitřního prostředí vznikla v době energetické krize v 70. letech v USA, kdy se hodně šetřilo energií a domy se upravovaly tak, aby nedocházelo k jejímu úniku. Omezila se přirozená ventilace netěsnostmi i větrání a hojně se začala používat klimatizační zařízení s recirkulací vzduchu. To ovšem vedlo k hromadění znečišťujících látek ve vzduchu, což se projevilo ve vzniku zdravotních potíží označovaných jako Sick Building Syndrome (syndrom nezdravých budov).

Znečišťující látky se dílem tvoří přímo v budovách a také do nich vnikají z vnějšího prostředí (prach, výpary z chemikálií, organické těkavé látky …). Jsou charakteru fyzikálního, chemického a biologického. Mezi fyzikální faktory patří výše uvedené tepelně vlhkostní mikroklima, dále ionizující a neionizující záření, hluk, vibrace a elektroiontové mikroklima.

Na kvalitu vnitřního prostředí má velmi zásadní vliv větrání, tedy odvod znehodnoceného vzduchu, případně i odvod vlhkosti, která může způsobovat šíření plísní. Instalací správně navržené vzduchotechnické jednotky je zajištěn přívod optimálního množství upraveného čerstvého vzduchu po celou dobu pobytu osob, bez nutnosti otevírání oken. Součástí každé větrací jednotky musí být filtr, zachycující prach a další škodliviny. Samozřejmostí je i zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu (tzv. rekuperace).