Stejně jako kolegové v práci, mohou vám i sousedé působit potěšení nebo naopak noční můry. A nemusí nutně jít jen o hluk. Soused je jedním ze subjektů stavebního řízení, který může podávat námitky proti rozhodnutí správního úřadu, odvolávat se atd. Plánujete-li například zbourat starý dům a na pozemku vystavět nový, celé řízení se může kvůli sousedům protáhnout na léta. Je tedy záhodno „zmapovat terén“ a ověřit si, že sousedé nemají proti vašim stavebním záměrům námitek, přičemž se vřele doporučuje si takový souhlas souseda nechat rovnou podepsat. Ušetří vám to spoustu nervů a především času a peněz.
Mnohdy se stane, že sousedi ve vás nebudí sympatie, a přesto si s nimi vycházíte vstříc, pomůžete si a neobtěžujete se. Potom lze hovořit o ideálním stavu. Lépe na tom jsou už jen ti, kteří zvou své sousedy na večeři či s nimi společně vyrazí na pivo. V takových případech jsou paragrafy irelevantní.
Co když vám ale soused začne drásat nervy hlukem, zápachem či jinak? V těchto případech doporučuji obrátit se pochopitelně nejprve na souseda samotného a požádat jej, aby se takové činnosti (případně nečinnosti) zdržel. V lepším případě to zabere, v horším nikoli a v nejhorším soused svou šikanu zintenzivní. Pak je zde vedle možnosti obrátit se na místní úřad možnost požádat o nápravu závadného stavu věcně a místě příslušný soud.
Co říkají paragrafy
Přestože Listina základních práv a svobod poskytuje ochranu vlastnictví (na tomto místě se jeví opět přiléhavý výše uvedený citát), stanoví také zároveň, že výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Co to ale znamená? Jak si vyložit formulaci „nad míru stanovenou zákonem“? Odpověď dává občanský zákoník. Obsahuje kromě obecných ustanovení také ustanovení upravující konkrétně sousedské vztahy, respektive princip koexistence vlastníků, kteří vlastní pozemek/stavbu vedle sebe či v těsné blízkosti.
Kdy vás tedy soused obtěžuje? A kdy se můžete domáhat soudní ochrany? Vlastník věci se podle zákona musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.
Z toho plynou dvě základní pravidla, která musí být splněna zároveň, a to zákaz obtěžování jiného imisemi nad míru přiměřenou místním poměrům a zákaz omezování vlastníka v obvyklém užívání pozemku. Míru přiměřenou místním poměrům lze vysvětlit například následovně. Ve vesnici štěkají obvykle psi. Majitelé je mají na zahrádkách a tu a tam nějaký pes zaštěká na kočku, kolemjdoucího, jiného psa. Kromě toho je to jejich přirozený zvukový projev. Zaštěká-li sem tam sousedův pes, s žalobou byste v takovém případě neuspěli. Jiná situace by nastala tehdy, kdy by ve městě v panelovém bytě štěkalo pět psů nepřetržitě a vy byste po noční směně nemohli spát nebo kdyby maminka nemohla v důsledku takového hluku uspat své dítě. Jednoduše řečeno, co je normální a běžné, nelze považovat za nepřiměřené.
Uvedená pravidla platí ale pouze tehdy, dochází-li k vnikání imisí na pozemek nepřímo. Přímé přivádění imisí, např. soused vyústí okap na pozemek souseda nebo umístí na hranici svého pozemku včelín tak, aby včely vylétávaly přímo na pozemek souseda, je zakázáno zcela a tento zákaz není ničím podmíněn.
Připravila Anna Dolejská – Absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se mimo jiné dopady nového občanského zákoníku na jím dotčené oblasti.
