Standardní skladba střešního pláště staví na třech primárních vrstvách. Efektivní hydroizolaci, parotěsné zábraně a tepelné izolaci. Hlavní roli zde nutno přisoudit konstrukčnímu „detailu“ zateplení. Střechou totiž uniká značné množství draze získané tepelné energie, proto musí být navržena tak, aby chránila objekt proti vnějším vlivům a zároveň vytvořila příznivé teplotní i vlhkostní podmínky pro užívání podstřešních prostor.
V případě nejrozšířenější konstrukce šikmé střechy v podstatě existují dvě izolační koncepce – mezi krokvemi a nad krokvemi. První způsob spočívá ve vkládání izolačních desek zevnitř půdního prostoru mezi konstrukční prvky krovu – zpravidla krokve a stropní trámy. Výhodou je jednoduchost provedení, dochází však ke vzniku tepelných mostů, a tudíž k nežádoucím ztrátám. Efektivnějším řešením je nadkrokevní izolace s celoplošnou izolací střešního pláště.
Nepřehlédněte: TÉMA: Střešní krytina
Izolace je nejen o teple
V současné době se většina nových střech realizuje jako zateplené, při rekonstrukcích starších objektů se pak často provádí dodatečné zateplení původních střech. Používá se k tomu minerální izolace, komponenty z extrudovaného polystyrenu, expandovaného perlitu, PUR pěny, desek z pěnových izolantů PIR a další materiály. U dvou- a víceplášťových střech se uplatňují rohože a foukaná izolace z buničiny.
Tepelněizolační vlastnosti konstrukce jsou ovlivněny nejenom kvalitou a tloušťkou materiálu, ale také množstvím tepelných mostů a vazeb, které se v konstrukci střechy nacházejí. Kritickými místy jsou třeba přechod šikmé střechy na svislou konstrukci v místě pozednice, napojení okenního otvoru na střešní konstrukci, krokve a další prvky. Řešením je dostatečná tloušťka tepelné izolace, jejíž návrh se provádí podle normy „Tepelná ochrana budov“ a za poslední roky se podle odborníků zvětšila skoro o 50 %. Kromě tepelněizolačních vlastností je neméně důležitá i akustika – útlum vnějšího hluku, a opomenout nelze ani požární odolnost, vyjadřující dobu v minutách, po kterou je konstrukce schopna odolávat účinkům požáru uvnitř budovy.
Výhody minerální izolace
Materiály na bázi minerální vlny mají velmi dobré tepelně (i zvukově) izolační vlastnosti. Jsou nehořlavé a neocenitelné pro požární odolnost objektu, dlouhodobě objemově stálé (zachovávají tvar i vlastnosti), nepodléhají působení plísní, hmyzu a hlodavců (biologická degradace), vlna je snadno tvarovatelná a oddělitelná. Strukturu tvoří množství jemných vláken a malých dutinek, v nichž je uzavřen vzduch.
Schopnost vlny tepelně izolovat je tím vyšší, čím jsou vzduchové dutiny menší, čím je jejich počet větší a čím jemnější jsou vlákna, která vlnu tvoří. Vlna se povětšinou vyrábí tavením čediče (75 až 80 %) a strusky (20 až 25 %). Tavenina se odstředivou silou mění na kapky a posléze na jemné vlákno, do něhož se vstřikuje pojivo, vodoodpudivé přísady, lubrikační oleje – zamezují lámání vláken, protiplísňové a další přísady. K výrobě se používají také skleněné střepy (až 78 %), a protože výrobce nepoužívá ani fenol, ani formaldehyd, vlna přispívá k vyšší kvalitě vnitřního ovzduší v budově. V místech, kde je obtížné aplikovat desky, lze použít foukanou minerální izolaci.
Také si přečtěte: Atributy funkční střechy
