 |
GÉRARD PHILIPE(1922–1959) 1947 – cena za herecký výkon ve filmu Ďábel v těle (bruselský filmový festival) |
|
I když si byl „krásný Gérard“, jak se mu přezdívalo, dobře vědom svého vzhledu – měl sexy útlou postavu, tvář s čistě řezanými rysy a nebesky nevinným pohledem modrých očí – nikdy toho prý nezneužíval. Od počátku herecké kariéry, k níž zběhl ze studií práv, na sobě tvrdě pracoval. Úspěchy na divadle střídaly úspěchy ve filmu, kde nejčastěji představoval mladé romantické hrdiny, švihácké důstojníky nebo milence. Přestože jeho postavy nebyly vždy charakterní, poválečná generace mladých lidí v nich viděla vlastní obraz – jakousi směsici romantiky a cynismu zároveň. A Philipe byl pro mnohé navíc ještě vzorem svým levicovým smýšlením. I když s ním otřásla realita, kterou zažil při turné v SSSR a následně krvavé potlačení revoluce v Maďarsku, zanedlouho spolu s dalšími francouzskými intelektuály naivně vítal Fidela Castra. I to ovšem patřilo k tehdejšímu rozporuplnému času.
   |
Desetiletí premiérMnoho věcí, o kterých na Východě všichni ještě dlouho jenom snili, mělo právě v té době svou premiéru. Od dálkového televizního ovladače a tranzistorového rádia přes časopis Playboy a cigaretu značky Marlboro až po systém franší-zových restaurací McDonald’s nebo třeba plechovkovou Coca-Colu. Poprvé se objevila také značka Sony, která se na trhu okamžitě ztotožnila s pojmem high fidelity (hi-fi), což znamená vysokou věrnost přenosu zvuku a obrazu. Japonci vsadili na miniaturizaci a kvalitu, s níž expandovali i do Spojených států rozvlněných rokenrolem a aerodynamicky tvarovanými cadillacy. V zemi „stylingu“ tehdy právě zaujala reprezentační putovní výstava skandinávského designu. Elegantní nábytek jednoduchých organických linií hlavně z přírodních materiálů nebo i interiérové doplňky v podobě finského skla a keramiky měly už ale dávno své renomé v Evropě. Přívržence získával také experimentující italský design a stranou nezůstal ani německý neofunkcionalismus. Obrovská návštěvnost výstavy EXPO ’58, z níž vzešel jednotně označovaný moderní bruselský styl, jen potvrdila, že se lidé zajímají o bytovou kulturu čím dál víc.
|
|
  |
ZAJÍMAVOSTGérard Philipe měl jen šestnáct let profesionální dráhy na to, aby se nesmrtelně zapsal nejen do dějin evropského filmu, ale i divadla. Hrál na předních scénách téměř všech velkoměst. Z mnoha jeho rolí byla nejznámější ta, v níž ztvárnil Cida. Protože to bylo celkem 199x , byl v Ramatuelle pohřben právě v jeho kostýmu. |
Knihy, gramodesky i bibelotyAčkoli si Gérard Philipe příliš nepotrpěl na módní výstřelky, místa svého bydliště vybíral pečlivě. Se svou ženou bydleli dlouho v přepychovém trojpodlažním apartmá se třemi terasami, z nichž se dívali na Bouloňský lesík.
|
| I když vyznávali střízlivý japonsko-skandinávský styl, brzy měli byt zaplněný bibeloty ze všech koutů světa, mexickými soškami, ručně malovanou keramikou a kožešinami. Chybět nesměl ani klavír nebo všudypřítomné knihy a skvělá sbírky gramofonových desek jak s jazzovými nahrávkami, tak i s vážnou hudbou. Obdobně měli zařízená i svá sídla na venkově, z nichž si nejvíce oblíbili Ramatuelle. Nahrubo omítnutý růžový statek měl 30 ha vinic a zelených ploch. Rodinné snídaně na obrovské kamenné desce venkovního stolu prý patřívaly k nejšťastnějším okamžikům krutě krátkého Gérardova života. |  |
 |
FILMOGRAFIE (VÝBĚR)1947 – Věznice parmská |
