Skip to content

50. léta podle Marilyn Monroe

Podle průzkumů provedených v USA v padesátých letech toužila víc než polovina žen zůstat v domácnosti a přepravovat děti mezi školou, plaveckými kurzy a baseballem. Polovina Američanek si dobrovolně zredukovala reálný svět na výměnu receptů nebo zavařování, ale přesto chtěly být obdivované a vypadat jako Marilyn Monroeová. Toužily mít to, čemu se ve Francii říkalo Le véritable busty-look Américain (pravý americký prsatý vzhled).

Obsah článku

 Diaprojektor značky Diar. Čechy, 50. léta, cena 1 200 Kč

 Automat na coca-colu známý jako model De Luxe. USA, 50. léta

 Rozhlasový přijímač Prices-Handback ze série Eko. USA, 50. léta

 Popelník ručně tvarovaný ze sbíhaného rosalinu. Čechy, 50. léta, cena 500 Kč

 Pohovka 3300 navržená v roce 1956 Arne Jacobsenem

 Tenisová raketa značky Slavie (Majesty Extra). Čechy, 50. léta, cena 650 Kč

 Stolní hodiny značky Majak z lisovaného skla a s bakelitovým podstavcem. SSSR, 50. léta, cena 1 500 Kč

 Lehátko z trubkové oceli a provazů z roku 1950 (design Hans Wagner)

 Mlýnek na kávu značky Triumph. Čechy, 50. léta, cena 700 Kč

Prsatý vzhled se do povědomí dostal díky reklamní kampani, která ve Francii právě pod tímto sloganem propagovala špičaté kostěné podprsenky. Zpopularizovala je však zejména kinematografie v čele s hvězdami, jako byla Jane Russellová nebo právě Marilyn Monroeová. Reklama a média začaly v poválečných letech ovlivňovat životní styl víc než kdykoliv předtím. Do módy přišly tkaniny a koberce spojující téměř nekombinovatelné barvy a někteří výrobci tapet dokonce uváděli, že nabízejí dekory, které spolu „harmonicky“ kontrastují.

 

Období reklamy

Reklama stála také u zrodu budoucí hvězdy Marilyn Monroeové. Jako členka hereckého sboru studia Twentieth Century Fox měla zpočátku víc reklamních aktivit než natáčecích dnů. Propagační agent studia John Campbel k tomu řekl: „Patřila k těm děvčatům, která byla vždy ochotna přestřihnout pásku při otvírání obchodního domu. V tomto směru byla nesmírně užitečná.“

 

Výrazněji na sebe upozornila jednoho březnového dne roku 1950, když pózovala pro propagační oddělení v tělovém negližé. Pak měla projít do šaten kolem administrativní budovy studia, když vtom se zvedl prudký vítr. „Lidé se vykláněli z oken,“ vzpomínal jeden z členů představenstva, „a dole stála Marilyn v Evině rouše. Jí to ale vůbec nevyvedlo z míry, roztomile se usmívala a mávala všem známým i neznámým…“

 

Vše o Evě

Skutečným startem však pro ni byl až snímek Vše o Evě (All about Eve, 1950), kde zazářila. Měla sice jen malou roli, ale nedala se v ní přehlédnout. Film byl vyhlášen nejlepším filmem roku 1950 a získal několik Oscarů. Podle pamětníků neměla hvězdné manýry a nikdy nepřišla pozdě. Až úzkostně se bála, že by zdržela práci mnohých hvězd, s nimiž tehdy ještě jako začátečnice na filmu pracovala a před nimiž měla respekt. To jí však nevydrželo dlouho. Mnohem později k tomu herec Peter Lawford dodal: „Marilyn přišla pozdě i tehdy, když ji poprvé fotografovali na obálku časopisu Life. O dvě hodiny!“

 

Byt princezny

V té době bydlela Marilyn Monroeová v malém bytě v Beverly Hills. Měla ho zařízený luxusně jako princezna z pohádky, přesně tak, jak si představovala kdysi chudá dívka blahobyt. „V soukromí se ani nelíčila, ani přehnaně draze neoblékala,“ napsal její maskér Whitey Snyder. „Jednou dokonce z nějakých důvodů nebyl k dispozici automobil a Marilyn se musela dopravit do studia. Bůhvíproč se rozhodla stopovat a nenalíčená vyrazila z domu — nikdo jí nezastavil.“

 

Metamorfóza

V profesionálním životě byl její vzhled pravým opakem jednoduchosti a střídmosti. Módní redaktor Earl Leaf popisoval „armádu kadeřníků, maskérů, návrhářů, kostymérek a ostatních, kteří těžce pracovali, aby stvořili toto vrcholné dílo ženského šarmu“. Snyder tvrdil, že líčení — proces přeměny nejisté perfekcionistky na okouzlující symbol ženství — trval celé hodiny a byl velmi těžký. Ještě po letech dokázal celý proces převyprávět do detailu včetně způsobu vedení horní oční linky do trojúhelníku, jehož vrchol byl přesně nad panenkou ve výšce 1,2 milimetru.

 

Lov na milionáře

Po několika méně významných filmech Monroeová zaujala zejména v roce 1953 rolí v hudební komedii Muži mají raději blondýnky (Gentlemen prefer blonds). Film natolik okouzlil diváky, že se stal nejziskovějším muzikálem své doby. Další úspěch zažila v témž roce ve filmu Jak si vzít milionáře (How to marry a millionaire), v němž si tři ženy pronajmou podkrovní byt, aby upoutaly pozornost bohatých mužů. Marilyn hrála krátkozrakou dívku, která je přesvědčena, že v brýlích nemá šanci se seznámit, a tak je ochotna raději narážet do lidí a zdravit věšáky, než by přiznala, že špatně vidí.

 

Někdo to rád horké

V roce 1955 natáčela Monroeová slavnou scénu z filmu Slaměný vdovec (The Seven Years Itch) se sukní zvednutou průvanem. Točilo se na Lexington Avenue. O natáčení se však dozvěděl tisk a té noci se tam sešel celý New York. Práci téměř nebylo možné dokončit, protože ulici oslepovaly blesky fotoaparátů. Do historie kinematografie se také zapsal film Někdo to rád horké (Some Like It Hot, 1959), to už však Marilyn Monroeové mnoho let života nezbývalo. Také díky nešťastnému vztahu s J. F. K. začala pít jedno šampaňské za druhým a brát hypnotika ve velkých dávkách.

 

Poslední spánek

„Vždycky se bála, že nebude moci usnout,“ uvedl maskér Whitey Snyder, „a tak chodila spát velmi brzy, jenže to se při prášcích na spaní nesmí. Přišla domů a šla spát kolem půl osmé. Za hodinu se vzbudila, vzala si tabletu, o půlnoci další, takže ráno v šest už byla nadopovaná. Odjakživa jsem jí říkal: Marilyn, přestaň s tím, nebo na to jednou doplatíš…,“ Doplatila na to 5. srpna 1962.

 

     

      MARILYN MONROEOVÁ

  • vlastním jménem Norma Jeane Mortensen nebo Baker
  • narodila se 1. 6. 1926
  • natočila 30 filmů
  • byla manželkou mj. Artura Millera
  • byla milenkou J. F. K.
  • zemřela 5. 8. 1962

 

      NEJZNÁMĚJŠÍ FILMY M. M.

  • Vše o Evě (1950)
  • Niagara (1953)
  • Muži mají raději blondýnky (1953)
  • Jak si vzít milionáře (1953)
  • Slaměný vdovec (1955)
  • Někdo to rád horké (1959)
  • Mustangové (1961)

 

text: Petr Tschakert

foto: Oto Pajer, Twentieth century fox,  Profimedia a archiv

zdroj: Moderní byt 2/2005