60. léta podle Liz Taylor

Elizabeth Taylorová nar. 27. 2. 1932 v Londýně „jako děvčátko s pomněnkovýma očima“ se poprvé objevila ve filmu Lassie se vrací r. 1943 „jako nejkrásnější žena světa“ účinkovala v oskarových filmech (Místo na slunci a Giant) a po boku znamenitých herců (Jamese Deana, Spencera Tracyho, Paula Newmana, Richarda Burtona) získala dva Oskary za ženský herecký výkon, a to ve filmech Butterfield 8 (1960) a Kdo se bojí Virginie Woolfové? Liz Taylorová pocházející ze zámožné rodiny byla osmkrát vdaná, z toho za Richarda Burtona dvakrát; má čtyři vlastní a několik adoptivních dětí.

Příběh Kleopatry, který už od středověku vzrušuje stále znovu básníky a skladatele, zfilmoval Joseph L. Mankiewicz. Natáčení se vleklo až do roku 1963 a největší velkofilm své doby spolykal rekordních 40 milionů dolarů, z čehož herečka obdržela nebývalý honorář — jeden milion. V zákulisí se však začal odvíjet další paralelní Kleopatřin příběh: vzrušující a napínavý milostný poměr s hereckým kolegou Richardem Burtonem. Vztah vedl k manželství, rozvodu, opětnému manželství a spolupráci na dalších filmech.

Kdo se bojí…

Navenek sebejistá Liz Taylorová chovala však uvnitř klubko problémů, které léčila uklidňujícími prášky nebo alkoholem stejně jako její neustále se střídající manžel a milenec Richard Burton. Snad právě proto ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who’s afraid of Virginia Woolf?, 1966) byli oba schopni ztělesnit tak přesvědčivě rozhádaný manželský pár schopný rozbourat málem celý svět. Názorně to legendární dvojice předvedla ve filmu s jednoznačným názvem Divorce His Divorce Hers (1973), který se stal jakýmsi americkým protějškem k Bergmanovým Scénám z manželského života. Nejúchvatnější a nejsledovanější manželský pár světa filmu sváděl nejenom filmový souboj, ale také svůj osobní během bouřlivých manželství v letech 1964 až 1975.

Další rozvod Vzorový filmový pár z roku 1965 se v říjnu 1975 bral podruhé, aby o půl roku později ohlásil další termín rozvodu. Ironií osudu získala Liz za film Kdo se bojí Virginie Woolfové? dalšího Oscara a stala se nekorunovanou královnou filmového plátna. Stanula po boku takových osobností jako její současnice Sophie Lorenová v Itálii nebo Brigitte Bardotová ve Francii.

Modrý pták Jakoby útěchou za filmový i osobní život obdržela Liz Taylorová roli v pohádkovém filmu Modrý pták (The blue Bird, 1975). Přes nákladnou inscenaci, hvězdné obsazení a originální záběry z Leningradu film zaznamenal naprostý divácký neúspěch; nicméně jako první americko-sovětský film vešel do dějin filmu. V té době Liz prožívala další osobní krize, ze kterých ji nevytrhla ani smrt Richarda Burtona (1984).   Když v roce 1989 přišel do kin film Sladký pták mládí (Sweet Bird of Youth) nejenom symbolicky se uzavřela šťastná éra jejího života v šedesátých letech.