|
|
Všechny jednotlivé součástky lze kdykoli nahraditi, jsouť dle čísel velikosti vždy pohotově u Münzerbergra a Štěpničky v Praze (Spálená 6). Menší pro domácnost jsou jmenovitě vídeňské. Američané dali těmto kávostrojům podobu úhledných konvic, v kterýchž i lihový kahan topící je uzavřen, takže se káva přímo na stole vaří a z konvice nalévá…“ (Domácí vševěd, Šolc a Šimáček,1925)
Kuchyň jako pojmenování prostoru se v mnoha jazycích přenesl na souhrn činností v ní vykonávaných: od rozdílení výchozích potravin přes jejich tepelnou úpravu, ochucování a porcování po závěrečnou úpravu k předkládání jednotlivých chodů. Jaké představy kuchyně se nám však vynoří dnes? Tradiční zemité krmě připravované v rudimentárních nádobách, či naopak sofistikované zařízení mechanické nebo elektronické zjednodušující práci? A co vzdálené vzpomínky na dětství? Po celá staletí byla kuchyň místem setkávání, jádrem celého domu. Byl to prostor, ve kterém člověk nalezl mezi stíny a světlem ohniště blaho a bezpečí. Byla to místnost opěvovaná literáty, znovu a znovu byla zobrazována malíři a v domečcích pro panenky byla graciézně napodobována až do nejmenšího detailu. Žádný další prostor domu neskýtal očím pestřejší a radostnější pohled i činorodější a dramatičtější scénu. Krásné, ručně zhotovené nářadí bylo díky užívání mnohými generacemi potemnělé či pečlivě vycíděné: ošatky a formy na pečení, měřiče soli, kádě na vodu, bronzové hmoždíře a pekáče, desky a pánve, plechové hmoždíře, máselnice a váhy. Drůbež a ryby byly čištěny, kousky masa kořeněny, dýně krájeny, losos vyjímán okapaný z cedníku, zvěřina pověšena a mušle uloženy do kotlíku na vaření. Paštika, nejjemnější a nejvybranější jídlo k servírování a obdivování, byla připravena a ozdobena.
Ve svém základu se kuchyň jen málo proměnila od raných dob lidstva, v nichž nomádi poprvé obezdili a posléze zastřešili své ohniště. Byla to právě nístěj (ohniště), která vedla k usídlení a stala se výchozím bodem vztahu k domovu a vlasti, novým sociálním životním podmínkám a pořádkům, k právnímu a mírumilovnému smýšlení. Kolem této „kuchyně“ vykrystalizovaly později další místnosti a vytvořily celek domu. A římský název pro dům – „atrium“ – pochází bezpochyby z „ater“, to je tmavý, temný (jako bývaly kdysi kuchyně).
V mnoha kulturách jsou zobrazovány krby (ohně) a vyvýšený oltář tak není ničím více než krbem, na němž je obětováno bohům. V nejstarším římském templu na úpatí Palatinu bývalo státní ohniště, v němž pečovaly o oheň vestálky. Mrtví bývali často pohřbíváni vedle či pod ohništěm. A když si Antigona přála vidět ohniště svého otce, přála si zároveň navštívit jeho hrob. U ohně jsou uprchlíci a vyhnanci nedotknutelní a Odysseus stejně jako Hiobové zde našli krátký klid. Ohniště s planoucím ohněm také v mnoha kulturách bylo a zůstalo základem každé kuchyně.
Nástroje byly s rozvíjející se kulturou jídla bohatší a rozmanitější, ale nebyly tak podřízeny módě jako židle, lampa, hodiny, koberec, džbánek. Například lžíce si podržela svou formu stejně, ať byla na počátku udělána z pánevního kloubu velkého zvířete, nebo pak ze dřeva, hlíny, bronzu nebo dnes ze stříbra, hliníku či chromu. Samozřejmě jsou zde rozpoznatelné rozdíly mezi prostou selskou kuchyní, která je dodnes místem společenským, obývacím a jídelním pro celou rodinu, a kultivovanou říší hospodyně v měšťanských sídlech a mezi kuchyňským komfortem paláců.
V kuchyních se samozřejmě projevoval také duch jednotlivých epoch. Tak již v Pompejích bylo obvyklé zdobit kuchyň malbami, které je ještě dnes možno vidět v domech dioskurů. Tento zvyk ožil opět v 16. století a později v baroku, v době velkého potěšení z podívané, kdy bylo z kuchyňského náčiní vystaveno jen to nejskvostnější. Také servírovací nádobí se nespočetně rozmnožilo a bylo umístěno na stěny, police, do otevřených regálů a také na police krbů. Bohaté nádobí z cínu, mědi, mosazi, fajánse zaplavilo místnost a poukazovalo na bohatství domácnosti. Koncem 19. století však skončila epocha staré dobré kuchyně. Úsporná topeniště a sporáky potlačily oheň a učinily často staré náčiní přežitým. A tak je možno uhájit jen to, že kuchyně 20. století je vybudována k obrazu nového životního stylu, tvořeného úžasným zjednodušením všech pracovních procesů, obdivuhodnými aparaturami a všeplatnou hygienou. Kromě toho průmyslové kuchařky a reklamní brožury související s gastronomií přinášejí neustále další technologické novinky. Z nich jsou patrné proměny našich chutí a jejich internacionalizace v posledních desetiletích.
Na vzniku nové situace se nejvíce podílelo nahrazení starého dobrého ohně novým tepelným zdrojem – elektřinou. Její využívání šlo ruku v ruce s rozvíjením elektrotechniky a jejím rozkvětem po první světové válce, kdy byla dokončena elektrifikace evropských zemí. V této době také došlo k proměně rituálu pití horkých nápojů (kávy a čaje), které se staly součástí všedního života.
Tyto horké nápoje uspokojují obecnou potřebu lidského druhu po ohřátí a fyzické i psychické stimulaci. V přesných časech i místě člení den, vytvářejí konstelaci pro příznivou komunikaci a stávají se materiálním podkladem jistých každodenních obřadů i pravidel pohostinnosti. Nastoupila „řeč kávy“ a „řeč čaje“ beze slov, jež vyjadřují kodifikovaná sdělení. Od dvacátých let 20. století začal být trh zaplavován elektrotechnickými přístroji na ohřev vody, neboť vřelá voda je základem horkých nealkoholických nápojů rostlinného původu, připravovaných jako odvar nebo nálev (káva, čokoláda, čaj). Vzniklo k tomu množství pomůcek – od kotlíku a ohřívadla až po samovar. Soubory předmětů potřebných pro přípravu čaje a kávy se staly vysoce specializovanými. Svědčí o tom dnešní kuchyně-laboratoře, které na rozdíl od minulých však stěží budou nacházet svoje básníky.
Kontakty: ANTIQUE ALMA, Valentinská 7, Praha 1, tel.: 02/232 58 65; BAZAR ANTIQUE, Dlouhá 22, Praha 1, tel.: 02/22 32 09 93; BRIC A BRAC, Týnská 7, Praha 1, tel.: 02/24 81 57 63; PK Atelier Reno, Hradební 1, Praha 1, tel.: 0602 26 76 55
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Kuchyně za starých dobrých časů
„Kávovar (kávostroj), nádoba nebo strojek k vaření kávy, původně v podobě porculánové, kameninové nebo i plechové konvice. Káva protéká stejnoměrně, proto se stejnoměrně spařuje a docílí se vždy dobré jakosti nápoje.
