|
|
Tento text si napsal klínovým písmem na hliněnou tabulku v druhém tisíciletí před naším letopočtem školák v Mezopotámii. Živý text dostatečně vyjadřuje význam kladený na znalost písma, které provází člověka od úsvitu civilizace.
Buď písařem! Z jiné staré civilizace, egyptské, se dochovalo na papyru další svědectví, které oceňuje funkci písaře při srovnání s ostatními druhy práce: „Buď písařem! Je osvobozen od povinné práce a je zhoštěn i každé jiné práce. Je zbaven nošení ošatky a motyky. Písařské povolání způsobí, že budeš ušetřen ohánět se veslem.“ Jak patrno, vychvaluje se zde duševní práce, která je postavena do protikladu k fyzické – tento přístup je ostatně aktuální až dodnes, a to napříč uplynulými věky.
Mojžíšovo Desatero Ve starověkých civilizacích včetně řecko-římské ke psaní sloužily v podstatě rudimentární prostředky: hliněné tabulky s rydlem, případně papyrus s pisátkem a inkoustem ze sépiové černi. Písař seděl se zkříženýma nohama na zemi nebo na nízké stoličce s destičkou na kolenou. Významné události se většinou nezapisovaly, ale přímo tesaly v kameni, aby se uchovaly na věčné časy, jak o tom svědčí nápisy v pyramidách nebo slavné Mojžíšovo Desatero, které obdržel od Boha na kamenných deskách na hoře Sinaj.
Bohyně historie V celém starověku bychom se tak marně sháněli po psacím stole, neboť většina duševních činností se odehrávala vleže, na lehátkách k tomu zvláště určených. Na nich se jedlo, spalo i psalo, případně, jak bylo zvykem ve znamenitých domácnostech, pán vleže diktoval a otrok vsedě vše zaznamenával na papyrus. Nad touto činností bděly Múzy Kleió a Kalliopé, zobrazované s pisátky a svitky papyru.
Okřídlený Pegas Podobné atributy doprovázejí od raného křesťanství i čtyři evangelisty, kteří pro změnu drží v rukou knihu, brk nebo kalamář. Z nich je při psaní zvláště zobrazován sv. Matouš, jemuž ještě diktuje anděl, aby později v novověku byl nahrazen okřídleným Pegasem, který postával u stolu dekadentních básníků. Snad jediný Ježíš Kristus neměl zapotřebí žádných psacích potřeb, neboť psal prstem přímo do prachu na zemi, sledovaný farizeji. Při tom pronášel památnou větu: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“
Kulturní fenomén Jestliže Ježíši místo stolní desky postačila zem, za pisátko prst a inkoust mu nahradil prach, pak to byla právě rodící se křesťanská civilizace, ve které se díky klášterům vyvinul prototyp psacího stolu. Jeho základní tvarové schéma – vertikálně podepřená horizontální plocha – se stalo kulturním i kultovním fenoménem, který časem obtěžkaly historické symbolismy a spleť dalších významů. Z vizuálního hlediska bylo toto schéma také výzvou k výtvarnému a uměleckořemeslnému zpracování i zhodnocení. Raně středověké kláštery, které uchovávaly a rozvíjely antické dědictví spolu s křesťanskou vírou, kladly základní důraz na písemně kodifikovanou formu sdělení.
Scriptoria V klášterních scriptoriích těžké pergamenové folianty spočívaly na dřevěných pulpitech, u kterých mniši psali vestoje podobně jako E. Hemingway ve své proslulé kubánské Casa papa při psaní novely Stařec a moře. Vedle klášterních pulpitů středověké společnosti sloužila za psací stůl truhla s vyvýšeným pultem. První prototypy psacích stolů se však objevily v Itálii teprve počátkem 14. století. Na Giottově fresce v padovském Palazzo della Ragione je vyobrazen městský úředník u zcela současného psacího stolu, který navíc s křeslem tvoří jedinečný architektonický celek, vycházející z prvků gotické architektury – zdobené fiály se střídají s lomenými oblouky.
Knihtisk Vývoj psacího stolu s tvarovou a pracovní funkcí, jak ji vnímáme dnes, je spojen s nástupem renesance. Gutenbergův objev knihtisku a zdokonalená výroba papíru změnily svět středověkých iluminovaných manuskriptů. Zároveň rozšíření gramotnosti mezi šlechtické a široké měšťanské vrstvy nastolilo nové požadavky na řešení všech otázek spojených s psaním textů. Psací stůl se stále častěji stával součástí intelektuální činnosti a také zprostředkujícím článkem mezilidské komunikace.
Výtvarný artefakt Novověká společnost potřebovala ke svému strukturovanějšímu životu nejenom nové architektonické formy, ale i tomu odpovídající typové řady mobiliáře určené pro činnost doma i ve veřejném prostoru. Koncem 17. století se pojednou vyrojily stoly a stolky květinové, jídelní, šicí, hrací, toaletní, konzolové a pochopitelně psací stoly v různých kombinacích s kabinety. Na všechny předměty se soustředil i zájem truhlářů, ebenistů, zlatníků, zámečníků a bronzířů, kteří i z psacího stolu začali vytvářet samostatný výtvarný artefakt.
Typové řady Z hlediska funkce se v této době vyčlenily tři základní typové řady, které až do nástupu počítačů zůstaly nezměněny. Frivolní rokokové století přineslo nejenom válcovitý psací stůl, ale také půvabný dámský psací stolek s roztomilým názvem „bonheur du jour“ (denní štěstí). 18. století vytvořilo nejenom jemnější pravidla chování, ale založilo komunikaci na dopisech a deníkových záznamech. Voltaire, Rousseau, Diderot a další psali běžně i dvacet listů za den. Psaní bylo aktem posvátným a duchaplný dopis vizitkou osobnosti. Galantní psaní a jejich čilá výměna si v ničem nezadaly s dnešním „chatem“.
Úřední deska S nástupem absolutismu v evropských zemích se psací stůl stal symbolem vládnutí podobně jako trůn. Dobová vyobrazení zachycují královská veličenstva u psacího stolu, jak podepisují dekrety, kterými řídí své říše. Zde se uplatňoval tzv. „bureau plat“ neboli „úřední deska“. Jak název napovídá, šlo o plochou vrchní pravoúhlou deskou bez nástavců pro ukládání listinného materiálu: ten byl totiž vladařovými tajemníky ruče odnášen do archivu. Tyto „šéfovské stoly“ mohou být i dnes inspirací pro potutelné manažery.
Art and Crafts Rozhodující předěl nastal po roce 1870, kdy anglické hnutí Art and Crafts přišlo s ideou, že nábytek je především užitkový předmět. Secesní intermezzo však již nezabránilo tomu, aby hnutí funkcionalismu po první světové válce neučinilo z psacího stolu ryze pracovní horizontální plochu, vertikálně podepřenou. Ale i tento typ již zaniká. V době e-mailu se totiž nepíšou dopisy a notebook připomíná hliněnou tabulku mezopotámského chlapce. Kalamáře s perem se mohou odstěhovat do vitríny, ale starý a dobrý psací stůl zůstane němým svědkem uplynulého světa.
Kontakty: PK ATELIÉR KENO, Hradební 1, Praha 1, tel.: 0602 26 76 55; STAROŽITNOSTI, Pohořelec 9, Praha 1, tel.: 02/20 51 42 87
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Od hliněné tabulky k notebooku
„Předčítal jsem svou tabulku, snědl jsem své jídlo, připravoval jsem si další tabulku, popsal jsem ji až do konce. Pak jsem byl vyvolán k přednesu ústního úkolu a odpoledne jsem dostal písemnou úlohu.“
