Skip to content

Z 30. do 40. let podle Lídy Baarové

Přestože se od počátku 30. let nad Evropou stále více černalo, ani v době, kdy v sousedním Německu hlasovalo v referendu 99 procent obyvatelstva pro Hitlera a pokroková inteligence houfně emigrovala do zámoří, mnozí stále ještě nechápali situaci. Lída Baarová, která už byla hvězdou mezinárodního formátu, tak například odmítla nabídku z Hollywoodu a točila dál pro německou UFA. Jak později sama uvedla, byla to osudová chyba.

    

    

LÍDA BAAROVÁ                         

vl. jm. Babková (1914–2000)
1924 – studium na gymnáziu a konzervatoři, z níž byla vyloučena
1935–38 – smlouva s UFA 
1936 – osudové setkání s J. Goebbelsem
1938 – Hitlerem vypovězena z Berlína
1940 – národní cena za herecký výkon ve filmu Dívka v modrém
1941 – zákaz hrát v českém filmu
1942–43 – točí v Itálii
1945 – uvězněna a obviněna z velezrady
1946 – propuštěna bez prokázání viny
1947 – sňatek s J. Kopeckým
1948 – emigrace do Rakouska
1956 – věnuje se divadlu
1969 – podruhé se vdává za lékaře K. Lundwalla
2000 – umírá zbavená svéprávnosti v Rakousku

Bylo jí třiadvacet let a svět jí ležel u nohou. Romantická tmavovláska se zvlněnými kadeřemi a módně propadlými lícemi byla prý „smyslná a krásná natolik, že se do ní každý okamžitě zbláznil“. Není divu, že šla od svých sedmnácti let nejen z filmu do filmu, ale také ze vztahu do vztahu. Nabídky rolí se jí jen hrnuly jak z domovských barrandovských ateliérů, tak i ze zahraničí, třeba od největší evropské filmové společnosti té doby, jíž byla UFA. V Berlíně, který byl hned po Paříži druhým nejdůležitějším městem Evropy, se setkání s nacistickými pohlaváry už nemohla vyhnout. Přestože prožívala bouřlivý milostný poměr s jedním z nejpopulárnějších německých herců G. Fröhlichem, zalíbila se nejen samotnému Hitlerovi, ale i Goebbelsovi. Právě dodnes ne zcela objasněný vztah s „kulhavým“, leč velmi vzdělaným říšským ministrem propagandy a osvěty měl pro Baarovou nedozírné následky. Tehdy je ještě nedokázala domyslet.

Stolní hodiny Pill Clock, design George Nelson, Vitra, 1947

Stůl ze skla, design James Clark Ltd., Londýn, 1935Židle LCW Calf´s Skin, design Charles a Ray Eamesovi, 1945-1946, VitraŽidle Paimio, model no. 41, design Alvar Aalto pro firmu Huonekalu-ja Rakennustyötehdas, 1930-1931
Vila Lídy Baarové na Hanspaulce, arch. Ladislav Žák    

ZAJÍMAVOST

Lída Baarová získala v životě hodně, ale ztratila mnohem víc. Dobu, kdy ji vyšetřovali pro velezra-
du, nepřežila jak její maminka, tak i sestra. A nepřežil ji samozřejmě ani Lídin majetek. O tom, že před válkou nebyl zrovna malý, svědčí Žákova stavba. Vyvolávací cena vily, ve které vlastně nikdy nebydlela a z níž komunisté nakonec vyhnali i jejího tatínka, při dražbě v roce 2005 dosáhla částky 39 milionů korun.

Vila pro rodiče

V období své největší slávy jezdila v malé modré praga-bejbince a domácí švadlenu vyměnila za slavný pražský módní salon Hany Podolské, kde jí šili také kostýmy pro některé role. Točila sedm filmů ročně, takže nebyl problém, aby až z Německa přes své rodiče financovala stavbu luxusní rodinné vily na Hanspaulce. Když ji po svém dramatickém návratu z Berlína do Prahy poprvé uviděla, byla překvapená – připadala si v ní jako na zaoceánském parníku. To proto, že autorem stavby byl Ladislav Žák, významný designér a architekt českého funkcionalismu, který se vedle svého skvělého trubkového nábytku proslavil důsledným uplatňováním aerodynamických, „transatlantických“ tvarů. Elegantní, pásovými okny zcela prosvětlená a prostorově dokonale zorganizovaná dvojpodlažní vila tak opravdu evokovala loď nejen svým celkovým pojetím, ale i dalšími detaily třeba v podobě kruhových kajutových oken, jasně viditelného kapitánského můstku na ploché střeše nebo i terasy probíhající přes celou šířku domu. Jedinečného výhledu na panorama Hradčan, který se z ní nabízel, si ale herečka vůbec neužila. 
                                                       

Strmý pád byl krutý

Poté, co sám Hitler ukončil její vztah s Goebbelsem zákazem Berlína i hraní v německých filmech, pokračovala Baarová ve své filmové práci střídavě v Itálii a doma. Přestože právě v té době vytvořila své nejlepší role, lidé ji kvůli stykům s hitlerovskými pohlaváry už vnímali negativně. Nic se nezměnilo ani tím, že jí právě nacisté nakonec zakázali hrát i v českých filmech. Konec války jí přinesl obvinění z velezrady, kterého byla plně zproštěna až v roce 1948. Ještě před únorovými událostmi ale raději emigrovala se svým prvním manželem J. Kopeckým do Rakouska. Prahu znovu uviděla až v roce 1990.
Coffee table, design Isamu Noguchi, Vitra, 1944
Přenosný fonograf, design John Vassos, polovina 30.let       Rádio Beolit 39, design B and O team, Band and Olufsen, 1938      Telefonní stolek, design G. Levi Montalcini, G. Pagano Pogatschnig pro firmu Zanotta, chromovaná ocel a plast, 1932

    

Z FILMOGRAFIE LÍDY BAAROVÉ (výběr)

1931 – Obrácení Ferdyše Pištory, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
1933 – Madla z cihelny
1934 – Pokušení paní Antonie, Zlatá Kateřina
1937 – Panenství, Lidé na kře
1936 – Barcarole
1939 – Dívka v modrém, Ohnivé léto
1940 – Maskovaná milenka, Život je krásný
1941 – Paličova dcera, Turbína
1944 – La Fornarina
1950 – La Bisarca
1953 – Darmošlapové