Skip to content

Z 80. do 90. let podle Julie Robertsové

Pád berlínské zdi, sametová revoluce a konec studené války na konci 80. let ještě víc rozhýbaly svět, ve kterém se už tak žilo dost hekticky. Zejména ve vyspělých západních zemích se investovalo, vyrábělo a nakupovalo opravdu ve velkém.

 

    

JULIA FIONA ROBERTSOVÁ

narozena 1967
1986 – absolvovala Campbell High School, pracuje jako fotomodelka
1989 – poprvé hraje v Hollywoodu v Blood Red, navíc se svým bratrem, hercem E. Robertsem
1990 – nominace na Oscara za vedlejší roli ve filmu Ocelové magnolie
1993–1995 – manželství se zpěvákem L. Lovettem
1997–2001 – ostře sledovaný vztah s B. Brattem
2001 – první Oscar za hlavní roli ve filmu Erin Brockovich
2002 – manželství s kameramanem D. Moderem
2004 – porodila dvojčata, holčičku Hazel Patricii a chlapečka jménem Phinnaeus Walter

Technika všeho druhu – od počítačů přes walkmany až po tehdy už špičkové televizní přijímače, videa a první CD-ROM – zaplavovala domácnosti, takže není divu, že se i kultura stala průmyslem. Také v ní mohli prorazit jen ti, kteří znali kouzelné zaklínadlo doby skrývající se ve slově IMAGE. To, které získala Julia Robertsová jako „Pretty Woman“, jí zůstalo dodnes.  

Šaty dělají člověka

Chvíli ale trvalo, než ze svých příliš velkých úst, které dlouho budily posměch, vytvořila skvělou „obchodní značku“. Tři roky v modelingu a Hollywoodu nebyly kromě filmu Ocelové magnolie nijak úspěšné. Miláčkem Ameriky se stala právě až se svou slavnou rolí prostitutky Vivian, která získala srdce bohatého byznysmena. S mírami 85 – 55 – 85, výškou 176 cm a bujnými rudohnědými vlasy jí to s Richardem Gerem nesmírně slušelo. Ve filmu navíc předvedla téměř všechno (od jednoduše střižených elegantních kostýmů se zvýrazněnými rameny a krátkou sukní až po rafinované společenské šaty), co se tehdy nosilo v sebevědomé podnikatelské branži. I ti, kteří v ní byli nováčky, věřili, že jim oděvy od Armaniho, Versaceho, Kleina a dalších módních tvůrců pomohou mezi elitu.

Telefon BeoCom 600, design Lone a Gideon Lindinger-Löewy v roce 1985 pro BANG and OLUFSEN    Sofa Bristol, design Enrico Baleri v roce 1986 pro BALERI ITALIA    Televizor BeoVision, design David Lewis v roce 1985 pro BANG and OLUFSEN

Zlatá éra designu

Nebylo nad značkové zboží. Nejen v módě, ale i ve všem ostatním – automobily počínaje a nábytkem nebo spotřební elektrotechnikou konče. Bylo na tak vysoké úrovni, že o jeho prodejnosti rozhodovaly opravdu už jenom reklama a hlavně ve své době mnohdy až šokující postmodernistický design. Od počátku 80. let. nekompromisně rušil předchozí dogmata modernismu a funkcionalismu a s nimi i otázku tzv. dobrého vkusu, která v rozvrstvené společnosti posledních dekád 20. století ztratila na svém opodstatnění. Naopak, i nejznámější světové firmy – mezi nimi třeba reprezentant švýcarských výrobců hodinek Swatch – už kladly důraz na to, aby v rychle se obměňujících výrobních kolekcích vycházely čím dál víc vstříc individualizaci potřeb svých zákazníků. Design, který se tak proměnil v jeden z nejvýznamnějších nástrojů odbytu, se konečně dočkal všeobecného společenského uznání a schopní designéři už nechyběli nikde, kde se opravdu usilovalo o dobrou image.
    
    Stolní lampa Ara, design Philippe Starck v roce 1988 pro FLOS

    

ZAJÍMAVOST

Julia Robertsová patří mezi nejlépe placené herečky světa s tím, že v posledních několika letech její honorář za film nebyl nižší než 20 milionů dolarů. Přesto je prý dost spořivá a navíc má ekologické smýšlení. Kromě domu v Novém Mexiku si postavila sídlo i v Malibu, které zásobuje sluneční energie. Jezdí ekologicky šetrným vozem Toyota Prius a pro své děti používala i ekologické plenky.

Horké zboží ve filmu

Pro Robertsovou byla image důležitá, jen co se týkalo práce. Stala se „horkým zbožím“, jehož cena rostla i přesto, že občas přebrala v alkoholu, rychle střídala partnery a v roce 1991 byla první mezi nejhůře oblékanými celebritami světa. Protože se jí honoráře jen za dva roky zvedly o 3 300 procent, koupila si BMW a dům v Hollywood Hills s bazénem, chladničkou se skleněnými dveřmi a ložnicí s 360° výhledem na panorama hor. Přibrala k němu luxusní dvoupodlažní mansardový byt v New Yorku, ve kterém nechala zvýšit stropy a zaoblit pastelové zdi v modré a zelené. Své představy vtiskla i současnému sídlu na ranči v Novém Mexiku. Jen hlavní budova obytného komplexu o rozloze 650 m má 4 ložnice a čtyři koupelny. Jednu z nich prý polepila pohlednicemi a plakáty a druhou „vytapetovala“ mexicky barevnými odstřižky plechů. Vedle vyhřívaných bazénů, tenisových kurtů a tanečního parketu z udusané hlíny tu vystavěla i náboženskou shromažďovací síň z 19. století. Úplně ve stylu Pretty Woman. ■ 

    Jídelní židle Juliette, design Hannes Wettstein v roce 1987 pro BALERI ITALIA     Odkládací stolek Ambo, design Enzo Mari v roce 1987 pro firmu ZANOTTA      Lustr Taraxacum 88, design Achille Castiglioni v roce 1988 pro FLOS


FILMOGRAFIE

(výběr)
1989 – Ocelové magnolie
1990 – Pretty Woman
1991 – Hook
1991 – Noci s nepřítelem
1997 – Svatba mého nejlepšího přítele
1998 – Druhá nebo první
1999 – Nevěsta na útěku
2000 – Erin Brockovich
2001 – Dannyho parťáci
2003 – Úsměv Mony Lisy

         
         Křeslo Richard III., design Philippe Starck v roce 1985 pro BALERI ITALIA