|
|
Jak dopadl konfiskát
Před šesti lety projížděla paní Helena na kole jednou obcí na Nymbursku a zahlédla na brance značně omšelé zahradní zdi jednoho z domů sdělení, že objekt je na prodej. Rozhodně nepatřil k těm, jež vzbuzují naděje, natož nadšení, a to dokonce nejen při prvním, ale ani při desátém pohledu. Podivně vyhlížející stavba nesla všude znaky letitého zanedbávání a chátrání: opadané omítky, strhané a děravé okapy a svody, tudíž vlhké zdi, shnilé rámy oken, rozpadlé venkovní schody i terasa. A ta zahrada! Sice ohromná, ale neproniknutelně zarostlá křovím z náletů, starými stromy a dvoumetrovými plevely. Paní Helenu, jejího manžela i jejich dceru však dům něčím přitahoval. Jak stavbu, její vnitřek i okolí prohlíželi, rýsovala se stále jasnější vize pěkného, dobře uspořádaného, bytelně postaveného domu, který může po celkové obnově znamenat určitý protipól někdy dost problematické architektury soudobých rodinných rezidencí.
Téměř dva roky příprav
Bylo jim jasné, že si berou na bedra pořádné břemeno a že stěhování do nového je vidina několika let. Naštěstí je bytový problém až tak netlačil, a to byl základní předpoklad důkladné, dlouhé a pečlivě promyšlené přípravy, která po realizaci přinesla udivující výsledek. Důležité bylo, že do ní vstoupil ing. arch. Jan Pavlíček z Poděbrad, který se historii architektury rodinných domů hodně věnoval. Kromě citlivých zásahů do fasády a doplnění vybral i firmu schopnou provést všechny zednické a fasádní práce s patřičnou odborností. Původní plány z roku 1914 se nepodařilo najít, a tak byla k dispozici jen stavební dokumentace z třicátých let, kdy druhý či třetí majitel, bankéř z Prahy, využívající dům hlavně k víkendové reprezentaci, dal dost necitlivě zřídit přístavek s bytem pro personál a na jižní straně domu naštěstí už o něco povedenější, do oblouku vedenou zděnou verandu s terasou.
Prospěšné zásahy a doplňky
Všichni se shodli na tom, že kromě jedné příčky, jejíž zbourání umožní rozšířit kuchyň, se ve vcelku promyšlené dispozici nebude nic měnit. Pouze se přistaví vchodová partie, korespondující svým obloukem s verandou a s celkovým výrazem domu. Zatím tam byla jen dřevěná stříška. Proti původnímu, poněkud zasmušilému výrazu stavby s obrazci v šedozelené barvě vystupujícími z fasády, navrhl architekt jasnější, veselejší barvy. Doplnil také některé další prvky, vycházející z původního pojetí. Větší zásah znamenalo nezbytné snížení krovu a nové ztvárnění průčelí přístavku. V době příprav čistili noví majitelé zahradu, zabezpečovali stavbu proti pronikání dešťové vody, vybourávali shnilá okna a vysušovali zdi.
Z ponurého sklepa krásné prostory
Kdysi státem konfiskovaný dům užíval před lety místní národní výbor, potom jej obývala řada rodin a nakonec byl navrácen ve velmi mizerném stavu restituentce, kterou nenapadlo lepší řešení, než objekt prodat. Přesto cihelné zdivo, krovy, stropy a střecha větší úhonu neutrpěly. Také všechny dveře se podařilo odborné firmě restaurovat a daly se dobře využít i s původním mosazným kováním. Dům je téměř celý podsklepen, stropy sklepních prostor jsou klenuté. Zedníci vytrhali podlahy, trámky a odstranili zásyp. Klenby, byť zdánlivě slabé, ale dokonalé a pevné, vyčistili a cihly proškrábali. Následovala zálivka prostým betonem, heraklitová vrstva a vrchní beton se síťovinou pod dlažbu, uplatněnou téměř v celém přízemí. Protože světla výška sklepa byla nedostatečná, vybrali podlahu o patnáct centimetrů až na písek, který tu všude tvoří mocnou vrstvu, zřejmě nanesenou jedním z mnoha dávných řečišť Labe. Podlahu sklepa dnes představuje sedm centimetrů silná vrstva betonu. Při jeho rozprostírání dali zedníci všude kolem zdí pásky polystyrenu, které po zatvrdnutí betonu vytrhali. Vznikla tak účinná odvětrávací spára. Spolu s drenážními hadicovými smyčkami v každé místnosti, svedenými do sklepní studně, kterou tu zřejmě vykopali už při zakládání stavby, zajišťují naprosté sucho. Studna je vybavena plovákem, spojeným s automatickým spínáním čerpadla. Jde o nezbytné zařízení, protože hladina spodní vody tady kolísá. Než bylo uvedena do provozu, nejednou se tu brodili po kolena ve vodě. Díky pečlivému průzkumu, přípravě a zkušenostem zedníků získali majitelé v suterénu několik pěkných místností vhodných pro posilovnu, hernu, vinárnu i technické a skladové zázemí.
Izolace zdiva a využití krovů
Veškeré zdivo z venkovní strany obnažili metr hluboko až na základovou spáru a po vyčištění pokryli svislou izolační fólií Platon. Její výstupky se přitisknou ke stěně a po zasypání zajistí odvětrávací spáru. Původní vodorovná izolace byla kupodivu v dobrém stavu. Rovněž stropní trámy a celá vazba si vyžádaly jen očištění a chemické ošetření. Stropy se ovšem musely, zejména kvůli lepší tepelné izolaci, udělat znovu. Zespodu je tvoří desky, izolace, parotěsná fólie a podhledové panely. Shora je lepenka, litá betonová deska se síťovinou a prkna. Kvůli vazebním, čtrnáct metrů dlouhým a 35 centimetrů silným trámům (jaké to musely být kmeny!) jsou chodby, pokoje, koupelna, WC a šatna ve dvou úrovních – přes vazební vodorovné trámy se přechází po pódiích.
Kdepak sem s mačetou…
Pořádně zabrat dala úprava okolí domu. Soukromí majitelé tu kdysi vybudovali krásnou zahradu rozdělenou do tří sekcí. Zadní část tvořil rozlehlý sad s pečlivě vedenými ovocnými stromy. Svědčily o tom pozůstatky sloupků a vedení pro kordony, zbytky cihlových cest a řady pařezů. Střední okrasné části dominoval zděný altán, rovněž z tvůrčí dílny zednického mistra, obklopený okrasnými výsadbami, keři, cestičkami a ovocnými stromy s tvarovanými korunami. Dále byla užitková část se skleníky, pařníky a zelinářskými záhony. Kolem celé zahrady vedla cesta nabízející pěkné procházky. Samozřejmě, že o vše se staral zahradník. Co dokáže příroda udělat za čtyřicet let z takového pořádku, se ani nechce věřit. Namísto někdejší krásné zahrady se tu rozprostírala neproniknutelná džungle, která by se bez motorových pil a jiných moderních pomocníků jen těžko likvidovala. Noví majitelé se doslova prořezávali a prodírali k nečekaným objevům, jako kupříkladu k pěkné zděné kůlně s velkými okny, která mohla dobře sloužit i pro garden party. Nebo třeba k bazénu, který objevili až po vyčištění od plevelů, a k podzemnímu rezervoáru užitkové vody o obsahu třiceti kubíků, napojenému na studnu. Odtud se voda rozváděla do celé zahrady. Samozřejmě, že všechna tato zařízení byla obnovena. Studny byly na pozemku tři – dvě užitkové a jedna s pitnou vodou, která se rozvádí po domě a využívá i dnes. Z celé zahrady se musely odstranit desítky starých, churavých stromů, vyklučit stovky pařezů o průměru až jeden metr. Nová koncepce zahrady využívá okrasný úsek s altánem a jinak počítá s velkými nerušenými plochami trávníku rámovaného vysokými zachovalými stromy na okraji. V severní části se ze tří stran uzavřená plocha přímo nabízela pro tenisový kurt.
Příprava, její průběh, pečlivost, trpělivost a výběr odborníků jsou tím hlavním, co lze z přístupu stavebníků pro restauraci, obnovu a vylepšení podobných staveb vytěžit. Vznikl tak dům, který se rychle pohodově zabydlel a působí dojmem, jako by tu rodina už žila velmi dlouho. Dům se zvláštní atmosférou a vším, co navozuje onen silný pojem domov.
Pavel Chobotský
Snímky autor a archiv majitelů
Zdroj: Můj dům 3/01
|
