Konstrukce střechy a krovu

Změněné fyzikální podmínky stavby vyžadují také jiné profily nosných prvků v krovových soustavách. Především se to týká krokví, které jsou dnes z fošnových profilů. Mohou mít tvar „I”, který je sbíjen z fošen a stojiny z deskového materiálu na bázi dřeva.  Protože konstrukce novodobých krovů více využívají fyzikálních vlastností jednotlivých prvků, je třeba každý návrh krovu posoudit především z hlediska statiky. To usnadňují speciální počítačové softwary, které umožňují stanovit přesné parametry konstrukce pro daný projekt.

Současné krokevní soustavy Nejlepší prostorové podmínky pro obytné podkroví vytváří krov hambalkový, který je konstrukčně nejjednodušší. Proto se moderní nosné konstrukce začaly odvozovat nejprve od něho, a to nejčastěji v podobě trojúhelníkových rámů, na jejichž základě se vyvíjely další varianty řešení. Tyto lehké, obvykle prefabrikované konstrukce bez podélných konstrukčních prvků je ovšem nutné podélně ztužovat, k čemuž slouží desky nebo kovové tyče.

Především je nutné vypustit vazné trámy v základu konstrukce, což jsou příčné prvky – využijí se pouze prvky podélné, a to vrcholové nebo pozední vaznice. Další možností jak uvolnit podkrovní prostor je snížení počtu podpor, přičemž se zesílí ty, jež budou ponechány, a využije se nosnosti obvodových a dělicích stěn. Výhodné je využití vaznic s vysokou únosností (profily z lepeného dřeva, „I” nosníky zhotovené z materiálů na bázi dřeva). Nezřídka se krovy budují i na nosných ocelových rámech, např. u některých typizovaných staveb rodinných domů. Novodobé vaznicové soustavy se používají zejména při výstavbě současných rodinných domů s obytným podkrovím, obvyklé jsou zvlášť    u dřevostaveb.

 

Příhradové vazníky Dalším řešením konstrukce krovu jsou stále používanější příhradové vazníky. Tato tesařská konstrukce sestává z horního a dolního pásu, které jsou pospojovány svislicemi a příčkami, které obvykle vytvářejí trojúhelníkovou soustavu. Jednotlivé prvky jsou spojeny v místě dotyku, tzv. styčníku, pomocí hřebíků, šroubovaných svorníků, styčníkových plechových desek nebo lepením.   Stále častěji se uplatňují plechové styčníkové desky s prolisovanými trny (tzv. Gang-Nail systém), jejichž prostřednictvím se spojují dřevěné prvky při strojním oboustranném lisování. Takto zhotovené příhradové konstrukce jsou výhodnější než ty, které jsou sbíjeny hřebíky. Použití styčníkových desek totiž dovoluje použít tenčí řezivo, také se nepoužívá přeplátování, čímž se ušetří asi 30 % dřeva. Vzniklá lehká konstrukce je méně náročná na přepravu. Nezanedbatelný je i ekonomický efekt počítačem řízené výroby, která ušetří až čtvrtinu nákladů a zajistí přesnou konstrukci, jejíž parametry jsou navrženy speciálním softwarem.   Příhradové vazníky pro rodinné domy se zhotovují ze dřeva a stále častěji ze sofistikovaných materiálů na dřevěné bázi. Většinou se používají pro nízké sklony střech, pod nimiž se zřizují jen úložné prostory. Velmi úsporné je však řešení prvního nadzemního podlaží se sníženými stěnami a mansardovým stropem pod střechou z příhradových vazníků.

Dílce krovu vyrobené na principu vazníků, které mají pojmout podkrovní vestavbu u vícepodlažních obytných domů, většinou vycházejí z konstrukčního principu hambalkové soustavy. U luxusnějších individuálních obytných domů nalezneme i obloukové nebo třeba pětiúhelníkové příhradové vazníky.